TZ: Andreas Gajdošík, Jonáš Svoboda

Andreas Gajdošík, Jonáš Svoboda / Minimal Wage Open Space / Galerie OFF/FORMAT / BRno / 27. 2. – 31. 3. 2020

Nabídka práce: Nabízíme možnost vykonávat uměleckou činnost dle vlastní potřeby a zájmu za minimální mzdu 87,30 Kč/h v novém open space v širším centru Brna na Gorkého 42. Více podrobností při otevření prostoru 26. února v 18 h.

Zatímco sedíme v kuchyni, pijeme pivo a vymýšlíme název výstavy, jejím autorům, Andreasovi a Jonášovi, běží minimální mzda. Stejně tak, když nakládají nábytek, instalují, fotí.  Práce jako každá jiná. Jakákoliv zápůjčka a výpomoc jsou zpoplatněny. Autoři nechtějí slyšet o šetření prostředky obvyklým zapojením altruistických přátel a nekompromisně veškerou myšlenkovou i manuální práci na výstavě odměňují. Přitom vše vzniká velmi nízkonákladově, šetrně.

Je to bizarní „hra“. Humor z domýšlení, komu a za co se musí ještě zaplatit, neomrzí. Jen jednou, dvakrát zamrazí; z toho jak je to obvyklé „šetření“ prostředků automatické a jak deformuje obraz náročnosti umělecké práce (na permanentní volnočasovou aktivitu) a současně z toho, že by tento systém „ceny“ umění skrze hodinovou mzdu měl opravdu fungovat. Andreas s Jonášem tak napínají určitou část naší sociální reality na skřipec až k jejímu vykloubení, podobně jako to dělali třeba expresionističtí malíři s realitou vizuální. Něco, co se jeví naší skutečnosti velmi vzdálené, nelogické, iracionální, naopak vytváří přesnější a naléhavou výpověď o lidské situaci.

Aktivistický apel minimální mzdy za uměleckou činnost přichází osm let po výzvě proti nulové mzdě, a v době, kdy ministr kultury navrhuje znovuzavedení povinného procenta z nákladů určitých stavebních zakázek na vznik nových uměleckých děl. Zároveň stále chybí systematičtější forma podpory výtvarných umělců; podstatná část umění vzniká bez možnosti jeho zpeněžení a tam, kde je prodej možný, čelí umělec díky populárnímu artwashingu vnitřní etické otázce, komu své dílo prodává, komu pomáhá kupovat si lepší společenský obraz. Vedle různých grantů a rezidencí je tak výstavní činnost možností, jak umělce za jejich práci odměnit, paradoxně však pro ně výstava častěji znamená nejen časový ale i finanční výdaj. Kdo by dnes toužil pracovat za minimálku?

Výstavní projekt Andrease Gajdošíka a Jonáše Svobody současnou situaci obnažuje sympatickým spojenectvím společenské (institucionální) kritiky a vtipu, když otázku „co je to umělecká činnost?“, která by měla být honorována, ponechávají na návštěvnících galerie. A to doslova. Ti se v „otevřeném prostoru“ mohou oddat libovolné umělecké činnosti (malovat, psát, snít…) a inkasovat tak minimální mzdu, osmdesát sedm korun a třicet halířů za každou hodinu, kterou v galerii stráví. Galerie se mění v pracovní prostor, studio, v němž nechybí nutné zázemí, ale ani dětský koutek, kde může odložený potomek kreativně přeskládávat herní variantu známé Maslowovy pyramidy lidských potřeb.

Andreas Gajdošík (1992) nastoupil po studiu gymnázia na brněnskou Fakultu výtvarných umění, kterou absolvoval v ateliéru Intermédia (Pavel Sterec, Filip Cenek). Věnuje se společensky angažovanému umění a intervencím do mediálního i reálného prostoru, ke kterým často využívá své programátorské dovednosti. S nehierarchickou platformou Ateliér Pavla Ondračky tvořil performativní program Kabaret Voltaire na mezinárodním bienále Manifesta v Curychu. Je autorem portálu Národní liga, který formou soutěže shromažďoval rasistické a xenofobní výroky uživatelů sociálních sítí. V roce 2019 se stal laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého.

Jonáš Svoboda (1992) nastoupil po studiu matematického gymnázia na Fakultu výtvarných umění, kterou absolvoval v ateliéru Intermédia (Pavel Sterec, Filip Cenek). Věnuje se především videu a scénické hudbě, působí v hudebních tělesech Čau Česko a Best before End. S nehierarchickou platformou Ateliér Pavla Ondračky tvořil performativní program Kabaret Voltaire na mezinárodním bienále Manifesta v Curychu. Ve svých krátkých filmech zkoumá zúčastněnost pozorovatele a aparátu v situaci, práci s rozsáhlým autorským archivem a dlouhodobě rozvíjí metody bezrozpočtového filmu.