Otevřený dopis Sdružení výtvarných kritiků a teoretiků ministerstvu kultury
7. 4. 2019Infoservis
Otevřený dopis ministru kultury panu Antonínu Staňkovi, náměstkyni paní Kateřině Kalistové a řediteli odboru umění, literatury a knihoven MKČR, panu Milanu Němečkovi,
Ministerstvo kultury ČR, Maltézské nám.1, 118 99 Praha 1
Od: Sdružení výtvarných kritiků a teoretiků, Palác Adria, Jungmannova 31/36,110 00 Praha 1
Věc: „ porno versus obraz“ - námitka proti hodnocení Ceny kritiky za mladou malbu grantovou komisí odboru umění, literatury a knihoven MKČR, ve srovnání s Cenou Jindřicha Chalupeckého
V Praze, 12. 3. 2019
Vážený pane ministře, vážení představitelé Ministerstva kultury ČR,
Sdružení výtvarných kritiků a teoretiků jako hlavní pořadatel Ceny kritiky za mladou malbu uvádí mladé umělce do 30 let na profesionální uměleckou scénu. Považuje proto za nutné vyjádřit se k opakovanému odmítání grantové podpory a poškozování dobrého jména této soutěže grantovou komisí. S patronací MK a dalších veřejných institucí se Cena kritiky koná již 12 let a zahrnuje výstavu finalistů i laureáta na začátku a konci kalendářního roku. Vyvinula se v polaritě s Cenou Jindřicha Chalupeckého, zaměřené hlavně na konceptuální tvorbu a nová media umělců do 35 let. Jejím cílem je hledání nových přístupů k malbě při zachování pevného tvaru obrazu, což má dnes aktuální společenský význam. Cena Jindřicha Chalupeckého totiž začíná být v propojování umění s televizí a s preferencí audiovizuálních show vnímána valnou částí veřejnosti kontroverzně, neboť se vytrácí vztah k pevnému tvaru díla. Mizí i prvek oponentury umělců jakožto antitéze vůči masově sdělovacím prostředkům, přes usilovné proklamace poroty, že jde o hluboké umělecké reflexe. Laureáti Ceny Jindřicha Chalupeckého pak působí nadále v jiných přidružených oborech, kdežto malíři Ceny kritiky zůstávají stálicemi na výtvarné scéně a reprezentují naši kulturu i v zahraničí. Proto se pořadatelé Ceny kritiky důrazně ohrazují proti diskriminaci v grantové podpoře, kdy letos Cena Jindřicha Chalupeckého získala od MKČR až dvojnásobnou dotaci předchozích dvou let ve výši 2 150 000 korun, zatímco Cena kritiky za mladou malbu nedostala vůbec nic.
Pohledem grantové komise je Cena kritiky za mladou malbu pouze zaběhnutým stereotypem, ačkoli pravý opak je pravdou. „Koncepce Ceny kritiky stagnuje a izoluje se od odborné i laické veřejnosti“, uvádí komise. Je však tematické zadání Malba a její přesahy, v různých formách prostorové instalace obrazu a multi-mediálním vyjádření vývojovou stagnací malby? A znamená velká návštěvnost a pochvaly v návštěvní knize Galerie kritiků, či vysoká mediální rezonance, nějakou izolaci od veřejnosti? Proč by se jinak hlásilo do soutěže ročně přes 60 kandidátů? Prý má Cena kritiky také „nedostatečné personální zajištění, jež by zvýšilo kreditabilitu projektu“. Personální zajištění Ceny kritiky však se početně shoduje s Cenou Jindřicha Chalupeckého, přesahuje počet členů samotné grantové komise, a na rozdíl od ní nezahrnuje novináře ani kulturní manažery, performéry či architekty veřejného prostoru pro zvýšení kreditability svého hodnocení. Jde-li naopak o publicistku s akademickým titulem, působící v obou grantových komisích MK a zároveň pedagogicky i na UMPRUM, je s podivem, že neprojevuje žádnou snahu podpořit úspěchy svých studentů. V roce 2018 získali dva studenti UMPRUM 1. a 3. Cenu kritiky, letos byli čtyři ve finále a jednomu z nich udělena 2. Cena. Alespoň, že pro ně pořadatelé zajistili lepší soutěžní podmínky z jiných zdrojů než MK, což dokládá, že netrpí „nedostatkem reflexe výtek“, ale některá minulá upozornění komise si vzali k srdci.
Letošní třešničkou na dortu Ceny Jindřicha Chalupeckého však byla akceptace porna, tj. tělesné performance finalistky Kateřiny Olivové, jež je také hlavní aktérkou Festivalu nahých forem, štědře dotovaného z veřejných prostředků MK. Komise si prý „cení jasného zaměření akce, která v českém kontextu nemá obdoby“, avšak podle umělkyně proklamující účelově „porno, kýč a nevkus“, umění nemusí mít nic společného s estetikou, ani nic umět. K posouzení dává sociální náměty, spojené se spornou exhibicí nahoty. Avšak odborně vzato, jedná se o anachronismus feministického hnutí, bojujícího za ženská práva ve světě v 70. letech minulého století. Pouze pro zdůraznění své originality používá umělkyně i nemluvňat, aby demonstrovala svobodu kojení matek na veřejnosti ve svém spolku Kojící guerilly. Jde o učebnicový příklad, kopírující slavný vzor skupiny Guerilla Girls ze 70. let, kdy obnažené umělkyně v maskách goril nosily na veřejnost transparenty se zněním typu: „Musíme se obnažovat, abyste nás konečně vzali do muzeí?“ Pokud tento typ umělkyň nelze odlišit od civilních sexuálních pracovnic, mají se jejich exhibice pojit s akademickou kariérou a výukou na školách? A jak budou zdaněny, když je z daní poplatníků dotuje i stát?
Tyto exhibice schvalují především členky spolku Skutek, působící koncepčně nejen uvnitř Ceny Jindřicha Chalupeckého, ale také v grantových komisích na MK i HMP, kde rovněž poškozují prestiž a obecně prospěšnou činnost Ceny kritiky za mladou malbu. Byli to však paradoxně jejich mluvčí, jež před třemi roky navrhovali pořadatelům Ceny převést její zázemí na vlastní spolkovou půdu a po rezolutním odmítnutí zahájili její veřejnou dehonestaci. V mnoha jiných zemích vypisuje Cenu kritiky pro mladé umělce přímo stát, u nás ho zastupuje nezisková instituce. Proto její organizátoři dávají váženým představitelům MKČR k úvaze napravit pojetí kulturních hodnot, dosud zatížené snobismem a touhou po světovosti. Třeba to půjde volbou vhodnějších zkušených odborníků, a také je možné vzít si příklad z řešení HMP, kde sporná hodnocení grantové komise kompenzuje přímo město poskytnutím partnerství a individuální účelové dotace. Jinak je totiž obětavé úsilí kolektivu Ceny kritiky donkichotským výsměchem za jeho snahu o dobrou věc.
S pozdravem,
Vlasta Čiháková Noshiro za Sdružení výtvarných kritiků a teoretiků (předsedkyně a kurátorka Galerie kritiků)