K čemu slouží „umělecký byt“ v centru Prahy?

Poslední výstava umělecké skupiny Rafani není tak úplně výstava. Jde sice o prezentaci jejich děl v galerii, a to konkrétně v pražské Galerii NoD, ale instalace se nachází v prostoru přestavěném na byt a pronajímaném na webu Airbnb. "Navštívit" ji tak je možné pouze prostřednictvím televizní obrazovky se záběry z interiéru, která se nachází před dveřmi do galerie. Sociální geografka Michaela Pixová se ve své recenzi zamýší nad otázkami, které Rafani a kurátor Pavel Kubesa prostřednictvím této "výstavy" kladou, a zároveň připomíná, proč je kritický přístup k platformě Airbnb dnes tak potřebný a aktuální.

K čemu slouží „umělecký byt“ v centru Prahy?

Centrum Prahy je nechvalně proslulé obrovským počtem bytů, které jejich majitelé pronajímají přes platformu Airbnb. Mimo jiné i proto se centrum proměnilo v turistické ghetto, kde bydlení přestalo být pro místní dostupné. Běžný život tam nakonec i kvůli vysoké fluktuaci turistů takřka přestává být možný. Další takto pronajímaný byt nyní vznikl dokonce s finanční podporou hlavního města Prahy a Ministerstva kultury, a to přímo v galerii NoD v Dlouhé ulici, tedy v jedné z turisticky nejexponovanějších ulic hlavního města, jejíž obyvatele celoročně trápí nadmíra nočního turismu, jehož symbolem se staly hlučné prohlídky tamních barů a klubů.

Galerii NoD na byt pronajímaný v rámci sdílené ekonomiky přestavěla spolu s kurátorem Pavlem Kubesou umělecká skupina Rafani, která tak vytvořila další zářez do svého portfolia angažovaného umění s přesahem do společenské kritiky. Umělecký počin s názvem RAFANI ART APARTMENT IN THE HEART OF THE CITY, který se v NoDu nachází až do poloviny dubna, je výslednou synergií celého spektra uměleckých formátů a jimi navozených reakcí publika. Do sebe přirozeně zapadající kombinací výstavy, performance, videa, nových médií a intervence do veřejného prostoru vzniká umělecký dojem, který testuje návštěvníkův postoj k současnému dominantnímu pojetí prostoru městského centra a k vlivům, které se na utváření tohoto pojetí zásadním dílem podílí. Výstava však zároveň nastoluje i mnohé otázky týkající se poselství výstavy, které zůstávají nezodpovězeny.

Klíčovým momentem ve vzniku reakce návštěvnic a návštěvníků je samotný příchod do galerie. „Umělecký byt“ je reálným prostorem zařízeným skutečným nábytkem a uměním z inventáře maleb, plastik a jiných artefaktů přímo z dílny členů skupiny. Byt má i svůj profil na stránkách Airbnb, kde si jej turisté mohou za poměrně přátelskou cenu pronajmout a v bytu pak pobývat. Ale právě v tom tkví hlavní háček. Byt je po dobu výstavy obývaný turisty, kteří si jej pronajali a zaplatili za něj. Tím pádem zůstává zamčený a pro veřejnost nepřístupný. Návštěvnice a návštěvníci výstavy tak zmateně obchází prostor galerie a hledají, kudy by se mohli dostat dovnitř. Chytají za kliku vstupních dveří, ta je však nepustí dál. Od kurátora, ostatních lidí, nebo skrze video se záběry života odehrávajícího se za dveřmi apartmánu se nakonec příchozí zklamaně dozvídají, že jde o soukromý byt sloužící pro komerční ubytování, do kterého není možné nikoho pustit.

Návštěvnice a návštěvníci takto konfrontovaní s vlastními dojmy a pocity zůstanou stát před velkou nástěnnou obrazovkou umístěnou u vchodu do galerie a sledováním smyčky na videu se mohou prohlídky bytu zúčastnit alespoň zprostředkovaně. Na videu figurují členové umělecké skupiny, kteří se ve svém „uměleckém bytě“ věnují běžným činnostem lidí trávících svůj čas na dovolené v pronajatém ubytování. Rafani hrají šachy, jí polévku, pijí čaj, surfují na internetu, válí se v posteli a povídají si. Jsou přitom obklopeni svými uměleckými objekty. Nechybí Rafanní logo v podobě velkého stříbrného kola, obrazovka s videem, plastiky nebo třeba knihovna, ve které se vedle katalogů skupiny nachází i Korán a Bible, odkazující na český pokrytecký vztah k cizincům, které máme rádi, jen pokud na nich můžeme vydělávat. Také stůl a záclony v bytě patří k dílům od Rafanů.

Celý interiér bytu a scény, které se v něm odehrávají, odkazují na soudobý vkus, estetiku a novodobé konzumní vzorce. Odkrytá vzduchotechnika na stropě, jednoduchý interiér a množství výrazných uměleckých děl navozují industriálně hipsterský dojem. Mobily, laptopy či hráškový krém s krutony dokonale zapadají do reprezentace životního stylu dnešní zlaté mládeže a městských profesionálů, jejichž požadavkům a potřebám jsou soudobá města nejvíce uzpůsobována. Nakonec i Rafani sami sebe v rámci videa ukotvují do pozice privilegované sociální skupiny, k níž nesporně patří i ve svém reálném životě, a která představuje typické uživatele podobných platforem, jako je Airbnb.

Na bytu si lze povšimnout i určité sterility, dané jednak jeho čistotou, ale také vymalováním veškerých ploch bílou barvou. Bílé jsou jak stěny, tak i podlaha. To odkazuje na umístění bytu v prostorách galerie – a na jejich pozadí se rovněž lépe vyjímá i vystavované umění. Celkově tak více vynikne myšlenka bytu coby dočasné umělecké instalace. Z prostoru vyvěrá i určitý chlad, typický právě pro nemovitosti, které jsou primárně využívané ke komerčnímu pronajímání. V takových bytech obvykle zcela chybí osobitý duch majitele, neboť v něm trvale nikdo nežije. Jak sterilita tak i dočasnost celého bytu tak mohou být vnímány jako určitá kritika celkového popření myšlenky sdílené ekonomiky, se kterou Airbnb původně začínalo.

Právě proměna vztahu společnosti k bydlení v centru Prahy i jiných velkých turisticky exponovaných měst je jedno z hlavních témat, které Rafani prostřednictvím svého „uměleckého bytu“ otevírají. Původně sympatická myšlenka založená na možnosti autentického prožitku pobytu v cizím městě optikou místních se proměnila v tvrdý korporátní byznys s mizivou zodpovědností vůči svým negativním externalitám. Airbnb je platforma, která větším i menším ekonomickým hráčům zpřístupňuje jednu z možností, jak těžit na ekonomickém trendu postaveném na financializaci nemovitostí, jehož působením se města po celém světě proměňují v místa duchů sloužící stále více jako zlatá cihla pro ukládání úspor či jako výrobní prostředek pro jejich zhodnocování. Airbnb je jedním z faktorů, které ve městě upevňují pozici privilegovaných skupin a naopak z něj vytlačují obyčejný lidský život.

Bariéra mezi těmi, kteří jsou z města vytlačováni, a těmi, kteří si podobné byty mohou pronajímat, ovšem ve skutečnosti není nalinkovaná tak jednoznačně. Bydlení v bytech Airbnb si často mnozí z nás dopřávají jen jako jakýsi luxus jednou za čas, když jedeme na dovolenou, čímž se tak sami podílíme na trendu, kdy se trvalý život v centrech měst stává nedostupným i pro nás samotné. Další podobnou ambivalenci zprostředkovává zkušenost s apartmá Rafanů ve vztahu mezi těmi, kteří do bytu přichází jako do galerie, a těmi, kteří si v galerii umístěný byt pronajali. Zatímco jedna skupina je konfrontována s pocity, které mohou prožívat lidé toužící po nedostupném životě v centru Prahy, nájemníci bytu mají naopak možnost zakusit život v bezprostřední blízkosti hlučného nočního života. Byt je umístěn přímo vedle baru a divadelního sálu, zatímco o patro níže se nachází vstup do slavného nočního klubu Roxy. Byl by pro ně život v takovém prostředí akceptovatelný, pokud by zde měli strávit více než jen pár dnů na dovolené?

Ti, kteří si byt pronajímají, přitom nejsou nijak oklamáni. O tom, v jakém prostředí se byt nachází a co je jeho účelem, se mohou dočíst přímo v jeho popisu na stránkách Airbnb. Tam je mimo jiné uvedeno i to, že byt svým uživatelkám a uživatelům skýtá neomezené možnosti pořádat večírky. Tím se odlišuje od ostatních bytů nabízených na stránkách Airbnb, kde jinak častý výskyt podobných restrikcí odkazuje na křehkou slučitelnost krátkodobých pronájmů s životem běžných obyvatel. Soudě dle dosavadních recenzí si však kupříkladu Pařížan Hamza, který se stal prvním návštěvníkem bytu, svůj pobyt u Rafanů velmi pochvaloval. Místo na hlučný provoz si stěžoval jen na to, že to měl daleko na záchod.

Přestavění galerie na dočasný byt pronajímaný přes Airbnb je zajímavou ukázkou toho, jak umění může reagovat na aktuální společenské problémy. Otázkou zůstává, zda se právě umělecké apartmá k tematizovanému problému staví dostatečně kriticky, a jakým způsobem vlastně kritické otázky nastoluje. Zda tyto otázky budou odhaleny a pochopeny, záleží do značné míry především na optice jednotlivých návštěvnic a návštěvníků a také na jejich pozici v rámci současného kapitalistického systému. Já sama, postižena svou vlastní profesí, jsem z bytu ihned vyčetla především náznaky kritiky sociálně-prostorových aspektů platformy Airbnb, které do výstavy jako téma vnesl především kurátor Pavel Kubesa. Dle jeho slov bylo naopak hlavním cílem Rafanů poukázat na dopady monopolizace internetových platforem a na roli dnešního digitálního kapitalismu, jehož působením se naše životy dostávají do područí algoritmů, které o nás shromažďují data a na jejichž základě nás dále ovládají a ovlivňují. Právě tato perspektiva ovšem v celém uměleckém počinu není příliš zřetelná. Nebo je snad něco radikálně kritického na skutečnosti, že lze galerii přestavěnou na byt tak snadno pověsit na web Airbnb?

Další otazníky visí nad myšlenkou umístění množství uměleckých artefaktů do prostoru pronajímaného bytu, který není pro veřejnost přístupný. Teoreticky vzato by tajemný algoritmus nyní mohl detekovat potenciální zájemce o nákup Rafanního umění? Či se snad umělci pokusili využít hávu angažovaného umění k elitní prezentaci svého vlastního uměleckého inventáře? A nedošlo tak vlastně k nezamýšlené kritice celkového fungování českého uměleckého provozu, který je do jisté míry také založený na určité exkluzivitě a nedostupnosti umění pro určité sociální skupiny? Pokud tomu tak je, jsou si toho Rafani vědomi? To, jaký je skutečný účel „uměleckého bytu“ v centru Prahy, tak zůstává, jak už tomu u umění často bývá, na interpretaci každého, kdo se za výstavou Rafanů v NoDu rozhodne vypravit.

Rafani / ART APARTMENT IN THE HEART OF THE CITY / kurátor: Pavel Kubesa / Galerie NoD / Praha / 5. 3. – 14. 4. 2019

Foto: Lukáš Jasanský