Muzejní instituce: Kunsthalle Krems

V novém příspěvku na svém blogu o významných muzejních institucích píše Barbora Ropková o Kunsthalle Krems nedaleko Vídně. Věnuje se jak její historii, tak budoucnosti, která se bude odvíjet podle koncepce nového ředitele Floriana Steiningera.

Kunsthalle Krems, Adolf Krischanitz, foto: Christian Redtenbacher

Kunsthalle Krems

Krems je menší město v Dolním Rakousku vzdálené od Vídně asi hodinu jízdy vlakem. Malebné historické centrum, které bylo prohlášeno památkovou rezervací, působí, jako by se zde zastavil čas. Přesto v jeho těsné blízkosti již dvacet let velmi úspěšně funguje zemská kunsthalle s programem s mezinárodním přesahem [1]. V minulých letech se zde mimo jiné konaly výstavní projekty švýcarské intermediální umělkyně Pippiloti Rist, jihoafrického kreslíře Williama Kentridge, brazilského sochaře Ernesta Neta, berlínské malířské star Jonase Burgerta nebo první velká retrospektiva rakouské umělkyně Marthy Jungwirth. Není proto divu, že výstavní plán kunsthalle pravidelně přitahuje také vídeňské publikum, a potencionálně by mohl zaujmout také českého diváka.

Tato ambiciózní galerie s výhledem na Dunaj vznikla na začátku mimořádného muzejního boomu, díky kterému se země těší vysoké koncentraci muzeí a výstavních sálů. Nové muzejní instituce vznikly z iniciativy spolkových států, měst, ale také soukromých sběratelů převážně v desetiletí od poloviny 90. let: v roce 1999 poprvé zpřístupnili v Klosterneuburgu u Vídně své sbírky manželé Esslovi a v roce 2001 začal vznikat projekt vídeňského Museumsquartieru. O dva roky později pak následovala renovace a rozšíření Albertiny a otevření městského Lentos Museum v Linzi či Kunsthausu v Grazu.

Zakládající ředitel Kunshalle v Kremsu, Wolfgang Denk, zde už v roce 1992, tehdy ještě v prostorách minoritského kostela, pořádal první ambiciózní výstavy. Ve spolupráci s Galerií hlavního města Prahy představil mimo jiné také Muchovu Slovanskou epopej. Předsevzetí představovat zapomenuté umělce moderny a 19. století nebo umělce, kteří v Rakousku dosud nebyli prezentováni, se posléze stalo trvalým a stěžejním bodem výstavního programu.

Variation on Color Seed Space Time Love, 2009, pohled do instalace v Kunsthalle Krems, 2015, foto: Christian Redtenbacher, se svolením umělce a Galerie Bob van Orsouw, Zürich

Budova kunsthalle vznikla adaptací fabriky na výrobu tabáku, ze které se v polovině 90. let stal tehdy nejmodernější výstavní prostor Rakouska. Z mezinárodní soutěže vzešel jako vítězný projekt Adolfa Krischanitze, který v současnosti vyučuje na Universität der Künste Berlin a s úpravami muzeí má bohaté zkušenosti [2]. V Kremsu se mu v letech 1994 a 1995 prostřednictvím citlivé revitalizace původní budovy a jejího rozšíření na 1400 m² podařilo vytvořit výstavní sály takových rozměrů, že jsou schopny reagovat na různorodé projekty vyžadující odlišné prostorové uspořádání. Krischanitzova realizace je také dobrým příkladem dialogu starého – budovy bývalé tabákové továrny – a nového – výstavní haly a přednáškového sálu. Tato severní přístavba připojená k tělu budovy tvoří vnitřní nádvoří, které bylo v průběhu projektu zaklenuto skleněnou střechou a adaptováno na další výstavní prostor. V historické části mohly zůstat zachovány nosné dřevěné sloupy, díky čemuž zůstal přítomen industriální charakter původní stavby, všechny dodatečně vytvořené části lze potom rozeznat podle přítomnosti pohledového betonu. Staré a nové tělo stavby tak dohromady vytváří jedinečnou homogenní strukturu s řadou různě strukturovaných prostor, které slouží rozličným funkcím.

Provoz kunsthalle byl v roce 1995 zahájen výstavou nazvanou příznačně pro tento vinařský kraj Wasser und Wein a kurátorovanou renomovaným historikem umění Wernerem Hofmannen, který tímto prizmatem propojil umění od antiky do současnosti. Již tato výstava naplňovala jedno z dalších programových poslání instituce, kterým bylo propojovat staré a současné umění. Po řediteli Wolfgangu Denkovi zde na místě uměleckého ředitele působil například také německý historik umění Tayfun Belgin, specialista na 19. století, kterému zde věnoval řadu rozsáhlých a divácky úspěšných výstavních projektů [3].

Florian Steininger, foto: Kunsthalle Krems / Lukas Beck

Další ředitelé, Dieter Buchhart a Hans-Peter Wipplinger, se snažili následovat předchozí kvalitu tematických výstav, ale svou pozornost přesunuli na oblast moderního a současného umění. Počátkem roku 2016 byl na post uměleckého ředitele vybrán jednačtyřicetiletý Florian Steininger, který dosud působil na pozici vedoucího kurátora vídeňského Kunstfora. Steiniger se vedení instituce oficiálně ujímá v červenci tohoto roku, jeho rukopis se však naplno projeví až následující rok, kdy bude budova po roční rekonstrukci znovuotevřena. První velká tematická výstava věnovaná diverzitě současné abstraktní malby, s těžištěm zájmu v tvorbě Gerharda Richtera, Kathariny Grosse nebo Seana Scullyho, bude současně výchozím bodem nové dramaturgie. Počítá se také s výstavami, které umožní vhled do specificky vyprofilovaných soukromých sbírek moderního a současného umění. Tuto linii výstavního programu zahájí švýcarská kolekce Huberta Loosera, která mapuje významné pozice evropského a amerického umění 50.–70. let. V tomto případě lze očekávat nejen pouhé “zhodnocení” soukromé sbírky ve státní instituci, ale seriózní vhled do sbírky uměleckého mecenáše, vystavěný na základě několika stěžejních témat sledovaných napříč časem.

Kromě malby a fotografie se Steininger hodlá zaměřit na inovativní interdisciplinární projekty překračující hranice jednotlivých médií, ale i společensky aktuální a místně specifické příspěvky, a podtrhnout tak experimentální rovinu dramaturgie tohoto výstavního prostoru. Dalším cílem nového vedení je podpora mladého umění z domova i zahraničí či prohloubení spolupráce s jinými muzei v Kremsu (Kunstmuseum, muzeum karikatury, Forum Frohner) a rezidenčním programem AIR-Artist. Velký důraz klade Steiniger také na zprostředkování umění veřejnosti, a to nejen z hlediska obsahu, ale i smyslového emocionálního zážitku, díky čemuž by kunsthalle měla být atraktivní pro různorodé typy návštěvníků.

Právě díky inovativnímu myšlení, atraktivnímu výstavnímu plánu a orientaci na jeho zpřístupnění širšímu publiku nezůstávají ani místa jako Krems lokálními ostrůvky umění, ale fungují naopak jako živá kulturní centra, jejichž činnost rezonuje i v zahraničí.

[1] Kunsthalle Krems je součástí holdingové společnosti sdružující kulturní organizace Dolního Rakouska, tzv. NÖKU (NÖ Kulturwirtschaft GesmbH).

[2] Ve Vídni stojí například za přestavbou a rozšířením pavilonu Wiener Secession nebo “miesovské” architektury 21er Haus, který slouží jako muzeum současného umění.

[3] K jeho nejvýznamnějším projektům patřily výstavy: Renoir a obraz ženy v impresionismu, Harém – tajemství orientu, Triumf krásy. Epocha salónní malby od Makarta k Rosettimu.