Artalk.cz

Barbora Kleinhamplová laureátkou CJCH

Cenu Jindřicha Chalupeckého, určenou pro mladé české umělce do 35 let, pro rok 2015 získala Barbora Kleinhamplová. Ta se v rámci výstavy finalistů prezentovala projektem Někdy se cítí skoro šťastně, který se sestává z videa zachycujícího lekci jógy smíchu a šesti animací lidských orgánů.

Barbora Kleinhamplova by Peter Fabo

Mezinárodní porota, které předsedala Holly Block, kurátorka a ředitelka The Bronx Museum of the Arts v New Yorku, ocenila tvorbu Kleinhamplové slovy: „Porota vybrala umělkyni Barboru Kleinhamplovou, která ve své tvorbě reflektuje skupinové chování a vyjadřuje psychologickou kritiku sociálního prostoru v kontrastu s prostorem tradičním. Umělkyně prostor fragmentarizuje pomocí různých atributů sociálních skupin a prostřednictvím metafor promlouvá o člověku a jeho úzkostech.“

Barbora Kleinhamplová, Někdy se cítí skoro šťastně, videoinstalace, délka projekce 9'29'', jednotlivá videa v TV 1'58'', 2015_3

V rámci prezentace, kterou o díle Barbory Kleinhamplové vytvořené pro výstavu finalistů Ceny Jindřicha Chalupeckého natočila internetová televize Artyčok, umělkyně o své tvorbě říká: „Myslím si, že mé věci se moc nedají vymezit nějakou formou, ale spíše tematicky, že se všechny točí kolem otázky, kdo je to nebo co je to společnost. Mě zajímá pokoušet se to různými způsoby, různými prostředky tematizovat.“ Svoji práci Barbora Kleinhamplová prezentovala také na speciální PechaKucha Night, která se týkala právě finalistů Ceny Jindřicha Chalupeckého a finalistů Ceny Oskára Čepana.

Barbora Kleinhamplová, Někdy se cítí skoro šťastně, videoinstalace, délka projekce 9'29'', jednotlivá videa v TV 1'58'', 2015

Reflexi tvorby Barbory Kleinhamplové si můžete přečíst i na Artalku, a to v recenzi děl finalistů Ceny Jindřicha Chalupeckého od Kláry Pelouškové: „Svou prací vstupuje Kleinhamplová na pole psychologie, sociologie a antropologie, nicméně zcela jedinečným způsobem, který je hybridním spojením vědeckých a uměleckých metod. Její práce tak splňuje parametry tzv. uměleckého výzkumu, kategorie, která vznikla částečně z čistě pragmatické potřeby legitimizovat umění jako prostředek poznání v důsledku Boloňského procesu, v jehož průběhu nabyly akademie umění statusu univerzit. Ať už umělecký výzkum považujeme za nadbytečnou škatuli, nebo nikoli, jeho teoretické vymezení pomáhá vysvětlit rozdíl mezi přesahy do oblasti vědy v práci Barbory Kleinhamplové na jedné straně a v díle Pavly Scerankové a Pavla Sterce na straně druhé.“

______________________________________________________

foto: Peter Fabo

Komentáře

    • Jan

    Dopadlo to přesně tak, jak jsem předpokládal.

    Poslední léta to totiž většinou vypadá, že „kvalita“ nového laureáta již nemůže být horší, než toho předchozího, a ejhle, ono to jde…

    Nemohl tedy nevyhrát jeden ze dvojice politicky uvědomělých agitkářů.

    Aby tedy příští laureát byl horší než s. Kleinhamplová, bude to mít zatraceně těžké…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *