Artalk.cz

TZ: Barbora Maštrlová, Elena Steiner

Barbora Maštrlová, Elena Steiner / Playground / Knupp Gallery / Praha / 22. 11. – 12. 12. 2019

Spojení těchto dvou autorek do společné výstavy je něco, k čemu jejich dlouhodobé přátelství směřovalo od prvního momentu vzájemného okouzlení dílem té druhé. Protože více než ze slov poznají se navzájem spřízněné duše umělkyň z díla. A v tomto případě to bylo nejlepší přátelství na první pohled.

Česko-rakouská malířka Elena Steiner se dlouhodobě zabývá ve své práci lidským tělem a skrze něj sdělovanou emocionalitou jedince. Je bytostně citová a v hluboké barevnosti, která diváka vtahuje do svých jemných lazur a tím i do dalších pater zážitku setkání s jejím dílem, lze snadno spatřit návaznost na staré mistry malby jako byl Caravaggio či Rubens. Nechává nás nahlédnout na niterné stavy člověka, které si většinou každý chce odžít sám. Tím její obrazy zneklidňují, neboť vynášejí na povrch to, co by si člověk přál, aby zůstalo skryto.

Podobně postupuje i Barbora Maštrlová, jejíž hlavní doménou je socha, ale sama sebe označuje za sochařku spíše konceptuální. Patrně z toho důvodu, že nezůstává jen u sochy (viz objekty a malby na této výstavě), ale pro každý námět si vybírá i adekvátní médium, v němž nápad vyzní nejsilněji. Ve své práci řeší dlouhodobě jako jedno z témat lidskou sexualitu a snaží se ji nahlížet z různých kontextů. Podobně jako Elena Steiner se i Maštrlová odkazuje na klasické postupy v umění, přičemž se ale nebrání hře s konceptem. Není však tak emocionální v díle, jakože spíš její díla vyvolávají emotivní reakce.

Oběma autorkám je společné lpění na maximální vyváženosti formy a obsahu. Jsou to pro ně spojité nádoby a ani jedna se nebojí v obojím překročit hranice zažitého nebo aktuálního a vydat se tam, kde tvorba vynese na povrch další kvality. Formální hedonismus, jemuž se obě nepokrytě oddávají v touze po estetickém uspokojení svých nejvyšších výtvarných nároků, kopíruje bažení libida po naplnění života ve fyzickém světě.

A právě toto bažení uspokojované uměním je průsečíkem obou autorek – libido neboli základní životní energie, kterou obě umělkyně zkoumají. Libido, v němž se potkává libé a nelibé. Libido, v němž intimita chce být sdělena světu, protože skrytá před ním kdesi ve sklepě psýchy by zahynula. Z libida pramení až existencionalistické vyznění děl obou umělkyň, které jde proti proudu současnosti snažící se uspokojit lidské bažení fastfoodem Instagramu a povrchní spotřeby.

Playground je v případě této výstavy myšleno jako takové hřiště, prostě prostor, kde se můžete coby diváci zapojit svým vnímáním do hry, v níž si spolu autorky skrze svá díla hrají. Můžete se až šmírácky zaposlouchat, jak si povídají o nejintimnějších věcech života. Ony Vám to dovolí, protože vědí, že bažení libida se netýká jen jich a že otevřít se rozhovoru i jen sám/a se sebou nemusí být lehké. Ať je Vám jejich umění ku pomoci.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *