TOP svět 2.–8. 3. 2020

Zemřel bývalý umělecký a životní partner Mariny Abramović, známý pod pseudonymem Ulay – Pritzkerova cena putuje k dubliňankám Yvonne Farrell a Shelley McNamaře – Humboldtovo fórum v Berlíně oznámilo svůj plánovaný program

1/ Ve slovinské Lublani zemřel performer Ulay

Plakát zvoucí na performance Ulaye a Mariny Abramović, Innsbruck, 1978, zdroj: wikimedia commons, Licensed under CC-BY by the Coda Museum

Minulé pondělí, 2. března 2020, zemřel ve slovinské Lublani Frank Uwe Laysiepen, známý pod pseudonymem Ulay, který se narodil roku 1943 v německém Solingenu a patřil k pionýrským osobnostem performance a body artu. Intenzivně se věnoval také filmu a fotografii. Na počátku sedmdesátých let přesídlil z Německa do přátelštějšího Amsterdamu, kde pracoval jako konzultant firmy Polaroid, která jej zdarma zásobovala materiálem. Na Polaroidu vznikl například cyklus Resnais Sense (1972–1975), jenž kombinuje prvky fotokoláže a zkoumá hranice identity a genderu. Roku 1975 se spolupodílel na založení amsterdamské nadace De Appel, jež se mimo jiné stala platformou pro jeho performance, jako například Fototot (1975–1976, Smrt fotografie) spočívající na mizejících fotografických obrazech (autoportrétech). Mezi jeho nejplodnější a nejdůležitější období patří dvanáct let strávených s Marinou Abramović jako životní i uměleckou partnerkou. Potkali se v Amsterdamu v roce 1976. V tom samém roce vydali své společné umělecké prohlášení Art Vital, v němž apelují na „absenci trvalého bydliště, neustálý pohyb, přímý kontakt, místní vazby, vlastní výběr, omezení průchodu, riskování, energii pohybu, žádné zkoušení, žádný předvídatelný konec, žádné opakování“. Společně uskutečnili čtrnáct performancí, tzv. „Relation Works“, které Thomas McEvilley popsal v roce 1983 v Artforu jako „mysticko-filozofické přístupy ke konceptu dvou v jednom, vzájemné přitažlivosti protikladů“. Mezi těmito performancemi zaujímá ikonické místo Relation in Time (1977), kdy byl pár na šestnáct hodin spoután dohromady svými vlasy, nebo Nightsea Crossing (1981–1987) – cyklus dvaceti dvou performancí, při nichž Ulay a Marina Abramović seděli proti sobě u mahagonového stolu bez hnutí a po celou dobu od sebe neodvrátili zrak. Jejich partnerství skončilo v roce 1988 a i svůj rozchod, který měl být původně svatbou, pojali jako uměleckou událost. Každý tehdy vyšel z opačného konce Velké čínské zdi, aby se potkali uprostřed a řekli si vzájemně sbohem. Znovu se setkali až v roce 2010 během performance na retrospektivní výstavě Mariny Abramović v MoMA v New Yorku, kdy k ní Ulay přistoupil jako jeden z diváků a posadil se za stůl, aby se jejich pohledy znovu setkaly. Emotivně vypjatý moment se záhy stal hitem sociálních sítí. Po rozchodu se Ulay vrátil k práci s Polaroidem, vytvořil mnoho fotografických cyklů, z nichž poslední byly věnovány ekologii (Earth Water Catalogue, 2012) nebo jeho boji s rakovinou (Project Cancer, 2013). Minulý rok založil vlastní uměleckou nadaci v Lublani, kde žil od roku 2009. Jeho dílo je zastoupeno v institucích, jako je Stedelijk Museum v Amsterdamu, Centre Georges Pompidou v Paříži nebo v MoMA New York. V prvně jmenované instituci bude na podzim tohoto roku zahájena jeho retrospektiva. Nekrology otisklo Artforum a Artnet.

2/ Byla vyhlášena Pritzkerova cena za rok 2020 – obdrželi ji Yvonne Farrell a Shelley McNamara

Röntgenova budova Univerzity Luigiho Bocconiho, Milán, zdroj: wikimedia commons

V úterý byla vyhlášena Pritzkerova cena za architekturu, kterou letos poprvé vyhrála ženská architektonická dvojice pocházející z Dublinu – Yvonne Farrell (1951) a Shelley McNamara (1952), které se seznámily již na počátku sedmdesátých let minulého století na Škole architektury Univerzity v Dublinu. Dvojice architektek je známá svým profesionálním přístupem, schopností spolupráce a navrhováním staveb v dialogu s jejich okolím. Právě tuto přidanou hodnotu komise vyzdvihla společně se schopností vystihnout genia loci a dopomoci městskému organismu, aby lépe fungoval. Informuje o tom Artforum. Farrell a McNamara založily svou vlastní architektonickou kancelář Grafton Architects v roce 1978. Mezi jejich nejznámější stavby posledních desetiletí patří komplex univerzitních budov v Miláně (2008) a peruánské Limě (2015), Finanční úřad v Dublinu (2009), Irský institut urbanistiky (UII, 2002) nebo nedávno realizovaný pařížský Institut Mines-Télécom v Palaiseau (2019). Dvojice byla již dříve oceněna Stříbrným lvem na Benátském bienále architektury (2012), a to za jejich výstavu s názvem Architecture as New Geography. V minulém roce jim Královský institut architektů Irska udělil medaili Jamese Gandona za celoživotní přínos architektuře a britský Královský institut je ocenil zlatou medailí. Oceněné architektonické duo vyjádřilo velké díky za tyto pocty, kterých se jim dostalo, jelikož dle jejich slov bylo vždy velice obtížné prosadit koncept architektury, kde hrají roli hodnoty, jako je humanismus, síla, velkorysost a kulturní vazby míst, s nimiž pracují.

3/ Goethe institut uzavřel memorandum s Humboldtovým fórem v Berlíně

Pohled na západní fasádu rekonstruovaného Humboldtova fóra – bývalého královského paláce, stav v roce 2015, zdroj: wikimedia commons, Sbs-Hf

Berlínské Humboldtovo fórum, které má být otevřeno v druhé polovině tohoto roku v problematicky zrekonstruovaném královském paláci, má být výstavním, výzkumným a vzdělávacím centrem zaměřeným na problematiku postkolonialismu a udržitelného rozvoje. V minulém týdnu o tom jednal Goethe institut společně s Humboldtovým fórem, z čehož následně vzniklo memorandum. V novém komplexu mají být vystaveny berlínské etnologické sbírky nebo sbírka asijského umění. Vybudována by měla být i stálá expozice věnovaná historii Berlína. Vedle toho vznikne Humboldtova laboratoř provozovaná univerzitou a další výstavní prostory, kde se budou konat příležitostné výstavy. Organizátoři očekávají kolem tří milionů návštěvníků ročně, pro něž připraví až tisíc událostí. (Více zde.)