Artalk.cz

TZ: Pavel Šimíček

Pavel Šimíček / Oknem / kurátorka: Iva Mladičová / Výklady AXA / Praha / 20. 2. – 19. 5. 2019

Pavel Šimíček svůj umělecký přístup charakterizuje jako „podvědomou práci s informacemi různých postřehů, asociací, pocitů“. Při vytváření díla je pro něho důležitý především samotný proces ustalování obsahu i formy, kterému ponechává vlastní volnost: „věci si v určité chvíli samy řeknou“, kudy se budou ubírat, „jakou budou mít kompozici, jaký materiál bude zvolený a v jakém prostředí budou využity.“ Pro Výklady AXA vytvořil parafrázi všudypřítomné a všeprostupující nekonečné linie. Použil materii kovu a zvolil ostře zalamovanou dynamickou formu. Nechává ji vystupovat z vymezeného prostoru, navozuje dojem vymknutí se z řádu, nevyzpytatelnosti, momentu ohrožení. Zřetelnou expresi současně kombinuje s technicistní estetikou. Jednotlivá okna výkladců tak proměňuje v obrazy-záznamy odvíjejícího se grafu. Práce evidentně navazuje na autorův ranější dřevěný Histogram (2006) nebo acrystalový Histogram-reliéf (2007). Zajímá jej i transformace takové vědecké odosobněnosti do vegetativní organičnosti (Saguaro – Carnegiea gigantea, 2012).

Současnou instalací Pavel Šimíček zpřítomňuje rozsáhlou sféru možností prostorového pojetí linie. Zmiňme například Vasilije Kandinského, který se v publikaci Bod, linie, plocha zabývá zalamovanou linií vzhledem ke konstruktivistickým tendencím. František Kupka ve své studii Tvoření v umění výtvarném zdůrazňuje, jak při vytváření seskupení nepravidelných linií by každý formální moment měl být zdůvodněn smyslem celku. Ostře zalomená linie je charakteristická například i pro rukopis Stanislava Zippeho, kterého zaujala dematerializovaná rovina zacházení s elementárními výrazovými prvky. Práce tohoto typu ze 70. let označoval jako „konstrukce světelnými kresbami“. Pavel Šimíček formu geometrizované linie použil již v objektu Mrak II (2011), a to v kontrastu s amorfní materií. Současnou představu všudypřítomné prostupnosti neviditelného prvku tušíme již v jeho ranějším zaujetí fenoménem fraktálu, kde podněcuje k přemýšlení o vzájemnosti mikrokosmos-makrokosmos. Ve Výkladech AXA dynamismem linie významově posiluje specifikum samotného prostoru, určeného pro rychlé procházení, okamžikový a periferní vjem.

Pavel Šimíček (nar. 1981 v Novém Jičíně) studoval v letech 1997–2001 Střední uměleckoprůmyslovou školu sklářskou ve Valašském Meziříčí, v letech 2003–2009 absolvoval Akademii výtvarných umění v Praze (sochařský ateliér, J. Zeithamml); roku 2007 uskutečnil v rámci pražské AVU stáž v ateliéru M. Knížáka a roku 2008 v Šalounově ateliéru hostujícího umělce (M. Jetelová); v letech 2006 a 2009 obdržel Ateliérovou cenu AVU. Roku 2004 absolvoval pracovní pobyt v italské Carraře. Zúčastnil se řady sochařských sympozií: Contacts, Klenová, 2005; Dialog generací Berlín-Praha, Berlín, 2005; Almería, Španělsko (mramor), 2006; Flur, Markneukirchen, Německo (1. cena), 2006; Roškopov, 2013; Rawabi, Palestina (kámen), 2014. Jeho práce byly prezentovány na mnoha společných výstavách, např.: Sochy v Kateřinské zahradě, Praha, 2005; Dialog generací Berlín Praha, Galerie Diamant, Praha / Kommunale Galerie, Berlín, 2006, 2007; AVU 18, Veletržní palác NG, Praha, 2007; Nic na odiv…?, Kateřinská zahrada, Praha, 2008; …už není, co bývalo, GAVU, Praha, 2009; Diplomanti AVU, Veletržní palác NG, Praha, 2009; Vkročení do prostoru, Galerie výtvarného umění, Most, 2009; Sochy v zahradě, Kroměříž, 2010; Svoz 16, Rabasova galerie, Rakovník, 2011; Kompot, Botanická zahrada PřF UK, Praha, 2012; Sochy v zahradě III, Kroměříž, 2012; Pragovka 45, Areál bývalé Pragovky, Praha, 2013; Natři – M. Maupicová, V. Véla, P. Šimíček, Galerie Klatovy / Klenová, 2013; Saguaro (Carnegiea gigantea), Colloredo-Mansfeldský palác, GHMP, Praha, 2013.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *