Artalk.cz

TZ: Miloš Jiránek v Krajské galerii výtvarného umění ve Zlíně

Miloš Jiránek / Tichý hlas / kurátorka: Pavlína Pyšná / Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně / 20. 2. – 5. 5. 2019

Miloš Jiránek (1875-1911) – Tichý hlas

Vernisáž výstavy: 19. února 2019, v 17. hodin
Trvání výstavy: 20. 2. – 5. 5. 2019
1. podlaží budovy 14

Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně představuje ve výběrové retrospektivě tvorbu významného českého malíře, literáta a výtvarného kritika Miloše Jiránka. Výstava se uskutečňuje v rámci programu galerie, který klade důraz na stěžejní osobnosti naší umělecké scény přelomu 19. a 20. století. Těmito ohlédnutími poukazuje na trvalé výtvarné hodnoty a připomíná nezastupitelnou roli prezentovaného autora v genezi českého moderního umění.

Časové rozpětí výstavy začíná v závěru devadesátých let 19. století, kdy Miloš Jiránek završuje svá studia na Akademii výtvarných umění v Praze. Vzdělával se v malířském ateliéru Vojtěcha Hynaise, jehož veristicky zobrazenou realitu a světelnou barevnost brzy překročil, aby otevřel jinou, sobě vlastní cestu. Zamýšlel se nad novými, neakademickými motivy a zároveň jej stále přitahovala krajina, kterou vnímal ve své celistvosti nebo ve spojení s lidskou postavou. Již tehdy se rodil jeden z podstatných a příznačných momentů autorova projevu, jímž se stal čistě vizuální přístup ke skutečnosti. Svým konceptem se Jiránek přiblížil k okruhu impresionistů, přestože se s jejich technikou plně neztotožnil.

Po roce 1902 se u Jiránka projevila v námětové rovině změna, která vyplynula z jeho zaujetí Slováckem a Slovenskem. V tvůrčím období, jež mapuje centrální prostor expozice, umělec pobýval a tvořil zejména ve Velké nad Veličkou, v Myjavě a v Detvě. Stále hlouběji pronikal do oblastí s pevně zakořeněnými lidovými tradicemi a mýty, kde studoval místní krajinu a obyvatele, jejichž obraz předkládal bez příkras, s touhou po pravdivosti. Současně se začal zabývat ideou zbojnického cyklu adorujícího svobodu člověka a jeho svázanost s přírodou, svůj záměr však nedokončil.

Rozhodujícím pro Jiránkovu tvorbu po roce 1905 bylo setkání s Antonínou Zedníkovou, která se stala umělcovou manželkou i hlavním modelem pro vrcholné kompozice, soustředěné v závěrečné sekci výstavního sálu. Společně si vybudovali nový domov ve vile nad Jelením příkopem Pražského hradu. Jeho okolí nabídlo živé tvůrčí podněty, na něž Jiránek reagoval výrazovou otevřeností zprostředkující právě prožívanou skutečnost. Souběžně se zájmem o krajinu pro něj důležitým motivem zůstala figura ženy. Poskytla východiska k prohlubování výtvarného názoru zbaveného závislosti na jinotajné symbolice a literárním obsahu. Nositelem poselství se stává malba samotná, která motiv odosobňuje a podrobuje vyššímu řádu univerza, k němuž Jiránkovo umění od počátku přirozeně směřuje.

kurátorka výstavy: Pavlína Pyšná

Doprovodný program:

Komentované prohlídky s kurátorkou výstavy:  26. března v 17. hodin, 16. dubna v 17. hodin.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *