Artalk.cz

TZ: Jiří Hanke

Jiří Hanke / Fotografie 1973 – 2018 / kurátor výstavy: Josef Moucha / Galerie hlavního města Prahy: Dům fotografie / Praha / 19. 3. – 18. 8. 2019

Sklony k fotografování zdědil Jiří Hanke (1944) po otci. Věnuje se dlouhodobým, společensky zaměřeným projektům. Hlavní okruhy jeho realistické tvorby určil trvalý zájem o domovské Kladno, vyrovnávající se s úpadkem hutnictví a se ztrátami příjmů z těžby černého uhlí. Sociální podmínky a jejich soudobé proměny se hlásí o pozornost i tam, kde zakládají teprve druhý plán Hankeho snímků. Takovéto vyznění je patrně nevyhnutelné, neboť panující poměry a jejich změny se týkají většiny z nás.

Místopisně i časově zakotvená svědectví o lidské existenci svým vyzněním regionální východiska přesahují. Hanke totiž typické situace a jejich charakteristiky přibližuje tak, aby nám je představil nanejvýš osobně.

Nejdéle uzavřeným souborem jsou Lidé z Podprůhonu 1974–1989 (knižně 1995). Historická hodnota dokladů o doznívajícím životním stylu dělnické kolonie byla zřejmá i bez většího časového odstupu. Příznaky vlády komunistů rychle mizely: někdejší šeď svažité periferie, prorůstající kamenitými schodišti do městského jádra, se stala atraktivním územím, byť narušeným brutální asanací…

Prohlídka Pohledů z okna mého bytu postupně ozřejmí, že je to právě soustředění pozornosti, co činí sledované místo výlučným. Hledíme na posuny od jedné expozice k druhé a následně další, aby se stále jaksi nedostávalo celku, který hodláme pochopit… V řadě Hankeho realizací získal tento seriál stěžejní postavení (knižně 1994 a 2013). Vznikal od září 1981 do ledna 2003. Uzavřen byl proto, že se jeho tvůrce musel rozloučit s domem České spořitelny, jenž mu do přemístění bankovního úřadu poskytoval i pracovní zázemí.

Inspirací k vytváření Otisků generace se stala momentka, na níž zachytil Jiřího Hankeho s otcem přítel Petr Koudelka. Formou diptychů, případně širších sad podobizen rodičů a dětí, doplňuje autor portrétní kolekci od roku 1986 dosud. Zvolil klidný čtvercový formát a jako dokreslující prostředí interiéry – nejčastěji domácí, případně v zaměstnání (knižně 1998).

Mezi středočeskými polnostmi a centrem Kladna narůstá od roku 1990 pásmo, v němž je soustředěna část servisu motorizovanému obyvatelstvu. Nicméně nejde pouze o dílny, parkoviště, depa, benzínová čerpadla či autoškoly s umělými cestami cvičišť. Obslužný prstenec utvářejí též prodejny potravin a dalšího zboží. Nerozšířilo se tím však území života. I proto potkává Hanke při fotografování Periferie tak málo chodců.

Série TV Image (1992–1994) představuje sondy do obývacích pokojů s ikonostasem v podobě televizního přijímače, pasparty však těží z Hankeho zkušeností s tvorbou koláží (1968–1976).

Mimo Kladno zvou příležitostné průzkumy zahraničních lokalit, Pařížské fragmenty (1979) a Texas 1990.

Zvláštní rozměr dodávají bilanční výstavě ukázky diptychů Ozvěny. Americká cesta a srovnání se zámořím Jiřího Hankeho nejspíš ubezpečily, že ani za humny není třeba postrádat scenérie podobné těm, za nimiž se vypravil na druhou stranu planety.

Průřez rozsáhlou tvorbou, připravený k pětasedmdesátinám autora, zahrnuje rovněž další soubory, vesměs zpracované v klasické černobílé škále. Slovy tvůrce: „Barva má samozřejmě u některých témat své opodstatnění, ale u těch, která fotím já, by rozptylovala a odváděla pozornost. Stejně tak nejsem vyznavačem digitalizace. Mám prostě rád klasickou fotografii.“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *