TOP svět 29. 4.–5. 5. 2019

Doteď vycházel výběr hlavních událostí ze světa a České republiky každé úterý ráno v rubrice TOP týdne. Zprávy z domácí umělecké a kulturní scény se však často objevovaly také v Aktualitách, proto jsme se rozhodli přejmenovat rubriku na TOP svět a publikovat zde ode dneška pouze veškeré důležité události z uplynulého týdne a ze světa. Rubriku budou připravovat redaktoři Artalku Martin Vaněk a Petra Lexová. Se začátkem května také pozastavujeme rubriku Media monitoring, ve které jsme sbírali ohlasy a reference na výtvarné umění v českých médiích. Doufáme, že tyto změny pomohou k přehlednosti a zároveň Vám, čtenářům, umožní sledovat aktuální dění na umělecké a kulturní scéně.

 

1/ Národní muzeum ve Varšavě deinstalovalo a po protestech do expozice opět navrátilo díla předních polských feministických umělkyň

Natalia LL před svým dílem Konzumní umění, Varšava 2015, foto: Martin Vaněk

Historie se opakuje – a platí to zvláště nápadně v případě polské konceptuální umělkyně Natalie LL, jejíž světově proslulé dílo Konzumní umění (Consumer Art, 1973) bylo společně s dalšími videy Katarzyny Kozyry (Appearance as Lou Salomé, 2005) a uměleckého dua Karoliny Wiktor a Aleksandry Kubiak (Part XL. Tele Game, 2005) deinstalováno ze stálé expozice umění 20. a 21. století Národního muzea ve Varšavě. Rozhodl o tom ředitel instituce Jerzy Miziołek, a to na základě zveřejněného anonymního dopisu nespokojené matky, jejíž syn byl údajně těmito díly traumatizován. Informoval o tom server Artforum a Hyperallergic. Spekuluje se však i o zásahu polského Ministerstva kultury a národního dědictví. Tento resort je totiž veden ministrem Piotrem Glińskim, jehož konzervativní strana PiS (Právo a spravedlnost) již v minulosti polské feministické umění kritizovala. Situace tak nápadně připomíná podobný případ, kdy Krajská galerie ve Zlíně v roce 2014 dočasně uzavřela výstavu Natalie LL Jsem na údajnou žádost vedení kraje (více zde). V obou případech, českém i polském, vrcholní politici nařčení z cenzury odmítli. Ihned po deinstalaci zmíněných uměleckých děl se v Polsku objevily četné protesty na internetu a na pondělí 29. dubna byla pod hlavičkou #Bananagate svolána demonstrace za svobodu slova a uměleckého vyjádření, která se odehrála před hlavní budovou Národního muzea ve Varšavě a jejíž hlavní rekvizitou, kterou demonstrující, jichž se sešlo hned několik set, třímali v rukou, byl banán, jenž hraje důležitou roli ve videu a fotografiích Natalie LL. Ředitel Miziołek, jenž byl jmenován do své funkce na konci listopadu minulého roku, po těchto protestech díla do expozice opět navrátil, avšak s připomínkou, že jde o dočasné řešení před plánovanými inovacemi stálé expozice. Na to reagovalo mnoho desítek polských, ale i světových odborníků/odbornic a umělců/umělkyň ve svém vyjádření, jejichž autorkami jsou Agnieszka Rayzacher, Paulina Ołowska a Monika Fabijańska. Krátký otevřený dopis, jenž nese název „List troski i nadziei“ (v angličtině „Letter of Believe“) a byl zveřejněn následně po navrácení děl do expozice, mimo jiné obsahuje toto vyjádření: „Jsme proti cenzuře kultury a zasahování do práva umělců na svobodu projevu a práva diváků na neomezenou volbu umění, které mohou spatřit v institucích a interpretovat jej. Akty cenzury zbavují umělce svobody projevu a v tomto případě zároveň omezují ženský hlas. Vyjadřujeme naději, že v nové expozici galerie – v současné době připravované prof. Miziołkem – nebudou díla žen včetně feministických umělců a umělkyň cenzurována, nýbrž budou prezentována v zaslouženém kontextu.“ Dopis mimo jiné podepsali Claire Bishop (City University New York), Jarosław Suchan (Muzeum Sztuki, Łódź), Alfred Weidinger (Museum der bildenden Künste, Leipzig) a desítky dalších umělců, kurátorů a novinářů z celého světa.

2/ Byli ohlášeni finalisté a finalistky britské Turner Prize za tento rok

Jeden z finalistů Turner Prize 2019 – Oscar Murillo, zdroj: Jungow Kim, wikimedia commons

Letošní britská umělecká cena Turner Prize ohlásila prostřednictvím pořadatelské instituce Tate Britain seznam letošních čtyř finalistů a finalistek (Artforum, The Art Newspaper). Tentokrát dává prostor „marginalizovaným hlasům“, které promlouvají skrze díla umělců a umělkyň Lawrence Abu Hamdana, Helen Cammock, Oscara Murilla a Tai Shani. Cena bude vyhlášena letos v prosinci, a sice poprvé v The Turner Contemporary Gallery v Margaret (Kent). V této souvislosti se ukázalo být velice problematické sponzorství firmy Stagecoac’s, kterou řídí Brian Souter, jenž je znám pro své homofobní postoje. Toto sponzorství bylo proto druhý den po tiskové konferenci, která proběhla minulou středu, vypovězeno. Lawrence Abu Hamdan je umělec pocházející z Bejrútu, jenž na sebe v minulém roce upozornil svými přehlídkami v Chisenhale Gallery a Tate Modern. Ve svém videu Walled Unwalled a performanci After SFX se Hamdan zabýval problematikou syrských vězení. V minulém roce ve Void Gallery (Derry) a Irském muzeu v Dublinu proběhla prezentace filmu Helen Cammock s názvem The Long Note, jenž se věnuje severo-irskému konfliktu a roli žen v něm. Oscar Murillo emigroval do Velké Británie z Kolumbie ve svých jedenácti letech. Jeho práce je rozkročena mezi mnoha médii – malbou, sochařstvím, performance a zvukovými instalacemi. Obsah jeho děl je mnohdy autobiografický. V posledním roce vystavoval zejména na 10. Berlínském bienále, ale též v Cambridge (Kettle’s Yard) a Šanghaji (Chi K 11). Poslední jmenovanou finalistkou je Tai Shani, která zaujala zejména svou stylizací ženské subjektivity a zkušenosti prostřednictvím „gothic“ stylu a science-fiction. Naposledy prezentovala svůj projekt Dark Continent (De Le Warr Pavilion, Bexhill-on-Sea).

3/ Vesmírné dílo Trevora Paglena bylo oficiálně prohlášeno za ztracené

Ve středu 28. listopadu minulého roku vyslal ve spolupráci s Nevadským muzeem v Renu Trevor Paglen, umělec žijící v Berlíně, své dílo s názvem Orbitální reflektor do vesmíru. Jednalo se o první akt svého druhu, který narazil na vlnu kritiky ze strany výzkumných vesmírných center (více zde). 2. května pak potvrdilo spolupracující muzeum, které akt podpořilo jedním a půl milionem amerických dolarů, že se toto umělecké dílo ztratilo v prostoru a nelze s ním navázat kontakt (Artforum). Ačkoliv Paglenův projekt nesplnil očekávání, přesto jej Nevadské muzeum považuje za úspěšný a je přesvědčeno, že: „Paglenův radikální experiment bude navždy vrytý do narativu umělecké praxe 21. století.“

4/ Díky spolupráci Metropolitního muzea v New Yorku a Ústavu dějin umění Akademie věd ČR jsou nyní poznámky Vincence Kramáře o Picassovi přístupné online

Ředitel Ústavu DU AV ČR Tomáš Winter při proslovu během vernisáže v New Yorku, zdroj: facebook profil Ústavu DU AV ČR

Přesně před týdnem se v New Yorku uskutečnila vernisáž projektu, na němž se podíleli čeští historici a české historičky umění. Jedná se o zveřejnění výjimečných poznámek z výstavy Pabla Picassa v Mnichově uskutečněné v roce 1913 (první přehlídka tohoto umělce mimo Francii v Die Moderne Galerie Heinrich Thannhauser), které si zapsal významný historik umění Vincenc Kramář (1877–1960). Poznámky, které čítají celkem 34 folií, byly zdigitalizovány díky unikátnímu projektu Metropolitního muzea v New Yorku, jež bude postupně zveřejňovat méně známé a raritní dokumenty vážící se ke globálnímu příběhu dějin umění. Iniciátorem je konkrétně Výzkumné centrum pro moderní umění Leonarda A. Laudera (Leonard A. Lauder Research Center for Modern Art), které zřizuje The Digital Archives Initiative (DAI). Tento archiv spolupracuje s institucemi po celém světě. Edice Kramářových poznámek je výjimečná tím, že je startovacím projektem DAI. Její součástí je nejen digitální převod originálu, ale také transkripce v českém jazyce a anglický překlad. Podle Ústavu dějin umění AV ČR se jedná o „jedinečný dokument k recepci Picassova díla a kubismu před první světovou válkou“. Kramář si například poznamenal: „V 1907 uvědomuje si, co je obraz / upouští literaturu a 1908 první / silná díla organická. V 1907 příliš / vnějšně dekorativní / Barva v 1907 je citlivější než 1901, / Kdy hlavně vliv [van] Gogh, nedá se bez / Matisse vysvětlit. (i jeho veselé tony, plochy) než více tvrdá, / nepoddajná. Něco kovového nebo kamen- / ého má. Obrazy jako z / drahokamů. / Barva nerespiruje. zůstává / v ploše. Vztahy jsou raffinované / jako 1905. Často effekty až hrubé, barva / přímo z tuby. Je to animální / radost, jaká opět 1912. / Jako by se chtěl zbavit staré kultury /…/.“ (fol. 25 recto). O události informovalo i Artforum.