Artalk.cz

Recenze doprovodných programů k 26. Bienále Brno

Mezinárodní bienále grafického designu, konané v Moravské galerii v Brně, je rozsáhlou a výjimečnou akcí jak z hlediska své tradice, tak po stránce výstavní i programové. Letošní ročník byl tematicky věnován oblasti školy a vzdělávání, byl zacílen na prezentaci studentských prací a poskytl inspirativní možnost nahlédnutí na současné i historické strategie výuky grafického designu. To byl i jeden z důvodů, proč jsme jej vybrali pro další text týkající se analýz doprovodných programů, které by postupně měly pomoci uchopit toto odvětví galerijní praxe.

05

Doprovodný program brněnského bienále byl stejně jako celá akce pojat široce, byl připraven pro všechny věkové kategorie, od předškolních dětí po seniory, pro návštěvníky pasivnější i pro ty, kteří touží po kreativní činnosti. Následující text si klade za cíl popsat tři vybrané akce určené rozdílným cílovým skupinám a přiblížit tak, alespoň částečně, galerijně-edukační praxi realizovanou v Moravské galerii v Brně.

______________________________________________________________

Vpřed, linkou jeď!

Programu Vpřed, linkou jeď! se zúčastnili studenti 2. ročníku ze Střední odborné školy v Novém Městě na Moravě. Připravila jej a lektorovala Markéta Skotáková. Vzhledem k vyššímu počtu studentů byla třída pohotově rozdělena na dvě skupiny, z nichž druhou (jejíž činnosti jsem se nezúčastnila) paralelně provázela lektorka Aneta Klepárníková. Edukační program se vztahoval k výstavě Vzít si linku na procházku. Výstava o zadáních ve výuce designu, která byla situována v přízemí Pražákova paláce a již její koncepce směřovala k aktivizaci diváka. Jednotlivé instalace vybízely k přímé interakci, poskytovaly vizuální zážitek či podněcovaly k zamyšlení. Program tedy přirozeně z této situace čerpal a i zvolená tvůrčí činnost vycházela přímo z jednoho z prezentovaných školních zadání.

Animace začala úvodním slovem věnovaným obecným informacím o Bienále, konkrétní výstavě a nástinu nadcházejícího programu animace. Následovala postupná prohlídka výstavy, doplněná zasvěceným teoretickým výkladem lektorky, který byl střídán pauzami pro interakci s exponáty. Hlavním tématem výkladu byla německá škola Bauhaus, její pedagogové a výukové metody. Lektorka svůj projev průběžně prokládala aktivizačními otázkami. Ty však byly cíleny výhradně na vědomosti, především pátraly po jménech slavných grafiků, architektů a jiných osobností (Rostislav Novák, Mies van der Rohe, Adolf Loos, Paul Klee) a nesetkaly se prakticky s žádnou odezvou. Klíčové pojmy jako například grafický design, forma, obsah, kontext, kterým byly jednotlivé sály výstavy věnovány, diskutovány nebyly. Volba otázek, stupeň náročnosti výkladu a celkový charakter programu, dle mého názoru, vycházel ze zaměření na cílovou skupinu studentů středních škol, od kterých se očekává již určitá míra vstupních znalostí a vyšší důraz je u nich kladen na teoretickou složku poznání. Překvapivá pro mne však byla absence otázek dávajících prostor pro vyjádření individuálního názoru – reakci na to, co před sebou studenti na výstavě vidí. Takto cílené pobídky by možná pomohly více rozproudit obousměrnou komunikaci. Kladně je třeba ohodnotit snahu lektorky komunikaci odlehčit, vysvětlit smysl a pozadí vzniku vystavených prací, včetně zevrubného přiblížení obsahu videí v anglickém znění.

01

Tvůrčí část programu přišla na řadu po prohlídce větší části výstavy, asi po 45 minutách. V sále věnovaném formě bylo lektorkou zvoleno jedno z prezentovaných zadání – tvorba identifikační karty. Studenti na papírky napsali jména známých osobností, papírky vložili do osudí a jeden z nich si vylosovali zpět. Pro přidělenou celebritu měli na připravené malé kartony průkazkového formátu tužkou nakreslit libovolnou identifikační kartu (např. občanský průkaz, kartu do knihovny, fitness apod.). Lektorkou byli vyzváni, aby se při tvorbě zamysleli nad všemi náležitosti, jaké takový průkaz má mít a co jeho držitele charakterizuje.

Tato drobná tvůrčí činnost probíhala přímo ve výstavě, studenti pracovali samostatně nebo v hloučcích. Činnost byla shrnuta konstatováním, že identita člověka je skrze jeho osobní údaje snadno odcizitelná. Nedošlo k vzájemné prezentaci výtvorů, ani nebylo komentováno například rozdílné grafické pojetí identifikační karty. Po této činnosti si studenti doprohlédli společně s lektorkou zbytek expozice, zopakovali si klíčové pojmy (Bauhaus, van der Rohe…) a letmo také navštívili druhou výstavu v budově, věnovanou grafické práci Rostislava Vaňka.

Učitelka, která byla třídě pedagogickým doprovodem, uvedla, že jezdí se studenty do Brna na Bienále grafického designu pravidelně v rámci výuky předmětu mediální výchova. Cílem této návštěvy bylo především načerpání nové inspirace pro úkoly realizované ve školním prostředí (grafická podoba školního časopisu, tabla, atd.). S odstupem poté návštěvu hodnotila jako příjemně strávený čas s poutavým výkladem, který si příště rádi zopakují.

Osobně bych jako přínosné viděla kladení většího důrazu na aktivní zapojení účastníků (v diskusi i tvůrčí činnosti) a vytvoření prostoru umožňujícího vzájemné sdílení názorů, pohledů a přístupů. Je však také třeba brát v úvahu, že aktivity tohoto typu jsou vždy ovlivňovány mnoha faktory – koncepcí programu, připraveností, vědomostmi a otevřeností lektora i účastníků a v neposlední řadě také důležitou proměnnou – jejich vzájemným momentálním naladěním.

02

_____________________________________________________________

Nalinkuj si to

K programům, které nejsou určeny pouze organizovaným, často školním, skupinám, ale široké veřejnosti, pařil i workshop Nalinkuj si to připravený lektorkou Olgou Búciovou ke stejné výstavě. Byl zacílen na dospělé návštěvníky – konkrétně seniory. Skládal se ze dvou částí, komentované prohlídky výstavy a tvůrčí činnosti v „ateliéru“.

Nepočetná skupinka návštěvníků, kteří se na dílně sešli, se už vzájemně znala a celá akce se tak nesla v komorním, přátelském a neformálním duchu. Lektorka se s příchozími přivítala a uvedla je do výstavy, kde jim přiblížila strukturu expozice a promluvila k názvu a stěžejním východiskům celé koncepce. Vyzvala účastníky k ozkoušení interaktivních částí expozice. Sami příchozí do lektorčina výkladu spontánně vstupovali, živě reagovali a ptali se na to, co je zajímalo. Navíc také sami jednotlivá díla doplňovali o vlastní znalosti a postřehy.

Po klidné a pozorné prohlídce výstavy se skupinka přesunula do druhého patra, do prostoru vymezeného pro tvůrčí činnosti. Moravská galerie v Brně v současné době disponuje podobnými vyhrazenými místy ve všech svých hlavních budovách, přičemž provizorní „ateliér“ v Pražákově paláci tvoří hned několik rozlehlých místností. Jedna z nich je vybavena stoly a židlemi, ostatní místnosti jsou ponechány prázdné, což činí prostor poněkud nehostinným. Na druhou stranu to umožňuje širokou možnost využití a nutno říci, že ne všechny galerie mají prostory pro aktivní tvůrčí činnost vůbec k dispozici.

03

Program workshopu pokračoval vlastní tvorbou. Lektorka zadání úkolu vybrala z námětů prezentovaných na výstavě a v průběhu prohlídky vyzvala také návštěvníky k výběru zadání, která, budou-li chtít, si mohou společně vyzkoušet. Zvolená činnost byla zaměřena na uvolnění a obohacení kresebného projevu skrze tvorbu s omezením. Účastníci si měli zvolit jeden žánr (krajinu, portrét, architekturu…), který nejdříve kreslili fixem „klasicky“ a posléze s jistým druhem omezení (poslepu, „méně šikovnou“ rukou, bez pomoci prstů… apod.). Zadání úkolu bylo ze strany lektorky mírně nejasné, ale vše se nakonec rychle vysvětlilo. Senioři se pustili do kresebných experimentů a u tvorby spolu družně hovořili o umění, zážitcích z letních cest i politice, přičemž si průběžně vzájemně prohlíželi své výtvory. Smysl tvůrčí činnosti vyplynul především z tvorby samotné – při sdílení pocitů z práce s omezením, lektorkou nebyl slovně nijak zdůrazňován. Na závěr neproběhla žádná celková reflexe nebo zhlédnutí všech prací. Lektorka tuto skutečnost objasnila ve vztahu k předchozí zkušenosti s touto konkrétní skupinou, kdy závěrečné reflexe vyznívaly ve výsledku příliš nuceně – přednost byla tedy dána přirozenému sdílení. Čas, který zde tito lidé strávili, jim tak přinesl kromě nových informací a tvůrčí zkušenosti především prostor pro milé, podnětné a opětovné setkání.

______________________________________________________________

Abeceda

Kromě výše zmíněné výstavy věnované pedagogickým zadáním byla v Atriu Pražákova paláce instalována také prezentace nizozemského grafika Rudyho Guedja věnovaná kresbě. Poslední z mnou navštívených programů, Abeceda, byl lektorkou Markétou Skotákovou připraven právě pro tuto výstavu a byl zaměřen na cílovou skupinu žáků 1. – 5. ročníku ZŠ.

Program proběhl za účasti 3. třídy ze ZŠ Bednářova. Animace začala povídáním přímo v expozici o tom, co je to Bienále, co je to grafický design, kdo je designer a co dělá. Komunikace byla pochopitelně přizpůsobena věku malých návštěvníků, avšak nevyhýbala se žádnému z klíčových témat výstavy (role designu v každodenním životě, návaznost na Bauhaus, tvorba loga, vizuálního stylu, písma apod.). Ač se nároky na žáky mohly místy zdát příliš vysoké, takovýto přístup a postoj k rozpravě s dítětem považuji za velmi cenný. Na žácích bylo vidět, že jsou výkladem zaujati a reagují. Jejich podceňování by tedy rozhodně nebylo na místě. Postupně se téma hovoru stočilo k nástěnným kresbám, kterými byli žáci obklopeni, a lektorka je otázkami dovedla k rozklíčování toho, na co se společně dívají.

Samotná tvůrčí činnost se odehrála opět v „ateliéru“. Úkolem bylo vybrat si některou z rostlin v místnosti a fixem nakreslit jeden její list i se všemi detaily (barevné nuance, struktura). V této chvíli lektorka připomenula souvislost s tím, co žáci zhlédli na výstavě – postup umělce od inspirace přírodou k zjednodušenému znázornění. Na další papír potom děti kreslily opět stejný list, nyní však pouze jeho siluetu. Následně si žáci vylosovali jedno písmeno z abecedy a jejich úkolem bylo najít v liniích listů ty, které písmeno připomínají, linky rozstříhat a nalepit. Animace byla poté zakončena společným složením abecedy z dětmi vytvořených písmen.

06

Jednotlivé fáze tvorby byly jasně a prakticky vysvětleny, celková myšlenka dílny (inspirace v přírodě pro tvorbu nového tvarosloví písma) však nebyla, dle mého názoru, příliš zdůrazněna. Nejsem si tedy jistá, zda děti tento proces (význam sledu jednotlivých činností) pochopily.

Do výkladu a instrukcí lektorky vstupovala učitelka, připomínala jim zásady a vědomosti, které znají ze školy. Atmosféra dílny však byla trochu neklidná, někteří žáci by patrně potřebovali více času na práci. Nebezpečí, které z nedostatku klidu a času vyvstává, je sklouznutí k mechanickému plnění zadání ve vymezeném časovém úseku. Lektorka se snažila s každým dítětem mluvit i individuálně a při práci mu být nápomocna. V počtu dětí běžné školní třídy je však každá náročnější činnost vysilující. Myslím tedy, že případná přítomnost druhého lektora by zde byla ku prospěchu.

______________________________________________________________

Výše popsané doprovodné programy jsou jen jedny z mnoha, které Moravská galerie svým návštěvníkům nabízí. Podobou jejich obsahu a formy se v této instituci zabývá samostatné lektorské oddělení (Oddělení pro práci s veřejností), které od léta vede nově Andrea Demek. Programy jsou připravovány lektorkami tohoto oddělení, které mají možnost se částečně specializovat na vybrané cílové skupiny. Aktivity probíhají také ve spolupráci s externími lektory z řad studentů brněnských vysokých škol se zaměřením na výtvarnou praxi či teorii.

Programy, které jsem měla možnost zhlédnout, byly lektory odvedeny adekvátně a velmi profesionálně. Pokud bych jim měla něco vyčíst, pak to, že jejich provedení nebylo ničím překvapivé, drželo se známého schématu. Moravské galerie má tu výhodu, že se jedná o zavedenou instituci, která má k dispozici tým zkušených lektorů, zázemí pro tvůrčí aktivity, je stabilně navštěvována školními skupinami a kromě toho mají doprovodné aktivity podporu vedení. Proto si myslím, že právě ona by měla plně využít tento svůj potenciál a stát místem pro podporu a ověřování nových ideových a metodických přístupů. Stát se půdou pro skutečný rozvoj soudobé galerijní pedagogiky, která už dávno není pouze vedlejší doplňkovou činností, ale – minimálně v kontextu Moravské galerie – je vnímána jako standardní a stále více vyhledávaná součást výstavního provozu.

______________________________________________________________

Vpřed, linkou jeď! / Edukační program pro SŠ  / Markéta Skotáková, Aneta Klepárníková / 7. 10. 2014, 10:15
Nalinkuj si to / Workshop v rámci programu Creative 60+ / Olga Búciová / 14. 10. 2014, 15:00
Abeceda / Edukační program pro 1. – 5. ročník ZŠ / Markéta Skotáková / 23. 10. 2014, 10:00

______________________________________________________________

foto: Susan Maly

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *