Artalk.cz

Mothers Artlovers v dobách korony

Členky Mothers Artlovers vzájemně usilují o zviditelnění péče ve světě umění i ve společnosti obecně, což je také téma jejich příspěvku, který ve dvou částech – textové a obrazové – komentuje současnou situaci. V praxi kolektivu se prolíná umělecká tvorba s aktivismem, přičemž jedno doplňuje druhé, proto i vizuální část eseje obsahuje jak společné akce ve veřejném prostoru, tak jednotlivá díla členek-umělkyň.

Mothers Artlovers v dobách korony

Charles Eisenstein se v textu nazvaném Coronation zamýšlí nad tím, jak epidemie covid-19 zviditelnila naše společenské priority. Ukazuje, že společnost, kterou ovládá strach z individuální smrti, je náchylná tomu obětovat lidská práva ve jménu bezpečí jednotlivce. Dokonalým příkladem této směny bezpečí za svobodu je pak totalitní systém redukující lidský život na holou existenci zbavenou toho, co pro většinu lidí činí život hodným žití.

Můžeme se tedy spolu s Eisensteinem ptát, kolik jsme ochotní obětovat pro své bezpečí a bezpečí našich blízkých. Jsme ochotni vzdát se kontaktu s ostatními lidmi, živé kultury a svobody shromažďování? Je bezpečí dostatečnou hodnotou? Jaké hodnoty dělají náš život skutečně lidským?

Eisenstein však zároveň zdůrazňuje, že strach ze smrti ukazuje k něčemu, co leží za ním. „Každý, kdo zažil odchod někoho blízkého, ví, že smrt je branou k lásce. Covid-19 vyzdvihl důležitost smrti v povědomí společnosti, která smrt popírá. Na druhé straně strachu můžeme vidět lásku, kterou smrt osvobodila.“ Tato láska má mnoho podob: Epidemie ukázala netušené zdroje lidského altruismu a vzájemné podpory. Velmi rychle se dokázaly zmobilizovat komunity lidí ochotné pomáhat. Lidé šijí roušky, kterých se nedostává v nemocnicích, poskytují zdarma obědy pro přepracovaný lékařský personál, vynalézají filtry a tisknou je na 3D tiskárnách, vaří jídlo pro lidi bez domova, provozují terapeutické linky pro lidi v karanténě, nabízejí bezplatné hlídání dětí a tak dále. Kritická situace za časů koronaviru ukazuje podoby obyčejného hrdinství.

Izolace

Karanténní opatření navíc mnohým dávají prostor k usebrání, umožňují ponor do nitra, intenzivní prožívání bytí s druhými. Karanténa a s ní spojená izolace v kruhu rodiny však přináší také mnohé výzvy: po měsíci stráveném doma atmosféra houstne, dochází ke konfliktům a domácímu násilí. S psychikou je třeba pracovat, vědomě relaxovat, modlit se či meditovat. To lepší i to horší v člověku vyplouvá na povrch.

Feminismus

Být v současné situaci ženou a navíc matkou je velmi náročné. Pandemie prohlubuje všechny existující nerovnosti. Přibylo domácího a sexuálního násilí. V našich podmínkách by se dalo hovořit třeba o výrazném omezení práv rodiček, vzhledem k tomu, že u porodů do minulého týdne nesměli být přítomni otcové (nebo jiné osoby).

Helen Lewis popisuje dopad pandemie na ženy ve svém textu The Coronavirus is a disaster for Feminism: „Mnohé páry se velmi rychle ocitnou v situaci nápadně připomínající 50. léta minulého století: bez většího pozdvižení padne pandemii za oběť nezávislost žen. Příliš dlouho politika předpokládala, že péči o děti a staré lidi lze jen tak přenechat soukromému angažmá jedinců — zejména žen. Přehlíželo se, že pečující osoby takto poskytují obří dotaci výdělečné ekonomice. Pandemie by nám měla připomenout, jak rozsáhlý sektor péče reálně je.“

Být matkou v karanténě bez partnera a bez pomoci širší rodiny je téměř nadlidský úkol. Po zavření škol zůstávají děti doma zavaleny úkoly. Zvláště ty mladší navíc vyžadují při výuce asistenci. Zaměstnavatelé očekávají plný pracovní výkon online. Jindy zase karanténní opatření připravily matku samoživitelku o veškeré příjmy. Kombinace toho všeho může vést k fyzickému či psychickému kolapsu. Více než kdy jindy je v takových situacích klíčová solidarita a role společenství, které pomůže matkám náročnou situaci zvládnout.

Spolubytí

Když před více než třemi lety vzniklo uskupení Mothers Artlovers, jedním z klíčových principů byl právě prvek vzájemnosti a solidarity. Matky si totiž i za normálních okolností velice citelně uvědomují, že představa jednotlivce jako izolované jednotky nezávislé na ostatních je zcela nerealistická. Vypjatý individualismus, jak jej propaguje současná neoliberální společnost, ale i tradiční pojetí umělecké tvorby, je z hlediska matky-umělkyně neudržitelný mýtus. Její mateřská zkušenost propojení s dítětem uvnitř vlastního těla i zážitek závislosti na dalších lidech, ať už jsou jimi členové vlastní rodiny, nebo příslušníci širších sociálních sítí, matce dává zakoušet svět jako bytostně vztahový. Výchozím stavem je spolubytí a vědomí sounáležitosti s vyloučenými lidmi i ohroženými zvířecími či rostlinnými druhy. Odpovědí na tento stav je zesílená potřeba solidarity, která je nejen prostředkem k překonání vlastní frustrace nebo společenského handicapu, ale i principem, který dává smysl na úrovni jednotlivce i kolektivu. Člověk v tu chvíli nepracuje pouze s tím, co trápí jeho nebo ji, ale prostřednictvím sdílení s ostatními společně identifikuje problémy a nalézá řešení. Osobní se stává politickým.

Péče

I v dobách koronavirové epidemie se Mothers Artlovers vzájemně podporují a usilují o zviditelnění péče ve světě umění i ve společnosti obecně. Tato péče funguje na individuální i institucionální úrovni. Jednou jde třeba o sdílení, když se kamarádky v karanténě střídají ve výuce učiva základní školy, v pracovních povinnostech a tvorbě, jindy má podobu kolektivně koncipované sociální plastiky – místa setkávání a ateliéru pro děti a jejich rodiče na chystaném bienále Matter of Art v létě 2020. Na základě osobní zkušenosti vnímají Mothers Artlovers nutnost empatie a solidarity vůči všem znevýhodněným skupinám a druhům. Jen společnost, která nenechá nikoho bez podpory, je skutečně lidská.

Stejné principy uplatňují Mothers Artlovers při novém promýšlení pravidel světa umění. Vytvářejí pro sebe i své děti prostor tam, kde na ně společenský umělecký provoz zapomněl. Jejich požadavky obsažené v manifestu, prezentovaném loni na podzim na schodech galerie Rudolfinum, zvláště pak požadavek vzájemně pečující kultury, lze vztáhnout ke světu umění, ke společnosti jako takové i k našemu vztahu k planetě, na níž žijeme.

Kultura

Tyto principy a východiska jsou dnes v čase krize relevantnější než kdykoli dříve. Živá kultura se vlivem karantény ocitá v ohrožení a na úrovni vrcholných kulturních institucí se setkáváme s liknavostí a neochotou podpořit umělkyně a umělce zasažené krizí. Mothers Artlovers dnes, stejně jako před vypuknutím epidemie, hledají způsob, jak společně čelit situaci a vytvářet dočasné autonomní zóny. Řídí se při tom pravidly upřednostňujícími nehierarchické formy organizování, odvržení požadavku na neustálé zvyšování produkce, solidaritu se znevýhodněnými a naslouchání potřebám zranitelných. Mothers Artlovers totiž sdílejí přesvědčení, že je třeba změnit nastavení uměleckého světa a jeho institucí. Aby kulturní instituce skutečně plnily svou funkci a pomáhaly vytvářet kulturu, která dokáže vzdorovat utilitární ekonomizaci společnosti, je třeba radikální přehodnocení priorit. Doba je temná. Ale právě stíny mají schopnost dát význam přítomnosti světla. Jako je smrt branou lásky, tak se nouzový stav, v němž se současná společnost nachází, může stát odrazovým můstkem pro novou koncepci kultury, která bude – s vědomím své zranitelnosti – založená na principech vzájemnosti, solidarity a péče.

Do vizuální složky eseje přispěly svými uměleckými díly a fotografiemi Hana Chmelíková, Lucia Dovičáková, Zuzana Štefková, Sylva Francová, Kateřina Olivová, Magdaléna Roztočilová, Hana Hillerová, Pavla Kislerová, Darina Alster, Bet Orten, Divý Tvor, Kojící Guerilla, Mothers Artlovers.