Artalk.cz

Prohlášení Radical Artist Fraction k současnému financování umění

Publikujeme prohlášení anonymní skupiny Radical Artist Fraction, které bylo zasláno redakci Artalku.

Podvodníci, zloději, exekutoři a podivné korporace se sídlem v daňových rájích financují české umění. Vztah je to vskutku oboustranně „výhodný“, bohatí lidé se můžou věnovat tomu, co dělali po staletí, mecenášství v umění, a posilovat tak svou privilegovanou pozici obrazem nad krbem ve své vile. A umělec? Ten konečně dostane prostředky k tvoření a zažene hlad. Ale za jakou cenu? Opravdu je nutné tvořit umělecké fíkové listy, které skrývají offshore útěky od zdanění, zničené stovky rodin exekucemi, uhelné peníze z ničení klimatu Země a namočení v kauze Gorila? J&T Banka nevstoupila do vod umění jen tak, svou zvrácenou logikou začala křivit uměleckou scénu. Transformuje umění na komoditu vhodnou k obchodování. Redukuje funkci umění na možnost znásobit kapitál. Umělci, umělkyně, opravdu chcete, aby vaše umění bylo produkt, stejně jako vlašský salát s rohlíkem nebo sada zlevněných golfových holí? Jak je možné, že může někdo tvořit art index, boduje umělce a řadí je do tabulky jak fotbalové týmy, a zároveň používat tento index pro investice do umění? Není to skvělá příležitost pro podvod? Umělci a umělkyně, komu věnujete svůj čas a energii? Byli jste třeba u Runtáka na výstavě? Nevadí vám, že jako exekutorský bandita rozvrací tisíce domácností? Nevadí vám, že má galerii financovanou z exekutorských loupeží a sedí v kulturní radě města Olomouc?

Nastal čas s tím skoncovat, už se nemůžeme dívat na to, jak nám hází drobky ze stolu a očekávají vděčnost. Nechceme drobky pochybných ekonomických existencí, chceme celou pekárnu.

Každá kritika vyžaduje konstruktivní návrhy, teď je ten správný čas na realistické plány a dostupné změny.

Potřebujeme:

1) Družstevní galerie

Soukromé komerční galerie vytvářejí konkurenční prostředí mezi umělci. Naším cílem přece není se rozdělovat a zápasit o zisk, ale svobodně a kreativně tvořit. Ideálním řešením jsou družstevní galerie, ve kterých si všichni zůčastnění, galeristé, vystavující umělci, rozdělují zisk rovným dílem. Každý se tak může věnovat tvorbě, aniž by se stresoval, jestli dobře prodává.

2) 7% zákon na veřejné umění

Jediná cesta z uměleckého barbarství na ulici je donutit stát, aby místo reklam, McDonaldů a příšerných pochromovaných soch, začal vnášet do veřejného prostoru něco estetičtějšího. Jak může duše tohoto národa vzkvétat, když vylezeš ven a to nejestetičtější je reklama na exotický týden poravin v Kauflandu? Požadujeme, aby 7% z rozpočtu na veřejné stavby šlo na umění, které bude součástí venkovního prostoru stavby. V současnosti se diskutuje o 1%. 1% je naprostý výsměch, my chceme 7%.

3) Nezávislé umělecké rady ve městech

Chceme nezávislé umělecké rady, nechceme aby tam seděli komerční galeristé, sběratelé a Runtáci, kteří pak vzápětí rozhodují o grantech a dotacích. Jak by si nemohli přihrát malou domů? Jak by nemohli umlčet své kritiky?

4) Umělecké ceny

V době, kdy maloměšťáckou kulturu opouští soutěže jako Miss a ceny jako Slavík, potřebujeme tohle vůbec v umění? Kdo by v renesanci vyhrál cenu Jindřicha Chalupeckého? Da Vinci, Michelangelo nebo Raffael? Není to absurdní rozdávat ceny mezi umělce?

Úžasným příkladem subverze jsou vítězové Turnerovy ceny za rok 2019, kteří požádali porotce, aby se na finalisty dívali jako na kolektiv a rozmělnili tak princip konkurence a soutěžení v umění.

V českém prostředí nemůžeme pominout cenu Jindřicha Chalupeckého a financování ceny penězi z J&T Banky. Připomeňme si, co je entita J&T zač. Jsou namočeni ve zbrojařském průmyslu, v korupčních skandálech, v demontáži demokracie na Slovensku, je částečně vlasntněna čínskou korporací a snad není nutné zdůrazňovat, že v ČR nedaní, mají sídlo v daňových rájích… Určitě je nutné se ptát, zda je opravdu částka od J&T finanční skupiny tak velká, abychom jim jako umělecká komunita umožňovali zlepšit image a vykoupení se z jejich hříchů?

 

Smrt Artwashingu,

Radical Artist Fraction

http://jtbankartindex.net/

Komentáře

  1. Výše zveřejněnému prohlášení nevěnujte prosím pozornost. Napsal ho sám Runták aby tak své kritiky naprosto znemožnil.

  2. Dobrý den podruhé. Bylo mi napsáno, že můj první mírný komentář byl urážlivý a vulgární, proto byl smazán. Zajímalo by mě, kde redakce bere míru vulgarity a urážlivosti, když zavěsí na zeď takový článek, který obdrželi od RAF a můj jim vadí. Umím jednat slušně a taky se tak vyjadřovat. Až na pár citově zabarvených slov, jsem nepoužil nic netaktního. Ale pravdou je, že jsem nechtěl být až příliš zdvořilý, protože po přečtení takového nesmyslu to ani nejde. Napsal jsem, že cesta výtvarného umění je náročná časově, ale také finančně. Napsal jsem, že děkuji za osobu jako je Robert Runták, protože když to nebude dělat on a pár dalších jedinců, nebude to dělat nikdo. Výtvarné umění je pro lidi natolik zbytečné, že fyzická osoba ve smyslu občana jako takového, si domů umění nepořídí. A spoléhat na to, že přijde pan doktor nebo právník s čistým štítem je natolik naivní, jakoby jste doufali ve světový mír. Napsal jsem, ať čekají na sběratelské Godoty. Napsal jsem, že nebudu přesvědčovat „polokomunistické frakce“, nicméně po dopsání prvního komentu jsem přehodnotil na „komunistické“, protože jsou na hony vzdálené mému uvažování a přemýšlení. Napsal jsem, že Robert Runták má kontroverzní povolání, ale nejsem policajt ani StBák, abych soudil jeho zaměstnání a taky mi bylo dáno poznat Roberta Runtáka jako sběratele a člověka. Ano, je ředitel exekutorského úřadu Přerov. A co? Nemyslím si, že exekutorský byznys je jednostranně označitelný za byznys s chudobou. Mnoho lidí se do exekuce dostane také svou hloupostí nebo nepozorností. A pokud se bavíme o tom prvním případu, o vymáhání a nepřiměřených praktikách, ok. Asi se tak děje. Právo to povoluje. Pak je zde otázka morálky a etiky. Někoho se to dotýká natolik, že potřebuje psát manifesty o družstevních galeriích, procentech na veřejné umění a „daňových rájích“ a navíc na svém webu označuje sběratele jako „bohaté z***y“. Na straně druhé jsou lidé stojící nohama na pevné zemi, kterým dochází že nechtějí vytvářet věci „do šuplíku“ a chtějí uměním se živit, protože do své cesty investovali mnoho času, práce a odhodlání.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *