Artalk.cz

TZ: Vladimíra Kotra

Vladimíra Kotra / Chiméra / kurátorka: Natálie Drtinová / Pragovka Gallery Pop-Up / Praha / 3. 12. 2019 – 15. 1. 2020

Chimérismus, tedy stav, ve kterém se v rámci jednoho těla nacházejí buňky nesoucí biologické informace dvou či více jedinců,je jevem vyskytujícím se například u lidí, kteří podstoupili transplantaci orgánu a jejichž nový orgán nese genetické informace dárce. V jistých případech k němu však dochází i v prenatálním stavu, bez vnějšího lékařského zásahu. Stává se tak například splynutím více spermií a vajíček při tvorbě jediného embrya, při přenosu DNA mezi matkou a embryem, při přenosu DNA mezi dvojčaty nebo když z několika plodů v děloze přežije jen jeden, který v tomto prostředí pohltí svého nevyvinutého sourozence. Zvláště v případě přenosu DNA mezi matkou a plodem či více plody v děloze se chimérismus stává překvapivě častým jevem, ačkoliv většina jedinců tuto skutečnost nikdy nezjistí. Za jistý druh chimérismu může být považován tělesný stav nazývaný intersex (často nekorektně a zastarale označován jako hermafroditismus). Intersex lidé nesou znaky jak ženského, tak mužského pohlaví, ať už se jedná o primární či sekundární pohlavní znaky, hladiny určitých hormonů v krvi či například chromozomů. Paradoxem je, že ve společnosti, kde je binarita pohlaví jedním ze základních pilířů, skrze které jsme naučeni vnímat náš okolní svět, ani lékaři a ostatní odborníci nevědí, co přesně měří, když se snaží stanovit „biologické pohlaví“ u jedinců, kteří se, byť minimálně, vymykají normám, určovaným právě přírodními vědami.

Není to tedy jen koncept genderu, jenž je společenským konstruktem. Jak ukázala řada studií a kritických analýz již ve 20. století, naše pojetí biologického pohlaví je také konstruované. Přírodní vědy a jejich metodologie jsou lidským výmyslem a jsou prováděny s často podvědomými předpoklady a stereotypy. Výskyt nepravidelností jako je chimérismus nebo intersex a řada jiných tělesných deviací od normy narušuje naše vnímání těla skrze pojmy přirozenosti, normy a normálnosti. Zatímco chimérismus je tělesný popsaný stav s medicínskou definicí, pojem chiméry může být chápán také jako metafora odkazující se na bájné monstrum, po kterém je pojmenovaná. Jak píše Kateřina Kolářová k možným definicím chiméry v textu Neartikulovatelné postsocialistické ‚crip‘ vize, „Všechny tyto významy vyvolávají představy abnormality, monstróznosti a tělesné odlišnosti, jež jsou všechny konceptuálně spřízněné s ideou ‘postižení’. Chiméra je vlastně sama metaforou postižení, obrazným znázorněním monstrozity, kdy odkazy k abnormalitě a deviaci od ‘přirozeného řádu’ konotují její nemožnost. Jak rozvádí Michel Foucault ve svých přednáškách o ‚abnormálním‘, monstrum je směsí dvou podob, ať už se jedná o kombinaci člověka a zvířete, dvou živočišných druhů, či dvou pohlaví. Chiméra, jež je monstrem vzdorujícím veškeré jednotě a koherenci, plodí zmatek, jenž hrozí svržením přirozeného řádu.” V projektu fotografky Vladimíry Kotryse fenomén intersexu pojí s další abnormalitou, a to s transgenderovou identitou protagonistky tohoto fotografického příběhu, Gabi. Projekt Chiméra je osobní a citlivou výpovědí o procesu proměny, jeho na pohled viditelnou tělesnou vrstvou, reflektovanou skrze fotografie jak autorkou projektu, tak samotnou Gabi.

Tato série zachycuje okamžik v životě Gabi, ve kterém se učí býti ženou, plní si své dlouhodobé touhy, ale také požadavky a očekávání společnosti. Fotografickou, více dokumentární část, zároveň doplňují texty zpera Gabi; její facebookové statusy, delší příspěvky a texty deníkového charakteru odhalují chaos vmysli této ženy a její trnitou cestu khledání sama sebe a vyrovnaného a šťastného života. Ačkoliv jsou všechny tyto texty autentické, zůstává otázkou, jestli je vše naprosto pravdivé, jako například tvrzení, že je Gabi intersex. Bylo by chybné vnímat Chiméru pouze jako výpověď o tělesné proměně, stejně tak jako by bylo by chybné vnímat proces tranzice jako pouhé nutné zlo potřebné pro cestu zbodu A do bodu B, z jednoho pólu binarity k druhému. Je to totiž okamžik, který v sobě skýtá právě onen narušující potenciál a ohrožuje zdánlivě přirozený řád věcí. Tento projekt poodhaluje stav, který bývá buď přehlížen a opomíjen, nebo bývá skrze lékařský diskurz vnímán jako jedna z odchylek od normálna. Síla tohoto projektu však tkví v jeho nevyhraněnosti a nejednoznačnosti, v důrazu na stav někde mezi dvěma póly a přijetí této pozice a odmítnutí stanovisek podporovaných přírodními vědami popisujícími lidskou tělesnost, gender, sexualitu, ale také naši psychiku v termínech normy a abnormality a v rámci opoziční binarity.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *