Trip Tip: Galerie KABINET CHAOS ve Stříteži

Další projekt z periferie, který v rámci seriálu Trip Tip zmiňuje Anna Remešová, je galerie KABINET CHAOS, kterou v obci Střítež vede od června 2011 Veronika Šrek Bromová, jež o životě v usedlosti Chaos vypráví i prostřednictvím fotografií a videí na právě probíhající výstavě Příběh Chaosu v Galerii Václava Špály.

Dům pro rezidenty ve Stříteži

Dnes se jedná o malý prostor ve stodole usedlosti Chaos, dříve galerie sídlila v půdním kabinetu učitele v bývalé obecní škole, kde je v přízemí výčep a malá knihovna. Střítež jsem navštívila na konci června, a protože se z rozhovoru stalo spíše příjemné letní popovídání u kávy, budu následně pokračovat formou volné eseje, která naváže na minulé rozhovory.

Bývalou obecní školu ve Stříteži dobrovolně opustila Veronika Šrek Bromová na konci roku 2012 po výstavách Jana Vytisky a Tomáše Rullera. Přítomnost nesrozumitelného umění začala vadit předsedovi místního osadního výboru, který se svou ženou v prostoru provozuje výčep. Ať už se cítili být místní činností Bromové ohroženi, či jim jednoduše vadila určitá mytologická témata, kterých se Ruller i Vytiska ve své tvorbě dotýkají, na popud pana předsedy odmítli mít nadále podobné umění ve veřejné budově. Bromová byla nucena galerii přestěhovat do stodoly u domu, kde bydlí, a pokračovala dál v pestrém výstavním programu. Z dalších umělců v galerii za celou dobu existence vystavovali například Bohdan Holomíček, Jindřich Štreit, Jasanský s Polákem, Markéta Othová, Katřina Vincourová, Anna Hulačová, Jan Pražan, Martin Kuriš, Martin Mainer, Jana Doležalová, Václav Litvan, Veronika Holcová nebo Lukáš Karbus. Veronika Šrek Bromová vybírá podle vlastních slov umělce začínající i známé, kteří se ve své tvorbě zaobírají tématy blízkými přírodě. Z velké části se jedná o malby, fotografie nebo videa, které zachycují buď běžný život, nebo usilují o transformaci našeho každodenního vnímání.

Galerie KABINET CHAOS / Pohled do instalace výstavy Cesta do zahrady, Lena Knilli, 2014

Provoz střítežské galerie lze také určitým způsobem chápat jako přirozenou součást tvorby Bromové. Ať už na svých fotografiích zobrazuje samu sebe ve stylizovaných pózách nebo se obrací pod povrch ženského těla, vždy se jedná o naléhavý psychologický náhled do vnitřku člověka, vždy také svým dílem touží Bromová po přímé komunikaci s veřejností. Jsou jí cizí teoretické obchvaty, chce být srozumitelná a bezprostřední. Dalo by se říct, že realizace střítežské galerie jí dovoluje se právě v tomto přímém vztahu umělec-veřejnost realizovat nejlépe. Kromě samotného galerijního provozu, kdy se výstavy střídají téměř s měsíční až dvouměsíční pravidelností, organizuje Bromová ve Stříteži různé slavnosti a programy. Každý rok v létě se například u domu a v okolí koná Umělecko-eko-sociologické symposium Chaos Start, které je určené pro studenty a absolventy českých uměleckých škol a je otevřené veřejnosti. Letos byl program zaměřen na témata Jižní Ameriky a kromě přednášek byl jeho součástí i týdenní kreativní workshop pro děti do 15 let. Na konci roku zase Bromová vždy pořádá kolektivní výstavu Sousedé sobě, na kterou zve umělce z poličského regionu. Inspirací k provozu galerie a pořádání doprovodných akcí se Bromové stala kniha Venkovy od zakladatele eko-sociologie Bohuslava Blažka.

Když Stříteží projíždíte dnes, většinou je to kvůli tomu, že míříte do Poličky, nebo jste spíš jednoduše zabloudili a nenapadne vás, proč by stálo za to zde na chvíli zastavit, počkat a rozhlédnout se. Jsou to právě malé kulturní projekty, jakými jsou i Kaplička v Zálesí nebo činnost Periférných center, která znovu-zaplňují opuštěná místa významy a pomáhají rozmazávat hranice mezi centry a periferiemi, jejichž stupně významnosti se najednou zdají být pouhými mentálními konstrukty. Aktivity Veroniky Šrek Bromové navracejí diskuze o umění přirozeným způsobem na vesnice a obracejí se přímo na lidi, kteří v jejím okolí žijí. Zároveň se ve své sociální rovině snaží Bromová o smazání tradičního rozdělení v institucionálním prostředí na „aktivní aktéry a pouhé diváky existence“ (Nicolas Bourriaud k situacionistům, Postprodukce, 2004, s. 28). K interakci mezi výtvarníky a publikem tak dochází v malé komunitě mnohem jednodušeji a otevřeněji. Návštěvnost samotných výstav je obdivuhodná, kromě pár místních přicházejí na vernisáže i lidé z okolních vesnic, z Poličky, Litomyšle a České Třebové. Dnes má galerie stabilní diváckou základnu, která sahá i za okraje samotného regionu, přijíždějí sem lidé i z Prahy, Brna nebo Hradce Králové. Klíčová je právě dlouhodobá aktivita, která činí z jedné malé galerie kulturní centrum, jež je v zásadě důležité pro rozvoj celého regionu.

Veronika Šrek Bromová

Střítež sama jakékoliv své centrum již dávno ztratila, do klubu s výčepem a do knihovny v bývalé škole chodí jen pár lidí, nejbližší obchod je v Poličce, lidé zůstávají doma. Galerijní instituce, i takového malého formátu, jaký má KABINET, může alespoň částečně nahradit onu ztrátu přirozených kulturních center, kterými dřív byly školy, kostely nebo domy významných lidí ve vesnici. Kromě návratu k určité tradici je v tomto a podobných projektech také zahrnutý výrazný aktuální trend, a to forma uměleckého aktivismu. Aktuální je právě svým zaměřením na snahu měnit, ne ani tolik umění samotné, jako spíše své okolí. Nakolik se to ve Stříteži opravdu daří, nelze z pražské dálky říci, nejlepší je přijet na samotnou vernisáž a na vlastí oči se přesvědčit.

foto: autorka