Artalk.cz

TZ: Národní galerie v Praze se odvolává ve sporu o Madonu z Veveří

Národní galerie v Praze se odvolává ve sporu o Madonu z Veveří / Národní galerie v Praze / Praha / 2. 9. 2015

rf224238zxguqPXcFBEq3ZTeinashK0IT9f8CL_m

Národní galerie v Praze se odvolává ve sporu o Madonu z Veveří

Praha, 1. září 2015

Národní galerie v Praze nebránila a nikdy nebude bránit narovnání křivd způsobených totalitními režimy. Jestliže nyní podává odvolání proti rozsudku prvoinstančního soudu ve věci restitučního sporu o gotický deskový obraz Madony z Veveří, činí tak zejména proto, že je přesvědčena, že stát po celé rozhodné období byl a nadále je právoplatným vlastníkem obrazu. Z dochovaného archivního materiálu vyplývá, že pokud vůbec došlo v případě Madony z Veveří vůči církvi k majetkové křivdě, stalo se tak v období první republiky. Případná křivda  by šla na vrub nejednoznačnému výkladu kupní smlouvy z roku 1925. Podle Národní galerie taková křivda nemůže být odčiněna na základě zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. Ten má dle záměru zákonodárce zmírňovat křivdy způsobené církvím komunistickým režimem ve striktně vymezeném období od 25. února roku 1948 do 1. ledna roku 1990. S ohledem na složitost celé kauzy a na fakt, že v případě nabytí právní moci půjde o průlomový a jednoznačně precedentní rozsudek, je Národní galerie – jako organizace pověřená řádně hospodařit se státním majetkem – přesvědčena, že je nutné aby věc důkladně přezkoumaly i soudy vyšších instancí.

Pozadí celého případu chce Národní galerie veřejnosti zároveň představit a osvětlit v následujícím stručném faktografickém shrnutí osudů dotyčného mariánského obrazu od jeho vzniku a zejména pak v první polovině 20. století.

Původ Madony z Veveří

Madona z Veveří, jeden z nejcennějších a nejkrásnějších deskových obrazů českého gotického malířství, pochází z doby kolem poloviny 14. století. Dílo bylo pravděpodobně objednáno jako oltářní obraz pro kapli hradu Veveří nedaleko Brna, který od roku 1335 patřil Karlu IV. Objednavatelem obrazu mohl být Karlův bratr, moravský markrabě Jan Jindřich, který se se zakázkou obrátil na malířskou dílnu, činnou tehdy pro pražský královský dvůr. K nejslavnějším obrazům této dílny dnes patří desky Vyšebrodského oltáře či Madona z cisterciáckého kláštera na Zbraslavi.

Kaple Matky Boží na Veveří

O osudech obrazu v dalších stoletích neexistují žádné dostupné zprávy. Nejpozději v 18. století již ale visíval v kapli Matky Boží, stojící poblíž hradu, která patřila majitelům panství, sloužila okolním obcím jako hřbitovní kostel a spravována byla (a dosud je) farností ve Veverské Bítýšce. O vlastnictví této kaple se v průběhu 19. století vedly spory mezi vrchnostenským velkostatkem a obcí Veverská Bítýška. Pře byla definitivně ukončena v roce 1887 zapsáním kaple do pozemkových knih jako majetek barona Mořice Hirsch-Gereutha, tehdejšího majitele veverského hradu.

Kupní smlouva z roku 1925

Baronův potomek a dědic rozsáhlého panství Mořic Arnold de Forest-Bischofsheim patřil po roce 1918 k hlavním odpůrcům pozemkové reformy. Za významného přispění britského velvyslanectví dospěl Československý stát v roce 1925 s Forest-Bischofsheimem k dohodě, podle níž ČSR odkoupila všechen baronův nemovitý i movitý majetek – včetně čtyř kostelů a kaple na Veveří – za astronomickou sumu 45 milionů meziválečných korun. Stát se přitom zavázal nadále vykonávat patronátní právo vůči nabytým církevním stavbám. Jejich správa pak připadla Ústřednímu ředitelství státních lesů a statků.

Objevení Madony a první výstava

V této situaci byl obraz Madony z Veveří v roce 1932 publikován v novinách Prager Presse jako nově objevené dílo gotického malířství z první poloviny 14. století. V souvislosti s touto událostí pak bylo v rozhlase i v tisku opakovaně uvedeno, že obraz patří Ministerstvu zemědělství, respektive Ředitelství státních lesů a statků. V reakci na to se farnost ve Veverské Bítýšce a Brněnská biskupská konzistoř opakovaně obracely na Finanční prokuraturu v Brně s požadavkem, aby bylo v případě obrazu uznáno vlastnické právo farnosti. Na přelomu let 1935 a 1936 byla Madona z Veveří zapůjčena na Výstavu gotického umění na Moravě a ve Slezsku, kterou pořádalo Zemské muzeum v Brně. Po skončení této významné výstavy se v korespondenci mezi Finanční prokuraturou v Brně, Zemským muzeem v Brně a Ředitelstvím státních lesů a statků výslovně uvádí, že spor o vlastnictví obrazu nebyl dosud rozhodnut. Na příkaz Finanční prokuratury a Zemského úřadu v Brně nicméně Zemské muzeum vydalo obraz zástupci Ministerstva školství a národní osvěty. Převzetím byl pověřen prof. Bohuslav Slánský, vedoucí restaurátor Obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění – přímé předchůdkyně dnešní Národní galerie v Praze.

Madona ve státních sbírkách

Po restaurování v letech 1936–1938 bylo dílo dlouhodobě deponováno v Obrazárně, a to na základě reversu Ředitelství státních lesů a statků. V dochovaných archivních materiálech není žádné zmínky o tom, že by se po skončení výstavy v červnu 1936, tedy od chvíle fyzického převzetí obrazu státními úřady, znovu snažila farnost ve Veverské Bítýšce či Brněnská biskupská konzistoř dospět k dořešení sporu o vlastnictví obrazu. Stát oproti tomu jako vlastník obrazu plnil veškeré povinnosti z tohoto stavu vyplývající – zajistil a financoval jeho prvotřídní restaurování a přirozeně také hradil a dodnes hradí i veškeré náklady spojené s opatrováním a vystavováním díla v Obrazárně SVPU, respektive v dnešní Národní galerii v Praze.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *