Sochařská sbírka Železných v AJG jako předskokan prezentace muzejní sbírky

Tvrzení moderny. Tak zní název výstavního projektu, který nemá být pouhou přehlídkou jedné z nejvýznamnějších sochařských sbírek u nás. Jeho cílem je představit v rámci možností přelomovou etapu uměleckého oboru, v němž získali čeští výtvarní umělci světový úspěch.

Výstava má poukázat na to, jakým způsobem umělci jako Bedřich Stefan, Vincenc Makovský nebo Mary Durasová ovlivnili sochařskou scénu první poloviny 20. století, a uvést tyto osobnosti v novém světle. AJG si k tomuto účelu vybrala sbírku Karly a Davida Železných, jejíž jádro začal shromažďovat Vladimír Železný počátkem 90. let a o jejíž rozvoj se do dnešních dnů stará jeho syn David.

Prezentace soukromé sbírky, jejíž jméno je navíc spojeno s eticky problematickým Vladimírem Železným (Železný byl v roce 2007 odsouzen za to, že při dovozu obrazů připravil stát na daních o téměř šest milionů korun), by mohla být dalším nábojem používaným v debatách o propojování veřejného a soukromého sektoru. Alšova jihočeská galerie se tomu snaží vyhnout argumentem, že vybrala sbírku Železných, která je primárně zaměřena na sochařství, proto, že i ona sama se do budoucna hodlá věnovat tématu sochařství a plánuje veřejnosti představit svůj vlastní fond, který čítá na tisícovku sochařských děl. A že pro účel následného srovnání byla prezentace soukromé sbírky Karly a Davida Železných shledána jako vhodnější, něž by byla sbírka regionální. Jinde – například na webu galerie – se pak s informací, že se jedná o prezentaci soukromé sbírky (navíc této konkrétní soukromé sbírky), vůbec nesetkáme.

Centrální motiv výstavy vytváří sochařský pavilon, který vyrostl v prostorách hlavního výstavního sálu AJG v Hluboké nad Vltavou,  jehož návrh pochází od architekta Tomáše Suchoně. Jedná se o netradiční moderní stavbu, umístěnou v tradičním výstavním prostoru bývalé zámecké jízdárny. Uvnitř nás čeká labyrint soch, jehož jednotlivé zastávky s komorním nádechem, doprovázeným intimním osvětlením, se věnují následujícím tématům:  Secese a symbolismus, Žena, Láska a erotika a nakonec Vzdělanost a Smrt. Díla nacházející se uvnitř pavilonu umístěného uprostřed Velkého sálu zámecké jízdárny na Hluboké nejsou tedy řazena chronologicky, ale tematicky, což – zdá se – je v poslední době poněkud moderní. Ostatně podobný způsob uspořádání nové stálé expozice zvolila také Galerie Středočeského kraje, kde je v expozici Stavy mysli – za obrazem výběr děl založen na jednotlivých okruzích, jež odpovídají konkrétnímu stavu citového či myšlenkového rozpoložení člověka (jako je např. úzkost, osamocení, duchovnost, paměť, kontemplace), který se nacházel u zrodu představovaných děl (ve druhé části výstava otevírá svět umělcovy fantazie a podává možný výklad jeho postavení v rámci společnosti, ve které žil a tvořil).

Volba tohoto uspořádání v Hluboké má však ještě jeden důvod: představování děl a jejich autorů v časové posloupnosti by bylo vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o prezentaci konkrétní soukromé sbírky, takřka nerealizovatelné, neboť sbírka není dostatečně ucelena k tomu, aby mohla podat podrobnou výpověď o vývoji české moderny v pravdě encyklopedického charakteru. Přesto si myslím, že nástin nového pohledu na exponovaná díla a jejich autory se vydařil.

Při procházení labyrintem se nejdříve seznámíme s dílem Stanislava Suchardy a jeho pokračovatelů, dále nám v "sále dívek" představí Jan Štursa svou Pubertu (kterou na výstavu zapůjčila sbírka Patrika Šimona), hned vedle ní se nachází Čtrnáctiletá od Karla Dvořáka. Tato dvě díla secesního symbolismu doplňuje Štursova Odpočívající tanečnice. V tematickém okruhu věnovaném Vzdělanosti se představí například Inteligence od talentovaného Rodinova žáka Josefa Mařatky či několik děl portrétního realismu, jež jsou dána do kontrastu s kuboexpresionistickými pracemi – například Hlava muže (autoportrét) Emila Filly. Téma lásky je na výstavě zastoupeno mimo jiné Milenci od Jaroslava Horejce či reliéfem Venuše a Adonis od téhož autora. V závěru výstavy nás osloví do jedné osy umístěné plastiky Úzkost Otty Gutfreunda a dva dřevořezy – Štursův Pohřeb v Karpatech Utrpení (Válka) Josefa Kubíčka. Z celkového pohledu jsou exponovaná díla těmi nejvěrohodnějšími svědky, schopnými podat výpověď o tom, jak jednotliví umělci vnímali konkrétní múzy tvůrčího procesu.

______________________________________________________________

Tvrzení moderny. České sochařství ze sbírky Karly a Davida Železných / AJG: Hluboká nad Vltavou / 4. 5. – 28. 9. 2014

______________________________________________________________

foto: archiv AJG

Veronika Polnická | Narozena 1986, studentka oboru Dějiny umění na Filozofické fakultě JU v Českých Budějovicích. Od roku 2012 členka redakční rady studentských novin MINISTRY OF “SILLY“ TALKS . Externě spolupracuje s AJG.