Hlášení z oblasti zániku beznaděje. Sráč Sam buduje autonomní místa pro uměleckou tvorbu

Sráč Sam pokračuje v budování autonomních míst pro uměleckou tvorbu, rekonstruuje rozpadlé stavení a staví dočasnou stavební buňku na Javoře. Krátkou zprávu o její činnosti sepsala Denisa Bytelová.

Hlášení z oblasti zániku beznaděje. Sráč Sam buduje autonomní místa pro uměleckou tvorbu

“Zbytky se mají spotřebovat, jinak nás Šmírák potrestá.” (Sráč Sam, Strach mého muže, s. 11)

Z titulu podzimní přednášky Sráče Sama Omezení jako pokračování příběhu na UMPRUM by bylo možné jen stěží odhadnout, jak moc konkrétní podobu o pár měsíců později mohou tato slova mít. Na druhou stranu je obecné uvědomění si limitů nasnadě už delší dobu. Současná situace přinesla dramatickou expozici vládní moci, která má v mnoha ohledech více negativních dopadů než expozice samotného viru. Především mediální, ale mnohdy s ním i myšlenkový prostor je prosycen neviditelným patogenem do té míry, že se ocitáme v karanténní časové úsečce, která žitou kontinuitu značně narušila. V této deformaci se skryly problémy, které ve skutečnosti nezmizely. Zároveň ale bylo možné nahlédnout reálnou simulaci jejich řešení, jako bylo náhlé snížení emisí nebo vyprázdnění velkých měst (capital). Právě gentrifikace mimo další ohavnosti generuje také centralizaci moci, která je už nějaký čas nesnesitelná.

V nejisté době, která je důsledkem utužování mocenských pozic a potlačování principů demokracie, jsou dočasné i trvalé autonomní zóny formátem, jak nezapomenout na to, co je svoboda. Sráč Sam se pro způsob existence mimo dosah moci rozhodla už na přelomu devadesátých let a dlouhodobě pracuje na tom, aby obrysy svobodného myšlení byly co nejzřetelnější. S dostatečným odstupem od centra vytváří prostory a zázemí pro nepřeexponované diskuze a radikální plány všech, kteří mají vůli se na plánu vytváření svobodného myšlenkového pole podílet. Vedlejším efektem těchto míst (Česká Bříza, Javor, Struhadlo) je dostatek čerstvého vzduchu pro jasnější mysl a snazší uvědomění si toho, že stačí být jen neviditelným patogenem pro to, abyste změnili svět.

Poslední stavbou, pro kterou se Sam rozhodla v době karantény místo běžného fungování galerie, je dočasná stavební buňka na Javoře, kde od základů rekonstruuje rozpadlé stavení pro rezidenční pobyty (Umělec na chatě). Zároveň drobná odstranitelná stavba spadá do kategorie modelových příkladů, jak si za co nejmenší náklady pořídit přístřeší s minimálními náklady na provoz. Ve čtyřech lidech během osmi víkendů postaví ze zbytkového stavebního materiálu zázemí pro nebiologickou devítičlennou rodinu a pro ty, kteří se jezdí na Javor učit principy eko-sociální ekonomiky.

Jakékoliv nepohodlí, které pociťujeme ze současných mocenských nařízení, se můžeme pokusit změnit drobnostmi, jako prostým uvědoměním, že ustálené spojení hlavní město (capital city) označuje všechna další místa jako vedlejší a prostor pro gentrifikaci (za účelem nezdravého generování kapitálu) je přítomen. Mocenské vzorce zakotvené v jazyce jsou strukturou našeho myšlení a skrze ně se často sami nevědomě podílíme na tom, co nám není ve výsledku příjemné.

Denisa Bytelová, Česká Bříza