Artalk.cz

TZ: A. R. Penck a Lubomír Typlt

A. R. Penck a Lubomír Typlt / Topičův salon / Praha / 3. 3. – 27. 3. 2015

mail pozvanka TYPLT PENCK_m(1)

PENCK – TYPLT

Topičův salon, Národní 9, Praha 1

Kurátor: Petr Vaňous

Vernisáž: pondělí 2. 3. v 18:00 hodin

Termín výstavy: 3. 3. – 27. 3. 2015

www.topicuvsalon.cz/vystava/penck-typlt/

PENCK – TYPLT

Společná výstava A. R. Pencka a Lubomíra Typlta navazuje na projekt uskutečněný na podzim minulého roku v berlínské Galerii C&K Unterwegs. Českého autora střední generace spojuje se slavným německým malířem vztah žáka a profesora: svá studia na düsseldorfské akademii završil Lubomír Typlt v letech 2002–2005 právě v malířském ateliéru A. R. Pencka. Příležitostí k setkání bývalého žáka a profesora se stalo životní jubileum, které A. R. Penck oslavil v loňském roce. Berlínská výstava tak byla poctou k jeho sedmdesátým pátým narozeninám a navazující pražská výstava v Topičově salonu je spíše jejich symbolickým připomenutím v rámci prezentace nových obrazů Lubomíra Typlta.

Lubomír Typlt, Vichřice, 2014, olej na plátně, 200 x 260 cm

Magii čísel nelze popřít, a tak věk 75 let nepřehlédnutelně připomíná letopočet narození Lubomíra Typlta – 1975. Tím spíš, že právě toto vročení nese i většina Penckových prací na papíře, které jsou na výstavě k vidění. Jsou to práce z drážďanského období, tedy ještě z doby před umělcovým odchodem do Západního Německa (1980). Jak v roce 2008 doložila drážďanská výstava Penckova raného díla (Sein und Wesen. Der Unbekannte A. R. Penck, Städtische Galerie Dresden), léta 1974–1976 byla pro umělce klíčová. Pod sílícím tlakem oficiálních struktur NDR v něm tehdy nazrávalo nejen rozhodnutí k odchodu z nesvobodné země, ale zároveň probíhal i velmi důležitý přerod v jeho malířské tvorbě. Polovina 70. let tak byla pro Pencka dobou transformace malířského tvarosloví, od volných a hravých experimentů až k nekompromisnímu výrazu založenému na revoltě a mnohdy vyloženě agresivnímu ve snaze o překonání negace. Vedle prací na papíře je na pražskou výstavu zařazen také pozdější Penckův obraz Preussische Hoffnung (FTDUDXXDUDT) z roku 1999. Toto dílo nese pro autora typické rysy jakési „jazykové redukce“, založené na velmi specifickém znakovém rejstříku. Výtvarně zjednodušená lidská a zvířecí těla se tu střetávají se znaky připomínajícími „Systembilder“, neboli motivy grafikonů, které odkazují k popularizačním výkladům řídících a kybernetických systémů, jimiž je Penck celoživotně fascinován.

A. R. Penck, Preußische Hoffnung (FTDUDXXDUDT), 1999, akryl na plátně, 170  x 220 cm

Lubomír Typlt je na výstavě zastoupen obrazy z posledních pěti let, které většinou ještě nebyly veřejně prezentovány. Autor v nich navazuje na svoje starší motivy dětských a adolescentních mikrokolektivů. Spolu s ním přihlížíme modelovým situacím a krutým hrám, které vedou často k velmi nepříjemnému sebepoznání (Velké koncilium, 2013; Rozhněvaný, 2013). Právě zdůrazněný moment „hry“, založené na povrchním napodobování nepochopené dospělosti, na maskování a na imitaci gest (Rtěnka, 2013), činí z Typltových obrazů silně působící morality. Smysl pro absurdní jednání má svůj ekvivalent v uvolněné expresivní barevnosti (varianty Průzkumu zlatého řezu, 2011). Nové jsou motivy dívek se slunečníky, které svou přímočarostí ironizují sentimentalitu devatenáctého století (Veselá děvčátka, 2013) a něžnou scenérii, známou například z obrazu Červené paraplíčko od Josefa Mánesa, s příznačnou brutalitou dneška uvrhují do zcela jiných, surovějších a vyhrocenějších souvislostí (varianty Vichřice, 2014).

Setkání děl A. R. Penka a Lubomíra Typlta otevírá prostor pro vnímání současných poloh výrazové – expresivní – malby, jejichž proměny souvisejí s proměnami atmosféry ve společnosti. Dva autory různého jazykového prostředí a odlišné generační příslušnosti spojuje vnímání obrazu jako nástroje zřetelně vyjadřujícího autorův kritický postoj. Obraz tak odkrývá současné problémy, pojmenovává je a zobecňuje. V neposlední řadě je výstava PENCK – TYPLT ojedinělým příspěvkem k dialogu mezi českým a německým současným uměním, jemuž se v našich galeriích prozatím stále ještě dostává neoprávněně málo prostoru.

Petr Vaňous, kurátor výstavy

Medailony:

A.R. Penck, jeden z nejdůležitějších německých malířů poválečné doby. Narozen v roce 1939 v Drážďanech (bývalá NDR) jako Ralf Winkler. Pseudonym A. R. Penck si zvolil v 60. letech po geologovi a archeologovi Albrechtu Penckovi. Od roku 1969 až do svého odchodu ze země byl konfrontován s východoněmeckou státní policií (Stasi). V roce 1976 se seznámil s Jörgem Immendorffem žijícím v Západním Německu, s kterým potom úzce spolupracoval. V roce 1980 emigroval do západního Německa. V roce 1988 se zúčastnil slavné výstavy Made in Cologne kurátorované Klausem Honnefem. V roce 1989 se stal profesorem malířství na Kunstakademii v Düsseldorfu. V současné době žije a pracuje v Dublinu.

Lubomír Typlt, narozen v roce 1975, pochází z Nové Paky (bývalé Československo). Výtvarná studia započal na VŠUP v Praze (1993–1997, obor ilustrace a knižní tvorba, prof. Jiří Šalamoun) a završil na FaVU v Brně (1997–2001, ateliér malby, prof. Jiří Načeradský) a Kunstakademii v Düsseldorfu (1998–2005, ateliéry malby, prof. Marcus Lüperz, prof. Gerhard Merz, prof. A. R. Penck). V roce 2003 byl zařazen na důležitou pražskou bilanční výstavu české malby Perfect Tense/ Malba dnes kurátorovanou Karlem Srpem a Olgou Malou. V roce 2007 se zúčastnil projektu zaměřeného na současnou malbu Resetting (Jiné cesty k věcnosti). V roce 2013 byl zařazen do projektu Motýlí efekt? v pražské Galerii Rudolfinum. Zatím poslední velkou samostatnou výstavu mu uspořádala Galerie hl. m. Prahy v roce 2012 pod názvem Tikající muž.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *