Jindy, ale právě tam

Prezentaci stálé expozice Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem aktuálně uzavírá místně specifická projekce Pavla Mrkuse. Více o ní se dočtete v následující recenzi Terezy Novákové.

Jindy, ale právě tam

Samostatná výstava Pavla Mrkuse je intervencí do specifického prostoru bývalé lobkowiczké zámecké jízdárny, ve které již padesát jedna let sídlí Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem.

Zadní část galerie, která je určená k prezentaci současného umění, mnohdy působí nepatřičně ve spojení s přímo navazujícím prostorem, kde je vystavena stálá sbírka děl od konce 19. století do 80. let 20. století. Překračování hranic mezi kontrastními způsoby instalace a odlišnými možnostmi vnímání je pro diváka ve výsledku většinou přínosné, ačkoli se jednotlivé celky mohou na první pohled jevit jako nesourodé. Roudnické galerii se to daří již druhým rokem, kdy přišla s novým výstavním cyklem site specific instalací současných umělců (zatím se odehrály výstavy Ivana Kafky a Esther Stocker). Spolu s ostatními ucelenými výstavními projekty jsou i tyto připraveny s didaktickou zručností, jejich střídání je dobře promyšleno a dochází k němu stejně pravidelně jako k obměňování sbírek v přední části. Aktuální výstava odpovídá hned dvěma klíčovým dramaturgickým liniím letošního programu: jednak jde o site specific instalaci, jednak je její autor Pavel Mrkus výraznou osobností, a to nejen v rámci tohoto regionu. Ve své tvorbě pracuje často s prvkem řetězení odkazujícím k sociologickým a technologickým průzkumům nebo teoriím vizuální komunikace. Tak tomu bylo v tvorbě z doby po roce 2000 (Fragmented, 2002), ale i pár let poté, kdy pracovně působil v Institutu sklářského umění v Japonsku a do jeho práce se dostal vliv zenbuddhismu, prolínající se s evropskou křesťanskou tradicí (např. díla Water Tales, 2006; Trip, 2007). Postupně svou tvorbu směřoval více k odkazům na technologické postupy vesmírných výzkumů (Space Game, 2008) a interaktivním instalacím za použití datových toků z internetu (IRIS V, 2008, kde využívá modelování fiktivních vesmírných krajin apod.). V posledních projektech sice rovněž propojuje filozofické otázky s technologickými postupy, avšak ty posouvá do roviny práce s konkrétním prostorem. Spiritualita kyberprostoru je tak částečně určena daným prostředím. Divák se ocitá většinou v komplexní časoprostorové digitální bublině, jak je tomu i v případě roudnické výstavy.

Monumentální videoinstalace Another Time je jediným, na co zde tentokrát můžeme narazit. Jak název výstavy napovídá, Mrkus pracuje s časem a jeho prožíváním v daném prostředí. Zabývá se zde metaforickým vyjádřením historie galerie i historie budovy samotné. Je jakousi poctou danému místu se vzdáleným úmyslem proniknout do rozdílných časových period najednou. Místně specifická projekce se v roudnické galerii objevuje vůbec poprvé, a lze ji proto považovat i za další mezník v historii galerie.

Dílo se vztahuje k tématu objektivity našeho vnímání na pozadí proměn okolního prostředí. Obrací se i k obecnému vnímání času v prostoru galerie, kdy se návštěvník během prohlídky ocitá ve více než stoletém rozpětí vzniku prezentovaných děl. Zamyšlení nad rychlostí plynutí času a nad subjektivitou jeho zažívání je tedy leitmotivem instalace. „Je tu pohled na díla, která mají jiný časový formát svého vzniku, jiný časový údaj o událostech na nich vyobrazených a jiný čas je věnován jejich vnímání. Institucionální prostředí sbírky a její umístění v barokní stavbě tento vjem umocňuje a nechává jiný čas vyniknout.“ [1] Na časové události je zde ovšem pohlíženo skrze sofistikovanou síť datových konfigurací digitalizovaného světa.

Projekce geometrickými prvky vycházejícími z defragmentace obrazu zpřesňuje prostorové vyznění závěru galerijní architektury. K plnohodnotnému prožitku instalace prostřednictvím vizuálního vjemu bohužel v galerii nedochází právě z nemožnosti úplného oddělení prostoru, což je úskalím většiny site specific projektů. Otázkou rovněž je, zda-li v sobě tento projekt ukrývá i snahu o větší zapojení diváků na výstavě, což v roudnickém prostředí není tak jednoduché. Komunikace prostřednictvím audiovizuální projekce, na které Pavel Mrkus spolupracoval s hudebníkem Martinem Švarcem, neprobíhá úplně ideálně, neboť zvuk je téměř neslyšitelný, a to z důvodu špatných akustických podmínek prostoru. [2]

Komplexní práci s galerií jako prostorovým celkem představil Mrkus ve své dokonalé podobě na výstavě Radiolaria v Galerii Emila Filly v Ústí nad Labem (2014), kdy zvuk definoval obraz a prostředí galerie se zcela proměnilo. V souvislosti s aktuální výstavou pak lze zmínit také jeho předchozí projekt – dočasnou adventní intervenci v kostele nejsvětějšího Salvátora vycházející z jeho pobytu na Islandu, kterou představil také v rámci doprovodného programu k výstavě. [3] Zde také pracoval s monumentální videoprojekcí, a to na klenbu chrámové lodi, a motivem vody s její bohatou symbolikou vybízel k mnohovrstevnaté interpretaci v místě a čase. V případě roudnické projekce autor díky nepravidelnému střídání světla a tmy v jednotlivých videosekvencích předkládá otázku po závislosti změn na vnějším prostředí: ačkoliv prožívání času probíhá ve většině případech na nevědomé úrovni, výstava Another Time nás pobízí k zamyšlení nad časem a časovostí v současné zrychlené a přeinformované společnosti.


V době uveřejnění tohoto článku vychází také katalog shrnující nedávné Mrkusovy umělecké projekty.


[1] Z tiskové zprávy k výstavě.

[2] Poprvé spolu úžeji spolupracovali v roce 2014 na výstavě Radiolaria v Galerii Emila Filly v Ústí nad Labem.

[3] Prezentace projektu proběhla v rámci projektu Frontiers of Solitude, do nějž byla zapojená mimo jiné i pražská Galerie Školská 28.


Pavel Mrkus / Jindy / Another Time / kurátorka výstavy: Nina Michlovská / Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem / Roudnice nad Labem / 11. 2. - 10. 4. 2016

Foto: Zdeněk Porcal

Tereza Nováková | Narozena 1985, vystudovala Dějiny křesťanského umění na Katolické teologické fakultě UK v Praze a Kurátorská studia na Fakultě umění a designu UJEP v Ústí nad Labem. Je kurátorkou a teoretičkou současného umění. Působí dnes převážně v Ústí nad Labem (aktivity Kompot, Na Kalvárii, Armaturka), pracuje v Galerii Emila Filly. Ve své práci se zabývá způsobem a možnostmi vystavování v nezávislých galeriích a v galerijních institucích. Hlavním tématem je proměna významovosti uměleckého díla v různém prostředí.