Vyjádření Imricha Vebera k intervenci v Opavě

Protože můj čin z minulého týdne nebyl ani v nejmenším zamýšlen vandalsky nebo snad s cílem někomu škodit, cítím povinnost se k tomuto vyjádřit a uvést věci na pravou míru. K tomuto činu, ať jej budeme nazývat uměleckou intervencí nebo vandalstvím, mě vedla řada událostí, které se v posledních týdnech a měsících dávají do pohybu, bohužel cítím, že Opava jako nevelké město stojí znovu trochu stranou.

Ať už vzpomeneme z mnohého studentské hnutí za klima nebo demonstrace za nezávislost justice, v Opavě se dané události mají tendenci vždy drobit, ne-li ztratit, v přímé úměře se vzdáleností od Prahy. A když jsem uvažoval, kde a co udělat, abych alespoň částečně zčeřil opavskou každodennost, nezbývá moc míst, kde by nějaké gesto mělo možnost rezonovat ve veřejném prostoru. Proto jsem se rozhodl využít plastiku Slunce od Iva Klimeše, které je  důležitým místním fenoménem a ke které cítím patřičný respekt. Mým cílem tedy nebylo kouli ničit, naopak usiluji o využití kontextu místa a jeho obsahový posun. Chci vrátit náměstí tolik potřebný dialog, oživit místo jako to, kde se mají předávat zkušenosti, vstupovat do diskuzí a konstruktivních konfliktů a dialogů.

Nápis je navíc vyveden písmem Vojtěcha Preissiga (z písmolijny Františka Štorma), který jej poprvé použil při náboru dobrovolníků do československé armády v průběhu první světové války a jež se sám po návratu do Československa podílel na protifašistickém odboji a byl nakonec umučen v roce 1944 v Dachau.

Efemérností křídového nástřiku chci upozornit, že pokud zůstaneme jen u doufání a vyhlížení lepších zítřků, mohou se tyto rozplynout a jednoduše zmizet. 1. května 2019 to bylo přesně 15 let, kdy jsme vstoupili do Evropské unie, s hesly podobnými tomu na kouli některé strany vstupují do voleb, ale tak jako mohou být příležitosti využity, mohou být také zneužity nebo zůstat nevyužitými. Je proto potřeba upozorňovat na skutečnost, že o lepší budoucnost je potřeba se zasadit a ne letargicky vyčkávat.

Člověk by pak v běhu nedávných a opakovaných demonstrací za klima, za justici, za kulturu atd. rychle mohl nabýt dojmu bezvýchodnosti. Nechci však situaci nahlížet z dystopické perspektivy, chci, abychom o věcech diskutovali, abychom se znovu potkávali ve veřejném prostoru, abychom otevírali často i nepříjemné dialogy. Jen tváří v tvář a ve veřejném prostoru ale nakonec budeme schopni dojít konsenzu a nalézt východiska ze situace. V opačném případě budeme i nadále my a oni a každý ze své perspektivy neohroženě hájit svou. Nakonec podobně jako se to děje s reakcemi na můj nápis „LÉPE BUDE” – málokdo řeší jeho obsah a smysl, proč a co mě vedlo k tomuto činu, naopak jsem v mnoha očích vandal, který nastříkal cosi na opavskou kouli. A tak se neškodný křídový nástřik, který postupem času a působením deště sám zmizí, stal jen dalším problémem a to i přesto, že by jej bylo možné brát optimisticky.

Ostrava, 06-V-2019

Imrich Veber