Artalk.cz

TZ: Petra Vlčková

Petra Vlčková / RS / kurátor: Tomáš Pospěch / Fotografická galerie Fiducia / Moravská Ostrava / 17. 6. – 14. 7. 2020

Jestliže se letošní výstavní plán galerie Fiducia obrací k tělesnosti, pak Petra Vlčková tuto dramaturgii naplňuje bezezbytku. Její dlouhodobá fotografická práce se vztahuje k vlastnímu tělu, a to jak k jeho uvědomování si, tak také k obtížnému sžívání se s jeho nefunkčností – nemocí. Fotografie, koláže a textové výpovědi i životní trable Petry Vlčkové představené v instalaci jsou natolik sugestivní, že mi zde nezbývá co dodávat a upřímně pochybuji, zda by je měl jakýkoliv text provázet. Snad mohu poskytnout jen několik vodítek k pochopení kontextu.

Myslím, že každý dobrý fotograf fotografuje především sebe sama. Petra Vlčková obrací fotoaparát rovnou na sebe, ale mimo to jsou její fotografie také výkřiky a hledáním pevné opory. Je zbytečné se ptát, zda jsou to autoportréty, arteterapie, zpráva o vlastní nemoci, vizuální deník. Průběžně fotografuje, píše, vybírá a domalovává, volně pracuje s vlastními fotografiemi i se snímky z rodinného alba pořízené jejími příbuznými i s fotografiemi lékařů nebo komunálních fotografů.Už téměř před dvěma desetiletími Petře diagnostikovali roztroušenou sklerózu. Má problémy s pohybem, musí často docházet do nemocnice, současně také studuje uměleckou školu. Svou nemoc průběžně mapuje, jak sama uvádí, aby dosáhla alespoň částečného nadhledu a viděla situaci kolem své diagnózy zřetelněji.

Petra si nevybrala cestu popisné dokumentace ani emotivní momentky. Práci pojala jako fotograficko-kolážový fiktivní deník skutečných událostí. Svoji nemoc, entitu, se kterou žije v zatím nerozlučné dvojici, vizualizuje zlatou barvou. Snaží se rekonstruovat vzpomínky na dědečka, který měl v jejím životě velmi důležité místo a jehož smrt vnímá jako možný počátek formování své nemoci. Přehodnocuje své partnerské vztahy a rozchody, které měly vliv na zhoršení zdravotního stavu. Na ochabování končetin a potíže s rovnováhou reaguje rekonstrukcemi svých pádů. Používá jakýkoliv vhodný prostředek, jak téma uchopit, ale zároveň ponechává diváku prostor si vše domýšlet. Pomocí vlastních fotografií, fotografií z rodinného alba nebo i odvolávkami na obecně sdílené symboly ze světa masové kultury a jejich kolážováním fotografuje nevyfotografovatelné. Kde dojde obraz, používá slova a naopak. Pro galerii Fiducia vytvořila prostorovou koláž, která je pravděpodobně jen momentální reakcí na vlastní těžko sdělitelnou zkušenost, kterou lze jen vzdáleně opsat slovy, jako se to Petra pokouší v některých svých textech: „První sadu atak jsem prodělala v roce 2001 během letních prázdnin, parného léta, narozenin mé babičky a teroristických útoků na Ameriku. Tyto události jsem paralelně prožívala se svými děsivými stavy, které mi způsobovaly točení hlavy, slabost a pocit, že nemůžu vydržet ve svém těle, protože se mé tělo rozpouštělo, případně se stávalo hmotou podobnou kaši a já nevěděla, co mám dělat, protože nemyslet na ten pocit zkrátka nešlo a jediné, co jsem si přála, bylo usnout a utéct tak z reality.“

Petra Vlčková, herečka a fotografka z Frýdlantu nad Ostravicí (*1985). Vystudovala hudebně dramatický obor na konzervatoři Brno, v současnosti je v doktorském studiu na Institutu Tvůrčí Fotografie na Slezské Univerzitě v Opavě. Je členkou fotografické skupiny 3KOZY a také hraje divadlo pro děti s vlastní kočovnou divadelní společností. V dosavadní fotografické tvorbě kloubí svou hravou hereckou duši, užívá si její inscenaci na pozadí vlastní imaginace za použití a kombinování různých výtvarných technik, jakými jsou koláže či domalovávání pozadí, vytváří zasněné, barevné soubory autoportrétů či jiných osobních a intimních prostorů, do kterých nám skrze své dílo dává nahlédnout.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *