TZ: SITENSKÝ 100. Výstava 100 fotografií ke 100. výročí narození fotografa Ladislava Sitenského

SITENSKÝ 100. Výstava 100 fotografií ke 100. výročí narození fotografa Ladislava Sitenského / kurátorka: Adéla Kándlová / Galerie ve věži Novoměstské radnice / Praha / 8. 5. - 23. 6. 2019

„Všechno nejlepší!“ Tato krátká větička nemusí být jen přáním k nedožitým stým narozeninám autora. Všechno nejlepší z jeho celoživotního díla je možné vidět i na výstavě ve věži Novoměstské radnice. Tedy vlastně ne všechno... Jen 100 fotografií. 100 snímků, které se snaží divákům představit široký záběr témat zastoupených v tvorbě tohoto významného českého fotografa.

Ladislav Sitenský za svůj dlouhý život zažil chvíle veselé, dramatické i smutné. Všechny však prožíval naplno, s obrovskou radostí ze života a naštěstí pro nás, většinu z nich, s fotoaparátem v ruce. Díky tomu, se nám na jeho zvětšeninách dodnes zachoval otisk pohnutých dějin 20. století, zachycených s laskavostí i s citem pro atmosféru okamžiku, kompozici a světlo.

Chcete-li se na chvíli ocitnout v atmosféře časů první republiky, doby válečné, genia loci pražských zákoutí i v bezčasí horských dálav, nechte se okouzlit poetikou převážně černobílých snímků fotografa, od jehož narození letos uplyne právě 100 let.

Vítejte na výstavě SITENSKÝ 100.

ZA PRVNÍ REPORTÁŽ ŘEDITELSKÁ DŮTKA

Expozice začíná první Sitenského fotografií pořízenou z okna rodinné vily a pokračuje snímky z reálného gymnázia pořízenými tajně pod lavicí. Ačkoli při fotografování ve škole přistižen nebyl, vše se provalilo, když uveřejnil třístránkovou reportáž na téma škola v časopise Ozvěny. Pan ředitel Kulhánek okamžitě poslal školníka pro několik výtisků a ve sborovně nastalo pozdvižení, když si profesoři prohlíželi svoje fotografie. Nakonec z toho „vybruslil“ jen s důtkou.

Následují ukázky z dalších reportáží: o pražských hasičích, z pohřbu T.G.M., z pražských ulic i ze života skautů. Nechybí ani smutné okamžiky německé okupace zahalené do sněhových vloček.

S APARÁTEM PROTI HITLEROVI

Začátek 2. světové války zastihl Sitenského v Paříži. Neváhal a přihlásil se do čerstvě se formujících československých zahraničních jednotek. Před odjezdem do výcvikového tábora v Agde si za poslední peníze ještě koupil u vetešníka jednoduchý filmovací aparát a starý sklopný foťáček. O ten však přišel brzy po pádu Francie, během plavby do Británie. Půjčil si Retinu od Mirko Čápa a fotil dál. V průběhu války vystřídal aparátů ještě několik. Přál si ovšem bojovat s kniplem Spitfiru v ruce. Generál Janoušek mu to nedovolil, když řekl: „Průměrných pilotů mohu mít dost, ale skvělého fotografa mám jen jednoho.“ Dál tedy zůstával na zemi, vyzbrojen jen velmi nekvalitními foťáky, kterými pořizoval záběry mimořádné dokumentární i umělecké hodnoty jak u našich perutí v Británii, tak po vylodění v Normandii u naší tankové brigády u Dunkerque.

NA VOLNÉ NOZE SE SVÁZANÝMA RUKAMA

Brzy po válce se nad bojovníky ze západu začala stahovat temná mračna. I Sitenský byl záhy demobilizován. Začal tedy pracovat jako fotograf na volné noze a připravovat knihu Peruť 312 věnovanou našim letcům v Británii. Ta ovšem po únoru 48 skončila celá ve stoupě. Své válečné fotografie nemohl publikovat, režim mu svázal ruce. Měl však štěstí, že na rozdíl od mnohých alespoň nebyl uvězněn. Věnoval se neutrálním tématům, zvěčňoval zákoutí milované Prahy, láskyplně portrétoval hory, jiskření sněhu i zuřící vichřici. Snad nic z krás nadýchaných mraků neuniklo objektivu Ladislava Sitenského. Celý život se skrz něj díval kolem sebe a zachytil proměny doby s nesmírným výtvarným citem i s hravostí sobě vlastní.

Dožil se sametové revoluce a znovu připomínal odhodlání našich letců tou důmyslnou hrou kompozice, světla a stínu.

LADISLAV SITENSKÝ

1919 – 2009

Narodil se 7. srpna 1919 na Královských Vinohradech.

Fotografovat začal v červnu 1933, od roku 1935 své fotografie publikoval. Po maturitě na reálném gymnáziu studoval architekturu na ČVUT a ve francouzském ústavu E. Denise v Praze. V roce 1939 odešel z okupovaného Československa, aby nastoupil na praxi u architekta Perreta v Paříži.

Po vyhlášení války se přihlásil do čs. zahraniční armády. Po obsazení Francie roku 1940 sloužil v Anglii nejprve jako příslušník pozemního personálu 312. čs. stíhací perutě, později na Inspektorátu čs. letectva v Londýně. Fotografoval čs. letce RAF, dokumentoval boje čs. obrněné brigády u Dunkerque roku 1945, odkud si 4. dubna odskočil do katedrály v Lille na svatbu s Paulette Bosch. 8. května byl zpět v Anglii, aby zachytil Victory Day v Londýně. Téhož roku se 15. srpna vrátil do vlasti v hodnosti nadporučíka. Byl vyznamenán Čs. válečným křížem 1939–1945 a dalšími jedenácti československými, britskými a francouzskými vyznamenáními.

Po válce nastoupil do fotooddělení generálního štábu, roku 1946 byl demobilizován a začal pracovat jako fotograf na volné noze. Jeho fotografický záběr byl velmi široký – od Prahy stověžaté, přes krásu přírody a hor po portréty. V roce 1958 získal Zlatou medaili za soubor fotografií na Světové výstavě v Bruselu.

Ladislav Sitenský publikoval své fotografie v časopisech, vydal 15 samostatných knih a v desítkách dalších byly jeho fotografie zastoupeny, bylo mu uspořádáno mnoho výstav s válečnou i další tématikou v Česku i v zahraničí.

V roce 1997 byl povýšen do hodnosti plukovníka letectva v.v.

V roce 2007 ho prezident ČR vyznamenal Medailí za zásluhy o stát v oblasti kultury a umění.

Zemřel 14. listopadu 2009 v Praze.