TZ: Daniel Biskup, Karel Cudlín

Daniel Biskup, Karel Cudlín / Převrat v Československu / Galerie Českých center / Praha / 22. 10. – 8. 11. 2019

Česká centra připomínají významná výročí. Od začátku roku probíhají ve spolupráci českých center v zahraničí a zastupitelských úřadů výstavy, přednášky, besedy, kulaté stoly s jasným cílem: akcentovat letošní významné milníky spojené s historií naší země. V rámci připomínkového cyklu se nyní z Mnichova dostává do Prahy výstava fotografií dvou předních fotografů Karla Cudlína a Daniela Biskupa. Výstavu s názvem Převrat v Československu zachycující osudové momenty listopadu 1989 připravilo České centrum Mnichov ve spolupráci s partnery. V galerii v Rytířské bude k vidění do 8. 11. 2019.

U příležitosti výročí sametové revoluce jsou od října k vidění fotografie zachycené dvěma renomovanými fotografy, Karlem Cudlínem, Danielem Biskupem. V roce 1989 byli oba dva na počátku své kariéry a osudové listopadové dny osobně prožili.  Skupinové fotografie, portréty, panoramata měst, momentky, které Biskup a Cudlín zachytili, mají dodnes značnou vypovídací hodnotu. Vedle samotné atmosféry měst zaznamenávají také tváře lidí - některé plné naděje, jiné s rozhodným výrazem a další často pouze dojaté či unavené. Právě tyto fotografie ukazují, jak emočně náročné tyto události byly.

JIŘÍ ROSENKRANZ, ŘEDITEL ČESKÉHO CENTRA MNICHOV: „Přestože se Karel Cudlín s Danielem Biskupem v roce 1989 vůbec neznali a vlastně se potkali po 30 letech během naší vernisáže v Mnichově, vykazují jejich fotografie důležitý jednotící prvek. Primárně nejde ani tak o počáteční fotografická díla jejich kariéry jako spíše o fakt, že oba předkládají fotografie se značným historickým významem, které vznikly bez zadání nebo zakázky jakékoli redakce. Oba autoři se listopadových událostí účastnili z vlastní vůle.“

KAREL CUDLÍN, FOTOGRAF: „Byla to součást mého života, tak jsem běhal po ulicích a fotil. Takovou atmosféru už asi nikdy nezažiju."

DANIEL BISKUP, FOTOGRAF: „Když padá Zeď, nejde přeci zůstat sedět na přednášce. Chtěl jsem to zkrátka všechno prožít a být u toho, když se něco mění.“ Proto se fotograf, tehdy šestadvacetiletý, vydal pouze se svým fotoaparátem a zásobou černobílých filmů nejprve do Maďarska, východního Německa a následně do Československa.