Artalk.cz

TZ: Roman Brichcín

Roman Brichcín / Kresby / kurátor: Michal Škoda / Dům umění města České Budějovice: Galerie současného umění a architektury / České Budějovice / 9. 1. – 9. 2. 2020

Úvodní výstavou nového roku představujeme po delší době dílo jihočeského umělce, kterým je  Roman Brichcín /1958/. Autor, jehož stěžejním tvůrčím tématem je lidský osud a hlavním motivem lidská figura.

Lyrickým projevem s častou přítomností expresivity nás dlouhá léta vtahuje do „svého“ světa a nabízí „obraz“ vnímání nespočtů aspektů naší existence. Existence, která má neoddiskutovatelný vliv na jeho tvorbu, kde s neskrývanou otevřeností zkoumá vlastní nitro a osud.

Témata čerpá z vnímání života, pozorování, intuice i transcendentální touhy. Zobrazuje člověka v akci, v propletenci vztahů a emocí, stejně jako bytost čekající na zázrak. Jako námětové okruhy můžeme objevit vztahové momenty mezi otcem a synem, mezi sourozenci, mužem a ženou, problémy komunikace i přítomnost erotičnosti s prolínajícím se projevem duchovního i fyzického vztahového aspektu. Člověka se svojí duševní i fyzickou dimenzí, radost i utrpení, rozpor a soulad, spolu se zmiňovanými vztahovými otázkami transformuje do prostředí přírody, kultury i oblasti náboženství.

Brichcín tato témata nahlíží pohledem vlastního vnímání, prožitku i tušení. Odhaluje struktury lidské existence, na jejichž základech staví příběhy, zasazující do prostředí jak přírody, tak architektury, které jsou mu dějištěm „obrazů“ plných pocitů a nálad. Dramatičnost a poetika stejně jako melancholie, umírněnost vedle divokosti, archetypálnost, znakovost – vzájemně se mísící a prorůstající atributy autorovy tvorby, v které lze odhalit například ovlivnění barokem.  Zajímá jej však vše od antiky až po aktuální problematiku doby. Vzpomínky a prožitky převádí do nové podoby zbavené souvislostmi s daným časem a prostorem. Významným motivem autorovy tvorby je také křesťanská tématika, nejen jako nedílná součást kulturního dědictví, ale stejně tak i jeho vlastního bytí. Připomenout je potřeba rovněž vztah k literatuře a hudbě, kdy lze v Brichcínově díle objevit osobnosti, které jej nějak zasáhli svými osudy a tvorbou. Například Gainsbourg, Váchal, Hrabal, Basquiat, Cohen aj…

Ač mohou díla Romana Brichcína působit určitou narativností, vykazují v mnoha případech záměrnou nedokončenost, ne – dovyslovitelnost, kdy autor nechává prostor pro diváka, aby si do viděného dosadil vlastní obsahy a dokončil, co autor napověděl. Zmínit je určitě potřeba také moment, kdy jeho práci ovlivňuje psychická stránka, jenž bývá základnou snovým, nezřídka dramatickým zážitkům. Prožitek a vnímání každodennosti pak přechází do oblasti efemérních vizí. Vzájemné prolínání se těchto situací dává vzniknout zdánlivě nesouvisejícím momentům, které se stávají základem obrazového vyústění.

Brichcín je znám jako „bytostní“ malíř. S typickou pastosností a zemitostí, expresí, citem pro barvu. Plochu jeho pláten lze nahlížet jako pomyslná pole vynořování a zapadání, něco se ztrácí, druhé zjevuje, rozpad střídá zrození. Poměrně častým jevem v jeho obrazech je krom všech zmiňovaných charakteristik rovněž přítomnost kresby. Autor díky ní vnáší do daného obrazu další rozličné významové roviny a zároveň tím odkrývá velice silnou a nosnou stránku, kterou mu právě kresba je.

Důležitost kresby hraje v Brichcínově tvorbě již od samého počátku zásadní roli. Doprovází jej v každodenním životě jako neodmyslitelná nezbytnost, a ač se v mnoha případech stává počátečním krokem k následnému dílu – obrazu, tak rovněž v hojném počtu zůstává finálním autonomním svědectvím životní, tedy tvůrčí umělcovy cesty. Nejen vzhledem k tomu, že do dnešního dne nebyla veřejnosti víceméně představena, tak právě výstava v Domě umění je momentem, kdy se tento fakt mění a divák se ocitne v komorním výběru z nespočtu autorových kreseb. Kreseb, nejen v podobě „klasické“ práci na papíře, ale rovněž kreseb, které tento rámec přesahují až k médiu objektu. Brichcín zde přesvědčivým způsobem předkládá velice silnou osobní výpověď a svědectví o světě, který prožívá.

Karel Srp v jednom z textů k autorovi uvádí: „Brichcínovi nejde o popisné vylíčení rozmanitých dějů, převeditelné do slov a jednoznačně pojmenovatelné, ale o zachycení zjevení, uskutečňovaného výtvarnými prostředky, přesahujícími jakoukoli ilustrativnost.“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *