Jak vzpomínat na Lidice?

Lidická sbírka oslavila letos 50 let od svého založení a pro tuto příležitost zde byla nainstalována nová stálá expozice pod názvem Remember Lidice. Romana Veselá se ve svém příspěvku zabývá jak historií sbírky, tak jejím zvláštním statusem – jde o velmi kvalitní sbírku současného umění, která je však připoutána k jedné konkrétní velké tragédii, což ovlivňuje její interpretaci i podobu. Podle Veselé je tak třeba dívat se na celou galerijní expozici z pohledu pietního vzpomínání a v tomto kontextu také chápat význam celé sbírky i novou stálou expozici.

Pohled do aktuální expozice Remember Lidice v Památníku Lidice

Jak vzpomínat na Lidice?

Sbírka pro Lidice vznikla v roce 1967 výzvou Sira Barnetta Strosse. Jednalo se o jednu z jeho mnoha intervencí v projektu Lidice budou žít a měla i stejnou myšlenku: tedy výzvu k solidaritě a poselství naděje jako obranu před násilím. Lidice jsou však od druhé světové války především symbolem a díla, která sbírka obsahuje, jsou spíše reakcí na tento status než na původní myšlenku. A asi to ani jinak být nemůže.

Lidická sbírka je unikátní svojí koncepcí. Přijímá umělecká díla od autorů, kteří tak vyjadřují solidaritu s tragédií Lidic, a tím pádem zde nehraje roli jejich umělecká kvalita a rozvoj sbírky se nedá nijak korigovat nebo ovlivnit. To znamená jednak výhodu v době cenzury umění i názorů a zároveň tak vzniká celistvý obraz toho, jak jsou Lidice vnímány, jak je jejich tematika pro umělce a tím i pro společnost aktuální a co pro nás znamenají.

Současně je ale velmi problematické s takovýmto celkem nakládat. Kvalita sbírky se totiž pohybuje někde mezi pelhřimovským Muzeem rekordů a kuriozit a sbírkou děl, za kterou by se nemusela stydět ani newyorská MoMA. Při prezentaci je tak třeba z nabízených možností vybírat pečlivě a opatrně. A jednou z možných cest je upřednostňování kvality děl. Určitě to nebylo snadné rozhodnutí a jistě by bylo zajímavé vidět vedle prací dnes již ikonických autorů naivní či lidová díla, avšak konzervativní přístup k prezentaci sbírky v památníku i místě, které se navrací k historické události, je tak nějak očekávatelný.

Lidice jsou zvláštním místem. Nacisté z nich vytvořili symbol své bezmezné moci. Po válce se tak proměnily v symbol připomínky jejich krutosti a naděje neopakovatelnosti. Vesnice byla vystavěna znovu o kus dál a na pietním místě vznikl památník, jehož součástí je i galerie sídlící v budově bývalého kulturního domu v srdci vesnice. S památníkem ji spojuje a současně ji od něj odděluje široká promenáda. Distance, kterou architekti ve čtyřicátých letech dvacátého století vytvořili pro oddělení minulosti od nové skutečnosti, umožňuje i určitou samostatnost galerie, ale především uměleckých děl, která tento odstup vyžadují. Nejen že by výstavní prostory přímo v památníku nedovolovaly svobodnou interpretaci umění, ale díla by pak sloužila pouze jako ilustrace symbolického statutu Lidic. Nutno také dodat, že vnímání sbírky prospívá i nová architektura výstavy a vyčištěný prostor, který ještě nedávno sloužil jako kulturní dům.

Pohled do původní expozice v Památníku Lidice

Sbírka je tvořena zhruba pěti sty dvaceti díly od šedesátých let dvacátého století až po současnost. Pětinu, tedy přes sto děl, tvoří tři donace Reného Blocka, berlínského galeristy. Kromě lidické sbírky si jeho jméno spojujeme ještě s jedním významným počinem ve světě umění: V René Block Gallery v New Yorku se odehrála slavná performance Josepha Beuyse I Like America and America Likes Me (1974). Block daroval umělecká díla k založení a pak ke 25. a letos i k 50. výročí sbírky. Právě díky němu se v Lidicích ocitl Strýček Rudi Gerharda Richtera (1965) nebo Hommage à Lidice Dagmary Demming (1996).

Z letošní donace zmiňme například Rosu Barbu, kterou jsme mohli vidět v roce 2015 v centrálním pavilonu Benátského bienále nebo později v drážďanské Albertině na její samostatné výstavě. I když se zabývá především videem a instalací, Lidicím věnovala sítotisk s názvem Kdo může říct, jestli si vymýšlím (2005). Dílo GEN XX věnovala Sanja Ivekovič, chorvatská angažovaná umělkyně. Jedná se o 5 fotografií modelek, kterým autorka přisoudila identitu chorvatských protifašistických bojovnic. Na šesté fotografii je její matka, také bojovnice za svobodu. Toto dílo bylo například vystaveno v MoMA v New Yorku na její samostatné výstavě v roce 2011.

Je jisté, že díla z Blockovy donace jsou v českém prostředí zcela výjimečná. Celá letošní část je vystavena jako součást nové expozice Remember Lidice. Kurátorka Luba Hédlová však počítá s tím, že se každého čtvrt roku vystavená díla budou částečně obměňovat. Prostory galerie nejsou tak velké, jak by sbírka potřebovala, a obměnou vznikne větší prostor pro díla věnována Lidicím mimo Blockovu donaci.

Pohled do aktuální expozice Remember Lidice v Památníku Lidice

I když o sbírce nemůžeme říci, že by byla systematicky utvářena, podle kurátorky v ní lze po padesáti letech vysledovat tři tematické okruhy, kterými jsou lidská tragédie, válečné konflikty a utrpení. Přesto však její prezentace působí až meditativně. Hlavním smyslem sbírky je vyjádření sounáležitosti, umocnění emocí a myšlenkové obohacení památníku, ale to by bylo pro její prezentaci přeci jen trochu málo. V expozici zatím můžeme vidět celou novou donaci Reného Blocka doplněnou o některá starší díla. Z katalogu však můžeme vyčíst silné kurátorské uchopení. Spolu s proměnou expozice se tedy můžeme dočkat i dalších interpretačních propojení.

Původní motto sbírky jako „oslavy nového života“ se sice nenaplnilo, ale to je asi přirozené. Lidice žijí, je to malá vesnička ve středních Čechách s fotbalovým hřištěm, hospůdkou a knihovnou, co otevírá ve středu odpoledne na dvě hodiny. Takto je ale vnímána jen místními obyvateli. Pro nás všechny ostatní jsou symbolem, připomínkou a nadějí, že nikdy žádné místo už z mapy a paměti nezmizí. Sbírka je dokladem pocitů a myšlenek, jež v nás Lidice probouzejí. Současné umění nám snad lépe než muzeum či historické události dokáže zprostředkovat emoce i skutečné hodnoty, které by v nás měly Lidice probouzet a které by v nás měly uchovat.

Pohled do aktuální expozice Remember Lidice v Památníku Lidice

Remember Lidice / stálá expozice v Lidické galerii – Památníku Lidice / kurátorka: Lubomíra Hédlová / Lidice / od 9. 6. 2017

Foto: Martin Homola, Ondřej Bouška