Artalk.cz

Sochařství všedního dne

Zájem Zdeny Fibichové o podobu hmotného světa zahrnuje architektonické stély, strukturální studie i předměty naší každodennosti. Rovněž používané techniky odráží stejně důsledné zkoumání vlastností a možností hmoty. Průřez dílem této osobnosti českého umění druhé poloviny 20. století prostřednictvím retrospektivní přehlídky představuje nyní Museum Kampa výstavou lakonicky nazvanou Zdena Fibichová (1933-1991).

Fibichova_06

Kurátorka výstavy Martina Pachmanová přistoupila k tvorbě Zdeny Fibichové z teoretického hlediska, jež dlouhodobě zastává. Dává proto její práci nejen do souvislostí s určujícími směry, které formovaly české neoficiální umění po druhé světové válce, ale vyzdvihuje též její osobitost a rovněž si všímá formálních rysů, do nichž se propisuje ženská zkušenost autorky. Podstatou kurátorského konceptu je však úsilí o znejistění obecně a samozřejmě přijímané představy, jak vypadá ženské umění. Výsledkem těchto snah je prostor, který ozřejmuje širší kontext díla Zdeny Fibichové, ale zároveň nenápadně vybízí k delšímu setrvání s jednotlivými artefakty.

Tlumočníkem zmíněného záměru je především instalace výstavy. Narušuje přísnou pravoúhlou logiku výstavního sálu, vnáší do něj diagonální členění a vyváří plynulou trasu prohlídky. I přes jemné naznačení lineárního vývoje však neztrácí ze zřetele celek díla představované sochařky. Proto se snaží vytvořit co možná nejcelistvější prostor, jenž by umožnil divákovi porovnávat, sledovat a dojít k vlastním závěrům. Díky průběžné výstavní platformě, která spojuje dvě poslední místnosti celé výstavy, jsou tak například kresby, jež Zdena Fibichová vytvořila v 80. letech, uvedeny do kontextu nejen s její sochařskou tvorbou ze stejného období, ale zároveň jsou nenásilně, ale účinně porovnávány s předcházející etapou jejího díla. I přestože tak ukazují autorčinu tvorbu ve zcela jiném médiu, nepředstavují pouze povinný přívěsek, přidaný výhradně ze vzdělávacích důvodů, nýbrž poukazují na specifický formální jazyk, s nímž Fibichová pracovala během osmé dekády.

Fibichva_03

Stejně nenápadné, ale stále velmi informativní, je barevné odlišení výstavní architektury. Jednotlivé užité prvky stále vytváří neutrální pozadí předkládaným uměleckým dílům, zároveň však díky tomu, že přijímají barvu materiálu, s nimž v dané době sochařka pracovala nejčastěji, podtrhují význam, jenž Zdena Fibichová přikládala matérii svých prací. V další rovině se pak samozřejmě jedná o element, který pozornému diváku odhalí vnitřní členění autorčiny tvorby coby celku, ovšem natolik subtilním způsobem, že nijak nezpochybňuje naznačený lineární vývoj a vzájemnou provázanost jednotlivých artefaktů.

Zkoumání konstruktu ženského umění se odehrává v několika rovinách. Kurátorka v doprovodných textech i v katalogu výstavy upozorňuje na příslušnost Zdeny Fibichové ke generaci, v níž se umělkyně projevovaly a uplatňovaly nebývalou měrou. Vedle Evy Kmentové se jednalo například o Jitku a Květu Válovy, malířky, s nimiž se Zdena Fibichová setkala nejen během svých studií na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, nýbrž i později ve skupině Trasa.

Martina Pachmanová v této souvislosti vyzdvihuje skutečnost, že zmíněné umělkyně se neomezovaly pouze na tvorbu komorních objektů, ale působily i na prestižnějším poli, jež bylo dosud vyhrazeno pouze jejich mužským souputníkům. Monumentální objekty jsou na výstavě skutečně přítomny. Především se jedná o soubor Stél, jejichž základní tvar Zdena Fibichová podrobovala řadě proměn. Vedle sebe je tak postavena řada variant jediného tématu, jež sahají od pádnosti architektonického prvku až po tvary o poznání organičtější. Důraz, který na okruh monumentálních realizací kurátorka klade, je patrný i ve faktu, že použila velkoformátové fotografie, aby zpřítomnila další skulptury podobného měřítka včetně jejich kontextu. Ležící a Stuha jsou tak zastoupeny snímky, jež svou instalací navozují situaci setkání diváka a sochařského objektu.

Fibichova_04

Práce Zdeny Fibichové z 80. let nabízí rovněž osobitý pandán k ikonickým dílům českého postmoderního umění. Atributy spojované s touto epochou, zejména ironie a exkurzy mimo oblast tradičně chápaného vysokého umění, se projevují i v prezentovaných dílech, například v Poslední kostce, kde autorka využila drátování a vytvořila objekt, jenž vybízí k úvahám o spoutávající i ochranné roli sítí a limitů.

Výstava Zdena Fibichová (1933-1991) tak poskytuje strukturovaný pohled na dílo jedné umělkyně. Nevyhýbá se ani oblastem, jež sama kurátorka označuje především za dekorativní a snadno obchodovatelnou komoditu, a ukazuje je v širších souvislostech celoživotní umělecké tvorby.

Autorka je studentkou UMPRUM

______________________________________________________________
Zdena Fibichová (1933-1991) / kurátorka: Martina Pachmanová / Muzeum Kampa / Praha / 18. 10. – 1. 12. 2013

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *