TZ: VOLKSHYMNE

VOLKSHYMNE / Sherine Anis, Mark Fridvalszki, Alžběta Kočvarová, Stefan Reiterer, Ondřej Vicena / kurátoři výstavy: Klára Burianová a Ján Gajdušek / Galerie NoD / Praha / 11. 4. - 7. 5. 2016

Sherine Anis, Mark Fridvalszki, Alžběta Kočvarová, Stefan Reiterer, Ondřej Vicen: VOLKSHYMNE

Výstava Volkshymne volně zkoumá historický fenomén Rakouska-Uherska očima současných umělců, žijících a tvořících na jeho původním území. Oficiální svazek zemí, které po dlouhou dobu setrvávaly ve vzájemném sepjetí a kde docházelo k interakci několika národů, je již dávno rozvázán, kulturní vlivy kterými na sebe působily, však zůstávají společným dědictvím.

Praha, Vídeň a Budapešť byly až do roku 1918 součástí jedné říše. Kulturní výměna mezi těmito městy fungovala zcela přirozeně a umělci v těchto bodech, kde docházelo ke kulminaci společenského vyžití, mohli čerpat nové přístupy. V rámci výstavy dochází k pseudo-rekonstrukci vzájemné interakce tvůrců. Uměle modelujeme situaci, ve které propojujeme autory těchto tří měst v otevřeném dialogu, ke kterému by jinak velmi pravděpodobně nedošlo. Společným jevištěm se jim tentokrát nestává salon, ale prostor galerie a námětem instalací je samotné téma výstavy. Jejich role jsou blíže neurčené a každý z nich má možnost volné improvizace ve vlastním vizuálním jazyce.

Umělci nejmladší generace pocházející z Maďarska, Rakouska a Česka ve vystavených dílech reflektují hluboce zakořeněné předsudky ke společné minulosti, hledají analogie mezi fungováním monarchie a současných nadnárodních korporací (Sherine Anis), staví na sentimentu k romantickým portrétům opěvovaného císaře (Alžběta Kočvarová), apropriují státní znaky mnohonárodnostní monarchie (Mark Fridvalszki), či v elektronické interpretaci proměňují oficiální znělku říše (Ondřej Vicena).

Název výstavy  Volkshymne odkazuje právě k Císařské hymně, která byla v Rakousku-Uhersku používána mezi lety 1797 - 1918. Její název Lidová hymna nebo také Gott Erhalte Franz den Kaiser (Bože, ochraňuj císaře Františka) byl společný po více než 100 let pro všechny národy sdružené v habsburské monarchii. Hymna oslavovala velikost a moc císaře a vyzdvihovala bratrství národů spojených pod císařskou korunou.

Co nám v současnosti může vzájemná konfrontace nabídnout? Vizualita se zdá být stále jazykem mezinárodním. Zatímco v Rakousku-Uhersku bychom pravděpodobně byli svědky souboje o medaili udělenou nejživotněji vyvedenému portrétu císaře, dnes můžeme jeho i monarchii vidět ze stran umělců podrobeny kritice, sentimentu, v pozici dobové celebrity či nazíraného jednoduše jako anachronismus a to v mnoha rozličných formách.

Ondřej Vicena je absolventem ateliéru intermediálních studií Mileny Dopitové na Akademii výtvarných umění v Praze. V současnosti dokončuje magisterské studium u Tomáše Svobody v ateliéru nových médií. Ve své konceptuálně laděné tvorbě se zabývá vztahem člověka a technologií. V instalacích často recykluje padlé artefakty technické civilizace, jako jsou walkmany či videokazety, které ukazuje v nových souvislostech.

Sherine Anis je Egyptsko-Rakouská umělkyně zabývající se konceptuální instalací v prostoru. Vystudovala Akademii výtvarných umění a Arabská studia a filosofii ve Vídni. Ve své tvorbě často pracuje s aditivním seskládáním jednotlivých prvků do konstrukčních celků, ve kterých prověřuje stabilitu a napětí mezi křehkostí a pevností použitých materiálů. Objevují se zde skleněné desky levitující na ostrých úhlech či nakloněné roviny nesoucí břemeno, jež odkazují k labilitě viděného.

Mark Fridvalszki se narodil v Budapešti, vystudoval Akademii výtvarných umění ve Vídni a v současnosti je v postgraduálním programu Akademie vizuálních umění v Lipsku. V minulosti byl několikrát nominován na Esterházy Art Prize v Budapešti. Ve své tvorbě se zabývá vojenstvím a tajemnou symbolikou armádních odznaků. Je fascinován speciálními neviditelnými letouny, jejichž šedou maskovací barvu, která zamezuje zachycení radary, využívá ve svých pracích.

Alžběta Kočvarová je studentkou fotografie na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem v ateliéru Pavla Baňky. V současnosti se nachází na stáži u Aleksandry Vajd a Hynka Alta na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Její snímky mají charakter melancholicky snových zátiší reagujících na poezii či autorčiny autentické prožitky.

Stefan Reiterer vystudoval Akademii Výtvarných umění ve Vídni v ateliéru Daniela Richtera a Lisy Ruyter. V roce 2008 zde obdržel Füger-Award. Ve své tvorbě využívá přenesená data obrazu reálné krajiny z aplikace Google Earth. Tato data propisuje do strukturovaných pláten často umístěných na konstrukci, jež vrací zploštělé počítačové přírodě původní podobu trojrozměrnosti a stává se novou objektovou krajinou umístěnou v prostoru galerie.

Kurátoři výstavy: Klára Burianová a Ján Gajdušek