CJCH special: Radost z objevování prostoru
20. 11. 2013Recenze
Při příležitosti vítězství Dominika Langa přinášíme dříve nepublikovanou recenzi jeho výstavy, která proběhla letos na podzim v Domě umění v Českých Budějovicích. Lenka Bardová sice primárně přibližuje výstavu samotnou, ale mnohé z použitých formulací jsou platné pro Langovu tvorbu obecně a dají se vztáhnout i k jeho realizaci ve Veletržním paláci.
Pro Langovu tvorbu je typická snaha popřít výsadní postavení každého jednotlivého uměleckého díla. Myšlenka artefaktu stojícího na podstavci, který objektu poskytuje ničím nerušený prostor k pozorování, je Langem pravidelně překonávána. Konkrétně v Budějovicích byla místo něj divákům předložena masa geometrična, která není okem najednou vnímatelná, rozdělitelná či redukovatelná na díly, které by se daly napasovat na samostatné sokly. Další součástí Langovy tvorby je zájem o otázku galerijního provozu, snaha o zproblematizování vlastního galerijního prostoru a následné nabourání očekávání diváka.
Výstavní plocha českobudějovického Domu umění běžně zahrnuje 5 místností, skrze něž je návštěvníkům umožněn kruhový průchod; z pěti od sebe izolovaných prostorů, jenž spojují pouze dveřní průhledy. Kolem středové zdi, která odděluje jednotlivé místnosti, byla nainstalována obří geometrická tělesa, (kvádr, krychle, válec a koule), jež se rozpínala od podlahy ke stropu. Lang tu tak vytvořil prostor jediný, v jehož středu se nacházela centrální socha. Tím došlo k mystifikaci recipienta, že socha nese břemeno stavby, čímž se dala přirovnat k funkci podpěrného sloupu. Jeden z prvních dojmů navozoval absenci zdi, pocit sjednocení, možnost skulpturu vidět ze všech stran a projít galerií jako by to byl jeden veliký pokoj.
Je otázkou, zda výstavu Procházení zdí můžeme vůbec pojímat jako „čistě“ sochařskou záležitost. Vztah prostoru, instalace a samotného artefaktu byl naprosto provázaný, jako by šlo o určitý druh závislosti. Další otázkou je, čí závislost byla podmíněnější. Zda prostoru na skulptuře, nebo skulptury na prostoru. Přesto lze mluvit o souladu, který obě entity sjednocoval a umožnil jim fungovat. Svázanost sochy a prostoru byla umocněna bílou barvou použitou jak na soše, tak na zdech galerie. Úzké propojení sochy a způsob jejího vystavení přinesl pocit větší dynamičnosti, než kdyby byla socha vytvořena v menším měřítku a postavena volně v místnosti. Rovněž totální nemožnost sochu obhlédnout jedním nebo několika pohledy ji zahalil ještě větším tajemstvím, což s sebou nesl i název výstavy, který vyzníval jako „hra s nadpřirozenem“. Procházení zdí lze číst i jako dvojsmyslnost, která se vztahuje na skulpturu i na diváka.
Autorka je studentkou Ústavu dějin umění FF Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích
Dominik LANG: Procházení zdí / kurátor: Martin Mazanec / Dům umění / České Budějovice / 12. 9. - 11. 10. 2013
Lenka Bardová | Narozena 1989, vystudovala estetiku na FF JČU v Českých Budějovicích. V současné době studuje humanitní studia zaměřená na teorii a interpretaci populární kultury a literární teorii. Od roku 2011 navštěvuje Dům umění v Českých Budějovicích jako praktikantka edukačních programů, které jsou určené pro mateřské, základní, střední školy a gymnázia. Od roku 2013 pracuje jako lektorka v Alšově jihočeské galerii. Publikuje v tištěných (Ateliér, Semtam) i elektronických (Artalk) médiích. Věnuje se současnému umění, problematice definice umění, především institucionalistickým teoriím.