Ruská duše zprostředkovaná umělohmotnou taškou

V době, kdy se k Rusku obrací pozornost celého světa, přivedl Tomáš Glanc do Ostravy jednu z největších hvězd současné ruské umělecké scény: Irinu Korinu. Výstava Měřítka touhy sice není retrospektivou, jedná se však o reprezentativní vzorek Korininy dosavadní tvorby.

Osobnost kurátora je v případě této výstavy téměř stejně přitažlivá jako osobnost umělkyně samotné. Tomáš Glanc je u nás známý především jako odborník na ruskou kulturu a kulturní teorii. Již ve své knize Souostroví Rusko: Ikony postsovětské kultury (Revolver Revue, Praha 2011) představil českému publiku osobnosti ruského filmu, literatury, architektury, divadla nebo výtvarného umění (mimo jiné také právě Irinu Korinu) formou esejí a rozhovorů. V prezentaci ruského umění pokračuje Glanc prostřednictvím svého kurátorského projektu v Platu, s bohatým doprovodným programem pro veřejnost, který probíhá formou komentovaných prohlídek a přednášek na téma současné umělecké scény v Rusku.

Irina Korina se paralelně se svou výtvarnou činností angažuje také na poli divadelní scénografie a kostýmové tvorby, což je patrné na výběru médií, se kterými pracuje. Poselství objektu často dešifrujeme právě z materiálu, ze kterého je vytvořen; materiál o instalaci často vypovídá víc než její forma. Autorka ve své tvorbě pravidelně pracuje s předměty každodenního užití, artefakty každodenního boje o přežití, maličkostmi, které představují mnoho. Instalace tak na první pohled mohou působit naivně, někdy až infantilně. Pod jejich povrchem se však může skrývat závažné téma. Například do měkké látky zaobaluje Korina pocity strachu nebo ohrožení.

Právě tento přístup využila ve své instalaci Sloup pro ruský pavilon na Benátském bienále v roce 2009. Vytvořila působivý pestrobarevný objekt, který svým tvarem připomíná obrovskou fontánu, z níž však lze cítit cosi znepokojivého. Evokuje totiž reprezentativní stavby a veřejné sochy minulého režimu. Ostatně kolektivní paměť je jedním z témat, které Korina ve své tvorbě používá, stejně jako motiv kosmu, pokroku jako fenoménů zlatých časů Sovětského svazu. V této souvislosti není divu, že se v Platu nad hlavami diváků vznáší Sputnik (2009).

Do českého prostředí při příležitosti ostravské výstavy zasadila sochu Strašák (2012) a to tak, že ji doplnila o reflexní vestu Českých drah. Na první pohled působí tato socha ledabyle, uboze. Tělo pokřivené, vyrobené jakoby podomácku z větví, s nimiž Korina také často pracuje, čouhá z něj harampádí. Ovšem podřadné předměty získávají na důležitosti, když si uvědomíme, že mohou symbolizovat něčí vzpomínky, naděje a sny. Socha tak při bližším zkoumání dostává lidskou podobu.

Na podstavci evokujícím kazatelnu trůní busta, pravděpodobně symbolizující stařenu, s barevným šátkem na hlavě, vytvořená z kusů pečiva. Velkorysé osvětlení z ní dělá téměř ikonu. Tyto symboly, typické pro Rusko, hraničící se všeobecně rozšířeným klišé představujícím pohostinnost, jsou vzápětí narušeny zjištěním, že se nejedná o skutečný chléb, nýbrž o jeho plastovou náhražku. Do příjemného pocitu, který v nás první dojem zanechal, se najednou vplíží démon, pocit nedostatku. Z pohostinného domu se stává Potěmkinova vesnice.

Měřítko je pro tvorbu Koriny zásadní, protože právě jeho užití v kombinaci s obyčejnými materiály a jejich důsledným zpracováním dodává jejím instalacím hloubku a výpovědní hodnotu. Pro ostravskou výstavu vytvořila instalaci sestávající ze tří Infografik (2014) přímo v prostorách Plata. Každá je jiná, každý díl má jinou barvu a jeden po druhém postupně vystupují do prostoru. Na první pohled není zřejmé, o čem vlastně toto dílo pojednává. Jsme si však jistí, že je to právě pocit znepokojení, který nás ovládl. Každý díl diagramu je vyroben z kusů pestrobarevné látky. Tyto barvy se bijí, soupeří o své místo. Když však spatříme skupinu dílců připomínající ruskou vlajku, začneme si uvědomovat, že se jedná o lidi. Každá ze skupin (můžeme si domýšlet, zda se jedná o skupiny národní, náboženské, etnické nebo sociální) je zastoupena vlastním tkaným symbolem. Je jedno, jestli se jedná o státní vlajku, nebo levnou tašku z trhu. Ruská hrdost se mísí s nedostatkem prostředků a smyslem pro honosnost, ale zároveň pro kýč. Mnoho parády za málo peněz, snaha vytěžit z mála co nejvíc, uchovat si svou důstojnost.

Měřítka touhy můžeme vnímat jako specifický druh sociologické sondy, která jde pod povrch zaužívaných obrazů o ruské společnosti. Korina má jedinečnou schopnost zobrazit tato choulostivá témata za pomoci velkého pochopení a citlivostí sobě vlastní. Nebojí se ukázat nedostatky, křivdy z minulosti. Nabízí nám cestu, jak tyto lidi a jejich kulturu vnímat a lépe pochopit. Slovy Tomáše Glance: "Irina Korina je jednou z nejúspěšnějších ruských umělkyň své generace, ale mě oslovil ani ne tak její úspěch a množství různých ocenění, jako spíš samo její dílo, které je mimořádně silné, konzistentní, ale také srozumitelné i pro ty, kdo nejsou důvěrně obeznámeni s děním v současném ruském umění."

P.S.: Výstava poutá pozornost nejen jako prezentace umělkyně samotné. Tomáš Glanc využil prostor, který PLATO v rámci výstavy poskytlo, pro doprovodný program a kromě komentovaných prohlídek zde zrealizoval také přednášky pro veřejnost, pomocí kterých seznamuje naše publikum se současnou ruskou (nejen výtvarnou) kulturou. Doufejme, že tento kurátorský počin odstartuje větší zájem o současnou ruskou výtvarnou scénu a nezávislou kulturu obecně. Mohly by tomu napomoci i další Glancovy aktivity: s německou kurátorkou Sabine Hänsgen připravuje pro letohrádek Hvězda ve spolupráci s Památníkem národního písemnictví výstavu, jejímiž hlavními hrdiny jsou ruský umělec a především výjimečný básník Dmitrij Prigov, Václav Havel a další autoři experimentující s pomezím mezi slovem a obrazem, ale také se zvukem a básnickou performancí; kromě toho Alšova jihočeská galerie nezávazně uvažuje o prezentaci Glancova projektu s pracovním názvem 24 ruských duší. Co se týče přednášek pro veřejnost, připravuje Knihovna Václava Havla sérii tří přednášek o ruské kultuře, které by se měly uskutečnit od února do dubna letošního roku.

_______________
Irina Korina: Měřítka touhy / kurátor: Tomáš Glanc / Galerie města Ostravy: Multifunkční aula Gong - PLATO / Ostrava / 11. 12. 2014 – 8. 3. 2015
_______________
foto: Tomáš Souček

Lenore Jurkyová | Narozena 1991, absolvovala Seminář estetiky na Filosofické fakultě MU. V navazujícím magisterském studiu pokračuje na Katedře teorie a dějin umění VŠUP v Praze. Zde působí také jako teoretička v Ateliéru módní tvorby Pavla Ivančice. V minulosti působila jako koordinátorka dobrovolníků v Moravské galerii a kurátorka Galerie 209 na FaVU VUT v Brně. Momentálně se věnuje zejména kurátorské praxi, zajímá se o středoevropské současné umění a teorii módní tvorby.