Artalk.cz

Spolu, ale pokaždé jinak. Ohlédnutí za ONE STEP FORWARD VOL. 3

Osm generačně, studiem i lidsky provázaných umělců, tři společné výstavy ve čtyřech letech, různá města, nové záměry, proměnlivé prostředky a odlišné výstupy, přesto v udržení určité jednotící linie. I takto lze parafrázovat projekt ONE STEP FORWARD, který má za sebou aktuálně třetí ročník. Na počátku stálo odhodlání čerstvých absolventů VŠVU v Bratislavě zkusit kompletní proměnu sebe sama a dosavadní tvorby, včetně razantního obratu ve volbě doposud používaného média (Galerie Medium, Bratislava 2010). S odstupem tří let se pak již profesionální umělci zaměřili především na zhodnocení vlastního pokroku či transformace ve spojitosti s víceletou zkušeností pohybu na poli současného umění (Dům pánů z Kunštátu, Brno 2013). A letos to byla ostravská INDUSTRIAL Gallery, která dala prezentaci dalšího kroku šanci.

One Step Forward vol. 3

ONE STEP FORWARD je od počátku člensky uzavřen, a tak mimo Mateje Fabiana, Milice Fischerové, Dity Kaplanové, Patrície Koyšové, Hany Mikulenkové, Kristíny Šimekové, Ivany Oroszové a Lucie Tallové, hraje důležitou zastřešující roli osobnost kurátorky Jany Řehákové. VOL. 3/ Ostrava 2014 provázela další výrazná obměna konceptu výstavy. Zatímco ve dvou předchozích expozicích se absolventi snažili nejprve vymanit z původního zaměření profesionální výuky a poté uměleckou tvorbu maximálně subjektivně vyprofilovat, zde se naopak pomyslně vrátili k začátku. Díky partnerství společnosti Vítkovických sléváren s.r.o., která zpřístupnila externí a interní industriální prostory pro workshop a související prezentaci v posledním srpnovém týdnu, udrželi účastníci v projektu zároveň přítomnost práce s něčím novým, co je posunuje (např. mural art). Jako odraz konfrontace s ostravským prostředím vytvářeli sochy, instalace nebo velkoplošnou malbu na externí stěny sléváren. Dnes zcela samostatní a v různých uměleckých oborech uplatnění autoři se rozhodli sjednotit v návazné výstavě od 9. září svou výpověď návratem k výchozímu výrazovému prostředku – malbě, a to s jedinou výjimkou v podobě konceptuálního díla Milice Fischerové minimem sdělujícího maximum. Osmička technicky a námětově rozličných děl (u M. Fabiana a H. Mikulenkové doplněná ještě o objekty z workshopu) byla pojata jako osobitá vizitka každého z umělců, ovlivněna důvodem vzniku i limitujícím zadáním v podobě jednotného formátu plátna.

INDUSTRIAL Gallery tak v obou akcích nenabídla obvyklé seznámení se s tvorbou části současných slovenských autorů, ale možnost přímého průniku a setkání se s charakteristickými rysy jejich práce a díla či schopnosti reagovat na okamžitý podnět. Pokud necháme stranou vystavené objekty a zaměříme se na hodnocení stěžejního výstupu v podobě osmi velkoformátových děl vzniklých jako kolektivní a subjektivní záměr zároveň, stojíme před řadou oborových otázek. Představuje výstava umělecké dílo jako celek, nebo po jejím skončení bude fungovat každé dílo samo za sebe? Promítne se tato zkušenost zásadně do dalšího projevu daných umělců? Bude možné projekty OFS v budoucnu rekonstruovat, aniž by ztratily na své aktuální výpovědi? Nebo bude naopak nový význam žádoucí? Kurátorka přikročila k výstavě primárně jako k souboru samostatných uměleckých děl, která vznikla na základě shodného zadání. Ostatně cílem skupiny je v rámci OSF se s určitým odstupem vzájemně konfrontovat. V případě ostravské prezentace jsem ale neměla pocit, že stojím před úkolem hodnotit svébytně jednotlivé obrazy či hledat osobité tvůrčí smyčky. Číst postupně plátna samozřejmě znamenalo poznávat autory podle stylu či řešených témat.

One Step Forward vol. 3

Zlověstná postava kostlivce vystupující z temného pozadí prozradí bezpečně Mateje Fabiana, stejně jako narativní malba s prvky imaginace a tématu dobra a zla Ivanu Oroszovou. Abstrakce s podtextem intimní emoce a specifické symboliky zase ukáží na Kristínu Šimekovou nebo naopak sousedící impulzivní technika a proměnná modrá na Patrícii Koyšovou. Důraz na barvu a expresivní pojetí sdělení je spojen s dílem Hany Mikulenkové, baladická citlivost s určitým nádechem nostalgie a vzpomínek s malbou Dity Kaplanové nebo naléhavost tajemné krajiny a romantické nálady s Lucií Tallovou. Divák ale spíše než před utříbením názoru na jednotlivé umělce stojí před výzvou hledat v individuálních rukopisech a zvolených námětech vzájemné pojítko a vztahovou hodnotu daného projektu. Pro mě zůstává v celém procesu vzniku od společného záměru propojit se v OSF v Ostravě až po realizaci na určitém místě a v určitý čas. Jako otevřenou záležitost si odnáším, jak k dílům přistoupím při setkání v rámci jiných souvislostí. Zda si uchovají kontext nebo budou fungovat v novém. V tomto ohledu nabývá přenositelnost „nastaveného zrcadla“ a sdělení „práve tento okamih je jediná realita, ktorú máte…“ v díle Milice Fischerové ještě dalšího rozměru.

OSF pro mě nevyznívá jako typická skupinová výstava, ale spíše jako možnost určitého zastavení v tvůrčím vývoji každého z osmi autorů, která může, ale nutně nemusí, být impulzem pro vzájemnou sebereflexi nebo individuální posun. Pokud bude pokračovat i nadále, může se vyvinout ve významný podnět nejen v osobních, ale i generačních retrospektivách. Za podstatné nicméně považuji, aby se pro aktéry samotné i diváky na straně druhé nevytratil do budoucna stávající “drive” podpořený putovním pojetím a obměnou cílů každého společného vystoupení.

______________________________________________________________

ONE STEP FORWARD VOL. 3 / vytsavující umělci: Matej Fabian, Milica Fischerová, Dita Kaplanová, Patrícia Koyšová, Hana Mikulenková, Kristína Šimeková, Ivana Oroszová, Lucia Tallová / kurátor: Jana Řeháková / Industrial Gallery / Ostrava / 9. 9. – 10. 10. 2014

______________________________________________________________

foto: Jiří Kohoutek

One Step Forward vol. 3