Artalk.cz

TZ: Michaela Thelenová

Michaela Thelenová / Sudetská reneta / kurátorka: Tereza Rudolf / Hunt Kastner / Praha / 8. 12. 2018 – 26. 1. 2019

Ovocné stromy kvetoucí uprostřed lesa. Na jaře z dálky vidíš jen bílé koruny, a když jsi v lese, málem je přehlédneš mezi ostatními kmeny. Potom je těžké, dostat se ke kořenům. A o to víc je naivní u nich hledat poklad. V Sudetech najdeš tak možná střepy paměti ve starých kamenech, kusech vyhozeného porcelánu, porostlých základech domů a v okrasné i užitkové vegetaci, kterou vysadil někdo, koho jsi nikdy nemohla potkat.

Michaela Thelenová je badatelkou v paměti místa, které bylo odcizeno jeho původním obyvatelům a odcizené zůstává i nově příchozím. Zkoumá a ohledává intimitu prostoru a snaží se do ní skrze svou tvorbu navrátit zpřetrhané vztahy mezi lidmi a vztah lidí s okolním prostředím. Fotografické triptychy doplněné texty, kde autorka převádí vlastní zážitek z přítomnosti na vyprávění o někom jiném v minulosti, mohou působit jako snaha rozpustit se ve všech možných i nemožných příbězích těch druhých. Autorka tak nabízí divákům krásné lesklé jablko. Jeho forma působí přitažlivě, ve skutečnosti však klame svým vzezřením a jeho obsah je shnilý. Pochází z tamního stromu sudetské renety a je výpovědí o části země, jejíž minulost je stále viditelně přítomná. Odkazuje i k pokoře vůči běhu světa, k náboženství, pod jehož vlivem se utvářela místní kulturní krajina a nechybí mu ani ženská hříšná konotace.

Výstava Sudetská reneta představuje pouze novější tvorbu Michaely Thelenové. Může se proto zdát, že témata spojená s postavením ženy a ženské práce v rámci různých systémů, která ji zajímala v minulosti (černobílé postavy mladých žen vydělávajících si prostitucí v rozmlžených záběrech teleobjektivu – „Ženy“ (2001), „Úvahy manželky“ (2008) nebo „Až se vrátíš domů z práce, bude krásně uklizeno…“ (2010)) již opustila. Vystavené soubory je však naopak potřeba vnímat i v kontextu péče, rodinné intimity a „velké“ historie otištěné do individuálních osudů.

„Na rumišti vedle mostu, kde rostly jívy, rulík, bodláčí, divizna, železník a pelyněk, býval v letních měsících poválečných let cikánský tábor. Když jsme se vydali na koupaliště, které tu nechala zřídit v šestatřicátém obec pro zdraví lidu, museli jsme projít kolem a matka mě pokaždé brala na ruku. (…) O tom, odkud asi byli, jak se jim podařilo přestát válku (…) přemítám teprve dnes, například když listuji albem, které přivezl otec matce jako dárek k prvním válečným Vánocům, jak se tehdy říkalo.“, píše ve své prvotině Pocity závratě W. G. Sebald, spisovatel, jehož psaní protnulo klíčové body moderní Evropské historie s poetikou krajinného detailu a lidským příběhem. Stejně tak funguje i fotografické vyprávění Michaely Thelenové.

Ovocný strom kvetoucí uprostřed lesa jako punktum – protnutí časů tehdy a teď. Autorka prožívá historii místa skrze svou fyzickou přítomnost. Snímá-li obrazy již nepoužívaných hraničních přechodů a různých skladišť rozpadajících se uprostřed nových lesů, je to, jako by se dotýkala kůže starého člověka plné zhojených či stále otevřených poranění. Trauma je jen jiné slovo pro punktum. Je jím jizva ať už v podobě dálnice prořezávající krajinu Českého středohoří („Bílý šum pro Krásný les“, video, 2014) nebo zhojené jizvy autorčina dítěte („Jizva“, fotografická instalace, 1996). Velkolepost chvíle a hrozící patos se však Thelenová nebojí narušit snížením se k lokálnímu sulcu a chlebu s máslem připlácnutým na podlahu, přestože u toho bude stále snít o zacelení pohraničních zranění.

Michaela Thelenová (*1969, Chomutov) patří mezi významné představitele silné skupiny výtvarných umělců, kteří vstoupili do českého a postupně také mezinárodního kontextu okolo poloviny devadesátých let 20. století. Vystudovala výtvarnou výchovu na Pedagogické fakultě Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem a její zájem se od počátků stáčel k fotografii. Upozornila na sebe na přehlídkách, jakými byly například IV. Bienále mladého umění Zvon v GHMP nebo Nejmladší ve Veletržním paláci, v roce 2003 byla finalistkou Ceny Jindřicha Chalupeckého. Její práce byla v poslední době uvedena například na výstavách: Mo(nu)mentální topografie, Galerie Emila Filly Ústí nad Labem a veřejný prostor města (2018); Fotografky ze sbírek, Galerie Klatovy / Klenová (2018); In Their Eyes… Museum of Modern and Contemporary Art, Rijeka, Chorvatsko (2017); Interiéry duše, Západočeská galerie Plzeň (2017); Nový zlínský salon, Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně (2017); Prach v medzerách (se Zdenou Kolečkovou), Kunsthalle / Hala umenia Košice, Slovensko (2015); Sudetská rapsodie (s Martinem Kurišem), Galerie Emila Filly Ústí nad Labem (2015); Michaela Thelenová, Na konci světa, Dům umění města Brna, Dům pánů z Kunštátu Brno (2014). Kromě vlastní tvorby se věnuje i pedagogické práci, od roku 2008 je vedoucí ateliéru Digitální média na Fakultě umění a designu Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem. (http://www.thelenova.cz/).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *