Artalk.cz

TZ: Zahájení výstav Petra Švecová a Radka Bozevič Doubravová / Vladimír Novák: Kresby a malby z let 2017 – 2019

Zahájení výstav Petra Švecová a Radka Bozevič Doubravová / Vladimír Novák: Kresby a malby z let 2017 – 2019 / Alšova jihočeská galerie / České Budějovice / 21. 6. 2019

Ve čtvrtek 27. 6. 2019 od 17:00 hod. budou vernisáží slavnostně zahájeny dvě výstavy Petra Švecová a Radka Bodzevič Doubravová a Vladimír Novák / kresby a malby z let 2017-2019. První výstava představuje dvě absolventky pražské akademie výtvarných umění, které svojí tvorbou tematizují abstraktní i reálné krajiny. Zatímco Petra Švecová řeší především meditativní rovinu a možnosti samotné malby, tak pro Radku Bodzevič Doubravovou je krajina prostorem, v němž rezonuje absurdita i přirozenost lidského života. Druhá výstava představí současnou tvorbu Vladimíra Nováka, jenž završuje malířovo celoživotní úsilí o rehabilitaci obrazu jako magické stopy zápasu člověka o svůj příběh, o svou zkušenost, o naději a důstojnost. Jde o cyklus obrazů malovaných olejem a akrylem na plátně, s využitím konfrontací náhodných a záměrně tvořených skvrn a razantně vedených tahů štětce.

Výstavy jsou připravovány v rámci projektu „Alšovka hostuje v Mariánské.“ Bude nám velkou ctí přivítat Vás při vernisáži nových výstav.

PETRA ŠVECOVÁ A RADKA BODZEVIČ DOUBRAVOVÁ

28. 6. – 1. 9. 2019 / úterý – pátek 10:00 – 17:00 / sobota – neděle 12:00 – 17:00
vernisáž: 27. 1. 2019 / 17:00 hod.
Galerie Mariánská, Pražská třída 1, České Budějovice

Výstava probíhá v rámci projektu: „Alšovka hostuje v Mariánské.“

Eliška Stejskalová se ve své tvorbě dlouhodobě zajímá o témata spojená s podobami vnímání. Petru Švecovou a Radku Bodzevič Doubravovou spojuje zájem o tradiční způsob uměleckého vyjádření. Jejich hlavním médiem je malba, kterou každá rozvíjí svým osobitým způsobem. V obou případech se jedná o autentickou tvorbu a důkaz, že současná malba může být stále inspirativní, pokud je k ní přistupováno originálním způsobem. Výtvarně vyspělá díla obou umělkyň demonstrují, že pluralitní projevy narace nejsou dnes pro výtvarné umění mrtvým projevem.

Petra Švecová (absolventka pražské Akademie v letech 2018, Ateliér malířství II / škola Vladimíra Skrepla; 2016 stáž u prof. W. A. Schefflera, Drážďany) polemizuje v semiabstraktních námětech s limity malby i vlastními koloristickými kvalitami; a táže se, jak významnou roli hraje při vzniku obrazu osobní filozofie a jak tvorba determinuje autorčin život. Snaží se rozklíčovat jednotlivé archetypy a symboly uložené hluboko v podvědomí a zachytit jejich stále se proměňující tvář.

Oproti tomu Radka Bodzevič Doubravová (absolventka AVU, Ateliér grafiky II / škola Vladimíra Kokolii, 2017; 2016 stáž na Robert Gordon University-Gray’s School of Art, Aberdeen; finalistka Leinemann-Stiftung für Bildung und Kunst Award 2018) používá přímočařejší nemetaforické vyjádření, kdy vytváří rozsáhlé, mnohdy až znepokojivé celky, jež jsou mnohdy zrcadlem jejích prožitých příběhů.

Adam Hnojil, kurátor výstavy

VLADIMÍR NOVÁK / KRESBY A MALBY Z LET 2017-2019

28. 6. – 1. 9. 2019 / úterý – pátek 10:00 – 17:00 / sobota – neděle 12:00 – 17:00
vernisáž: 27. 1. 2019 / 17:00 hod.
Galerie Mariánská, Pražská třída 1, České Budějovice

Výstava probíhá v rámci projektu: „Alšovka hostuje v Mariánské.“

V dílech Vladimíra Nováka z posledních let se malíř, na své výjimečné a také do značné míry osamělé cestě, dostává k obrazům, v nichž spontánně, téměř ve vteřině objevené tvary a barvy vstupují do dialogu s nadčasovými motivy sahajícími od jistoty výtvarníka ke konstrukcím architekta a obřadným figurám tanečníka.

Novákova díla mají svá hluboko uložená východiska a trajektorie, jak v malířově životě, tak v osudech a příbězích dějin umění a jejich žánrech. V malbách a kresbách z posledních let tak v Novákově tvorbě vystupují motivy, jejichž geneze prochází celým jeho dílem a sahá až do doby jeho tvůrčích počátků v šedesátých letech minulého století, kdy se malíř poprvé dostal do Itálie, a to jako statista divadelních představení komponovaných na téma comedie del arte. Itálie se Vladimíru Novákovi stala kotvou mnohokrát úspěšně uplatněnou v turbulencích jeho pozdějšího života a díla.

Čím více se v jeho díle dostávaly do dialogu protikladné principy výtvarného vyjadřování, tím více se přibližoval a přibližuje italským inspiracím, a to jak v námětech a v tématech, tak ve výraze. S italským prostředím zesiluje v Novákových kresbách a malbách téma figury jako centra napětí smyslových a abstraktních poloh výtvarného myšlení a vyjadřován. Postavou se Vladimír Novák dobírá k obřadu, k vědomí místa, k zakotvení dynamických forem obrazového vyjádření spojených s protiklady prostoru a času, věčnosti a pomíjejícnosti.

Žádné jiné místo neposkytlo Vladimíru Novákovi tolik přitažlivosti jako Itálie, aby se sem neustále vracel, a to jak ke své ženě, kterou zde nalezl, tak k významům, ke kterým dospěl ve svém pražském ateliéru. Soubor Novákových kreseb a maleb z poslední doby vznikl zdánlivě tak, jako by Itálie měla potvrdit Novákovu cestu inspirovanou objevy a destrukcemi struktur umění tváří v tvář gestu, tvaru znaku, cestu, do které zasáhly mementa absurdity v literárních dílech Samuela Becketta, stejně jako deformace lidské postavy v dílech Francise Bacona, a mnoho dalšího, co má rodokmen stylových tendencí sahajících od abstrakce, či informelu k neorealismu a neoexpresi.

Jestliže dynamika barev, ploch a skvrn Novákových obrazů se stále navrací k šťastným prožitkům z dětství a mládí stráveným na kopci Pšaňák u Blšan, získává postava jeho obrazů osudové významy jeho osobního zápasu s pomíjivostí, možná analogicky tomu, co vedlo řadu italských umělců a archetypálních postav jejich děl ke zkušenostem comedie del arte směřující apoteózou smíchu a her k obřadům, karnevalům a maskám uplatněným v úchvatných vizích spojujících radosti těla a krásy světa s marností.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *