Artalk.cz

Particip č. 186: Cvičme v rytme

Poslední akce Tomáše Vaňka v liberecké galerii téměř okamžitě připomněla podmanivý název televizního pořadu z druhé poloviny 80. let Cvičme v rytme. Particip č. 186 realizoval v prostorách SET Galerie a tentokrát přizval ke spolupráci kustody z domovské Oblastní galerie, aby se podíleli na vzniku děl.

Vanek_01

Označení „particip“ Vaněk poprvé použil v roce 1998 pro svůj zásah v rezidenčním ateliéru Sorosova centra (tehdy na stěnu nasprejoval šablonu televize, kterou neměl a na kterou se chtěl dívat). Od té doby tímto způsobem systematicky značí a čísluje činnosti v galeriích (i mimo ně), kde je zásadní účast (participace) diváka a snaha o jeho aktivizaci. Termín se stal jeho osobní tvůrčí kategorií, již každou další akcí znovu definuje a zpochybňuje.

Během posledních tří let představil Tomáš Vaněk v Liberci participy již třikrát, s časovým odstupem bylo tedy možné sledovat jejich proměny. Při tomto krátkém pohledu do minulosti je třeba uvést, že všechny uplynulé výstavy spojuje osobnost Jana Stolína, který v současnosti spravuje program tří zdejších galerií (kromě SET galerie se jedná o Galerii die Aktualität des Schönen… a CUBExCUBE Gallery).

První z těchto událostí, Particip č. 158, se uskutečnila v Galerii die Aktualität des Schönen… (17. 10. – 9. 11. 2012). Během zahájení chodil Tomáš Vaněk dokola podél stěn proti směru hodinových ručiček a černými fixy je plynule pokresloval. Návštěvníci se při sledování kresby stali součástí opakující se, až mechanické činnosti, vyvolávající dojem určitého odosobnění. V letošním roce jsme se s Vaňkem mohli setkat hned dvakrát krátce za sebou. Před necelými dvěma měsíci skončila jeho výstava v soukromé CUBExCUBE Gallery v Kryštofově údolí (20. 9. – 30. 10. 2015). Tato zatím nepříliš známá galerie s velkoryse nastaveným plánem představila publiku Particip č. 185, Audiosituaci šesti míst.

Vanek_02

Na rozdíl od předchozí „kontemplativní“ výstavy, kde Vaněk využil zvukové instalace, se Particip č. 186 v SET Galerii znovu obrací k médiu kresby a spoluúčasti dalších autorů. Tomáš Vaněk při tvorbě participů vždy vychází z dané atmosféry výstavních prostorů a přímočaře na ni reaguje. Jak v jednom rozhovoru uvedl, více ho provokuje zaběhnutá a zdánlivě neměnná situace, v níž se najednou ocitne. Možná i z tohoto důvodu oslovil při vzniku současné výstavy zaměstnance OGL. František Řeháček, Stanislav Suchý a Zdeněk Podrábský zde pracují jako kustodi. Jejich každodenní stereotypní činnost tak v dobrém slova smyslu narušil přizváním k realizaci uměleckého díla.

Ačkoliv měl každý z nich odlišné zkušenosti s kresbou a výtvarným uměním obecně, pro všechny byl tento zážitek ojedinělý. Bylo to poprvé, kdy se stali součástí díla, navíc prezentovaného v jejich pracovním prostředí. Podle nich je to i poprvé, kdy mohou o výstavě návštěvníkům vyprávět s opravdovým zaujetím (kdy jsou osobně seznámeni s autorem a prezentovaným uměním).

Zdeněk Podrábský se podělil o své dojmy slovy: „Já jsem nejdřív od toho nečekal vůbec nic. Viděl jsem papír a nevěděl jsem, co si pod tím přestavit. Byl jsem napnutej, co se bude dít. Když jsme začali, pan Vaněk nám řekl, proč to dělá. Když si chce odpočinout od učení a chce vypnout, čmárá. Já jsem se ho třeba ptal, co mám dělat, když ho neuslyším. Stál jsem vzadu, a když šustí papír, není slyšet všechno. A on mi řekl, to vůbec neřeš, pracuj s tím, co uslyšíš. (…) Psychicky jsem si odpočinul, ale bylo to fyzicky náročné.“

Vanek_03

Particip č. 186 tvoří čtyři obrazy pokreslené modrými, černými, zlatými a stříbrnými propiskami. Každý z nich je umístěný v jednom rohu galerie. Tomáš Vaněk stál u papíru v přední části galerie a z tohoto místa naváděl další tři kreslíře. Všem najednou dával povely určující, jak pohybovat oběma rukama. Jako rozcvička na tělesné výchově. „Kreslíme přes břicho, roztáhneme ruce… Teď si dělejte co chcete…“ A za chvíli znovu v předchozím udávaném rytmu. Úkol byl jednoduchý. Ať dělali cokoliv, museli stát na jednom místě a z tohoto centrálního těžiště vést kresbu. V obrazech se proto kromě duševního rozpoložení odrazily i fyzické dispozice každého kustoda, vytrvalost, uvolněnost nebo naopak napětí. Popisek uvádí, jaká slova Tomáš Vaněk během kresby nejčastěji používal: „nahoře, rozpažit, kroužit, oči, čmárat, ramena, nos, střed, břicho, odpočinek, okraj, hranaté, krk, ruce, dole, bolest, brada, přestávka.“

Akce trvala tři hodiny a až do přestávky se účinkující neviděli. Mohli si jen představovat dílo svého souseda. Někomu trvalo déle, než se uvolnil. Jiný do kresby vložil vlastní invenci (popravdě nevíme, jestli to byl záměr, nebo náhoda) a v jinak abstraktních obrazech objevujeme motiv kříže. Přestože byl rytmus cvičení udávaný jednotně, každý z umělců si našel svou vlastní cestu a jednotlivá díla jsou vizuálně odlišná. Individuálně reagovali na postup, který slyší, ale nevidí.

Particip č. 186 není jen zásahem do prostoru galerie, ale i do života a stereotypní práce Františka, Stanislava a Zdeňka, kterou na nějaký čas prolomil. Kromě dobrého pocitu z tvorby je pro ně odměnou i slíbená návštěva umělcova ateliéru. Na závěr uvádíme citaci Zdeňka Podrábského: „Má to svůj smysl. Pochopil jsem, co tím chce říct, že i obyčejné čmárání má smysl. Pořád mám chuť návštěvníkům něco říkat. Přistupuju k tomu jako ke svému dílu a jsem na to pyšnej.“
_________________________________________________

Tomáš Vaněk, František Řeháček, Stanislav Suchý, Zdeněk Podrábský: Particip č. 186 / OGL: SET Galerie / Liberec / 5.11.-3.1. 2016

_________________________________________________

Foto: archiv SET Gallery

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *