Institut úzkosti vydává sérii textů o velkochovech

Institut úzkosti – iniciativa založená Zuzanou Blochovou, Edith Jeřábkovou, Barborou Kleinhamplovou a Evou Koťátkovou – vydává sérii textů, které se věnují velkochovům a jejich širšímu kontextu.

Na podporu kampaně Konec doby klecové, která usiluje o ukončení všech klecových chovů na území Evropské unie, nyní vychází série textů Velkochovy s podtitulem NELIDÉ, LIDÉ, KLIMA, STROJE. Teoretici, umělci a aktivisté v nich nahlíží na velkochovy nejen jako na oblast spojenou s etikou a právy zvířat. Představují je také jako komplexní problém současného světa, který je třeba urgentně řešit.

Série Velkochovy upozorňuje mimo jiné i na skutečnost, že velkochovy jsou kapitalistickými mechanismy, výsledkem ekonomických a mocenských zájmů a tlaků, které zabíjení ve velkém umožňují a normalizují. Texty se pokoušejí pojmenovat síť aktérů, činitelů a vztahů, které se na velkochovech podílejí a představují je jako komplexní problém,” představuje sérii Institut úzkosti, na jehož stránkách texty vycházejí každé druhé úterý.

V prvním textu s názvem Farma monster: parametry života v plantážocénu, který vyšel 23. 4., nabízí svůj pohled na velkochovy sociální antropolog Bob Kuřík:

„Proč takový zjednodušený život vlastně žít? Protože maso, mléko, vejce. Protože živočišná komodita. Modernı́ člověk zredukoval velkochovné zvíře k jedinému účelu existence – produkovat výrobky a zároveň být výrobkem, být pracujícím otrokem a zároveň výrobním nástrojem.”

Celý text k přečtení zde

Autorem druhého textu s názvem Kto nechce hovoriť o kapitalizme, mal by mlčať aj o veľkochovoch, který byl publikován 7. 5., je doktorand na katedře environmentálních studií na Masarykově univerzitě v Brně Patrik Gažo:

„Racionalizácia výroby a automatizácia v chove a pri porážke zvierat mala samozrejme vplyv aj na ľudí, ktorí musia pracovať vo veľkochovoch a na bitúnkoch. Zamestnanci a zamestnankyne sú rovnako podriadené maximalizácii produktivity. Už od spustenia prvých hál tam pracovali prevažne migranti a rôzne sociálne marginalizované skupiny ľudí za mizerný plat a bez možnosti založiť odbory. Nízke či žiadne bezpečnostné štandardy, rýchla práca s ostrými predmetmi, styk s nakazenými zvieratami, vzduch plný prachu a špiny – to všetko sú podmienky, ktoré prispeli k tomu, že práca v mäsospracovateľskom priemysle je jedným z najnebezpečnejších a psychicky najnáročnejších zamestnaní vôbec.”

Celý text k přečtení zde

Třetí text, Zvířata v lidské společnosti: privilegovaná i zotročená, napsala pro Institut úzkosti socioložka, akademická pracovnice a aktivistka za práva zvířat Tereza Vandrovcová:

„Naše současná společnost má velice ambivalentní vztah k ostatním živočišným druhům. Na jedné straně se čím dál víc lidí označuje za milovníky zvířat a v průzkumech veřejného mínění uvádějí, že jim velmi záleží na tom, aby se zvířaty bylo dobře zacházeno (Special Eurobarometer 442 2015), a rovněž obvykle velmi špatně snášejí představu či pohled na jiného tvora, který trpí nebo je zabíjen (Lamm et al. 2010).“

Celý text k přečtení zde

V nejbližší době vyjde i text Hany Müllerové, která se dlouhodobě věnuje oboru práva životního prostředí a ochraně zvířat v právu a texty dalších zhruba 10 osobností, které se problematice věnují. Institut úzkosti zároveň vydáváním textů vyzývá čtenáře k podpisu petice za ukončení klecových chovů.


Institut úzkosti vytváří prostor pro výzkum úzkosti, která se šíří napříč společností a projevuje se nespavostí, stresem, odcizením, ztrátou empatie, nerovnostmi a násilím. Je neúspěšně potlačována produkty farmakologického průmyslu a prohlubována sílící sociální a ekonomickou nejistotou. Institut chce být platformou, kde se úzkost komunikuje a otevírá možnému řešení a obrací se v sílu, která je schopná se radikalizovat a vynutit si strukturální změny v dosavadním řádu věcí.

iu@institutuzkosti.cz

Facebook

Instagram