Artalk.cz

TZ: Andrea Sobotková, Martin Chlanda

Andrea Sobotková, Martin Chlanda / The area looks smooth. I just picked out a distinguishable crater nearby and marked on it / Studio PRÁM / Praha / 25. 9. – 15. 10. 2019

Site-specific instalace autorů Andrey Sobotkové a Martina Chlandy vytvořená přesně na míru prostorům galerie ve Studiu PRÁM. 

“Nevšední obrazy Země, které nabídla okénka prvních vesmírných lodí, způsobily, že idea přírody v krajině unikla z hranic scénického výřezu. Krajina se náhle stala planetární a jako taková obsáhla a vyjadřovala hluboce provázané ekologické principy. Působení lokálních událostí na regionální, kontinentální a globální ekologii bylo nyní naprosto zřejmé, stejně jako tekutá povaha vody, vzduchu, a dokonce i pohyby zemské kůry, které byly nyní zviditelněné pro všechny.“ (James Corner: Krajina jako kritická kulturní praxe)

Jedna z dřívějších spekulací, vysvětlující vznik Měsíce, tzv. Teorie odtržení – předpokládala, že se Měsíc odtrhl ze zemské kůry vlivem odstředivé síly, zanechávaje za sebou dnešní oceánské dno jako jizvu. Vlivem působení slapových sil byl Měsíc deformován a jeho těžiště vychýleno směrem k Zemi. Vzájemná souvztažnost Země a Měsíce, poetický symbolismus i jejich faktická podobnost v rámci krajinné přeměny jsou výchozími pojítky výstavy „The area looks smooth. I just picked out a distinguishable crater nearby and marked on it.“

Autoři obrátili pozornost k Zemi – Měsíční krajině uhelného dolu na severu Čech, ve kterém pracovali formou archeologicko – průzkumnické činnosti na rekonstrukci mizející krajiny.

V důsledku těžby uhlí dochází k obrácení sedimentačních vrstev – jíly a horniny jsou odváženy na výsypky, které vytváří nový horizont, limitující výhled do okolní krajiny. Odkrytá uhelná ložiska jsou vystavena kolesům těžebních strojů. Prastará vazba se Zemí se přerušuje a odtržený materiál zanechává stopu v podobě vrstevnatých kráterů Měsíční krajiny, sondy do historie (zdánlivě) náhodných procesů srážení, přelévání, rotace, sedimentace, eroze, krabacení…

Autoři zacházeli s prostorem galerie jakožto vstupním ohraničením vlastní práce.

V přeneseném půdorysu galerie do prostředí dolu dvojice pečlivě ohledávala uhelné fragmenty, které nechala polohopisně a výškopisně určit pomocí geodetického zaměření. Soustavu souřadnic exponovala vůči znovu určenému, nulovému horizontu (galerii) a akcentovala tak přerušení materiální vazby se Zemí – podobně, jako při samotném procesu těžby.

V instalaci pozorujeme levitující souhvězdí materiálu, které kopíruje ráz původní krajiny. Skrze prostor galerie se rozpíná nový horizont, vynesený vzhledem k lidské perspektivě. Výslednou práci vnímáme v kontextu vtažení jednoho prostoru do druhého. Prostor je objekty utvářen a zároveň je sám utváří. Materiál odkazuje na tvořivé procesy minulosti, které konstituují současnost – jako sedimentární vrstvy přítomné v aktuálním prostoru.

Projekt byl realizován ve spolupráci s Martinem Suchým, kterému patří obrovský dík za odvedenou práci a nadšení. Na projektu se dále podíleli Vojta Pollák, Matěj Nepustil, Dušan Marcinko, Martin Raboň a David Knézel.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *