Od apoteózy ke kýči

Výstavu o Ilju Repinovi a ruském umění přelomu 19. a 20. století prezentuje AJG jako hlavní výstavní projekt sezóny korunovaný třemi zápůjčkami z Treťjakovské státní galerie v Moskvě. Svého potenciálu nahlédnout na Repinova díla jinou optikou však plně nevyužila. "Předmětem diskuze již není adorovaný či zatracovaný Ilja Repin, ale dalekosáhlejší důsledky vývoje umění na poli praxe i teorie," tvrdí autorka recenze.

Autoři výstavy DALEKÉ I BLÍZKÉ / Ilja Repin a ruské umění si vytyčili za cíl představit ruské výtvarné umění ve vývojových etapách od druhé poloviny 19. století až po první třetinu 20. století. Celý koncept je laděn výrazně historicky, přičemž se kurátorský tým soustředí zejména na jednotlivé umělecké styly, žánry a skupiny. V českém galerijním prostředí se po více než padesáti letech jedná o první ucelenou výstavu ruského umění mapující přechod mezi akademismem, realismem k avantgardě.

Ve druhé polovině 19. století ovládl ruskou výtvarnou scénu realismus. Vzniklo uskupení peredvižniků, kteří pořádali putovní výstavy za účelem umožnit obyvatelům provinčních měst setkat se s uměním a zároveň zajistit prodej vlastních děl. Tento podnik byl velmi prosperující zhruba padesát let. Autoři výstavy poukazují na aspekty, díky nimž byli peredvižnici respektováni i na poli Akademie, s jejímž prostředím se ovšem z části rozešli kvůli vidině finanční nezávislosti. Nejednalo se o opoziční ideovou platformu a díky systematickému hledání společné cesty s AVU se zde uskutečnila roku 1871 první výstava peredvižniků, v jejichž čele později stál Ilja Repin.

Tento představitel ruské realistické malby také je, jak název napovídá, ústřední postavou výstavy v Alšově jihočeské galerii. Autory výstavy je Repin prezentován jako jeden z nejvýznamnějších ruských malířů. Již ve své době byl velmi uznávanou celoevropskou hvězdou, členem mnoha uměleckých sdružení, akademií i spolků a držitelem mezinárodních vyznamenání. V repertoáru jeho děl zaujímají výraznou pozici historické či mytologicky laděné malby a portréty jeho současníků, ať už spisovatelů, či obyčejných Rusů. Repin je velmi často kvůli věhlasu i narativu svých pláten analogicky přirovnáván ke Lvu Nikolajeviči Tolstému.

V sále Zámecké jízdárny AJG  jsou na textových panelech vedle vývoje ruské malby představeny i evropské vlivy, které formovaly soudobou výtvarnou scénu v Rusku. Historická linie je velmi důležitá a do jisté míry v rámci podobně strukturované výstavy klíčová, ovšem neméně podstatná je existence teoretické kontrapozice, která zůstává v celkovém konceptu opomenuta.

Studentům dějin umění a oborů příbuzných je Repin znám zejména díky eseji Clementa Greenberga Avantgarda a kýč (1939), v němž je jeho tvorba představena coby exemplární kýč. Právě zmínka o polaritě a napětí odlišných pohledů na Repinovu tvorbu v rámci výstavy Daleké i blízké chybí. Abychom se alespoň zhruba zorientovali ve schizofrenní situaci oscilující mezi „apoteózou a kýčem“, je třeba na Repinova plátna nahlédnout jinou optikou.

Jednou z pojednávaných složek eseje Avantgarda a kýč je problematika výtvarných forem a progresivních technik, které činí umění dynamické a komplikované. Bohatství takových pláten rozhodně nespočívá v prvním plánu malby. Naprostou antitezi ve všech směrech představovala pro Greenberga tvorba Ilji Repina. Greenberg mimo jiné tvrdil, že Repinovy malby neobohacují divákovy asociace ani po formální, ani po obsahové stránce a jsou založeny na syntetickém efektu, jehož recepce nevyžaduje větší mentální úsilí.

Pokud bychom techniku Repinových maleb porovnávali s inovativními postupy představitelů ruské avantgardy počátku 20. století, bude se jeho výtvarný projev, jenž si zachoval až do své smrti v roce 1930, zdát jistě anachronistický. Z Repinových děl je patrné zaujetí barvami a navzdory energickému rukopisu a intenzivnímu výrazu je hodnota jeho pláten dnes vnímaná spíše jako historická nežli umělecká. Při bližším zkoumání je však patrné, že Repinův styl není zcela konvenčním akademickým realismem. Díky cestě do Paříže se seznámil s malbami impresionistů, což ovlivnilo jeho vztah ke světlu i barvám. Pro Repina byl ovšem důležitý sociální a morální dopad umění, který v tvorbě impresionistů nespatřoval.

Pokud se zaměříme na estetickou zkušenost v sociálně-historickém kontextu, která je spojena v obrazech ruských peredvižniků zejména s narativem, spatříme odlišnost od akademické malby i důležitý předpoklad vedoucí k pochopení jejich tvorby. Národní identita ve spojení s narativem umožňují artikulaci sociálně laděných témat efektivněji a spolehlivěji. Důležitost formy je spíše sekundární, i přes to je její posun možné zaznamenat v drobných nuancích. Potřeba akcentovat tématiku do té doby spíše opomíjenou, přehlíženou a nerespektovanou, není jistě bezvýznamným krokem. Vztažnost umění k soudobému společenskému uspořádání v sobě obsahuje zásadní předpoklad vedoucí k porozumění národně laděné malby. Nezpochybnitelným faktem je, že Repin byl prvním malířem ztvárňujícím specificky ruská témata, který dosáhl evropského věhlasu.

Ve výsledku jedním z hlavních problémů není ani forma či narativ, jak se by se mohlo zdát, ale fakt, že skupina peredvižniků v čele s Iljou Repinem přenesla umění mezi široké společenské vrstvy. Dle Greenberga naopak umění může přežít pouze tehdy, pokud si zachová svou elitní pozici dosažitelnou výhradně takovým recipientům, kteří dokážou ocenit kvalitu děl a jejich potenciální mnohovrstevnaté obsahy. Předmětem diskuze již není adorovaný či zatracovaný Ilja Repin, ale dalekosáhlejší důsledky vývoje umění na poli praxe i teorie. Pokud si autoři výstavy kladou jako jeden z cílů představit vedle ruské scény realismu i počátky tamější avantgardy, neměl by být teoretický diskurs opomíjen. Domnívám se, že je stěžejní nahlížet na největší přehlídku ruské malby za posledních padesát let z více perspektiv, neboť s odstupem času mohou být recipientovy asociace bezpochyby obohacovány, nehledě na to, zda je, či není tvorba Ijli Repina a jeho současníků kýčem.

____________________________________________________________

DALEKÉ I BLÍZKÉ. Ilja Repin a ruské umění / autoři konceptu výstavy: Julie Jančárková, Vlastislav Tokoš, kurátorka za AJG: Petra Lexová / AJG: Zámecká jízdárna / Hluboká nad Vltavou / 28. 6. – 27. 9. 2015

____________________________________________________________

foto: archiv AJG