TZ: Kurz proxemického tance

Petra Lelláková, Michaela Mildorfová, Ladislava Pachlová, Miroslava Večeřová, Vladimíra Večeřová, Barbora Šimonová / Kurz proxemického tance / Galerie AVU / Praha / 5. - 21. 11. 2013

KURZ PROXEMICKÉHO TANCE

autorky: Petra Lelláková, Michaela Mildorfová, Ladislava Pachlová, Miroslava Večeřová, Vladimíra Večeřová, Barbora Šimonová

kurátorka: Jana Kapelová

architektka: Barbora Šimonová

vernisáž: 5.11.2013 v 18:00 hodin

Galerie AVU, U Akademie 7, Praha

trvání výstavy: 5.11. – 21.11.2013

PROXEMIKA / PROXEMICKÝ TANEC Proxemika je druh neverbální komunikace vyjadřující vztahy mezi lidmi prostřednictvím vzdálenosti, kterou k sobě komunikující subjekty zaujímají. Jde většinou o vzdálenosti horizontální, ale i vertikální vzdálenosti subjektů mohou být předmětem zkoumání. S ohledem na vzdálenost mezi dvěma lidmi se rozlišuje: intimní zóna (15 – 44 cm), osobní zóna (45 – 120 cm), společenská zóna (1,2 m – 3,5 m), veřejná zóna (3,6 m a více – až do 8 m). Proxemický tanec můžeme pozorovat při setkání dvou či více lidí s rozdílnými velikostmi osobních zón. Tanec se projevuje neustálým oddalováním, uhýbáním a přibližováním se zúčastněných osob.

1. Barthes: V. Večeřová

podstoupení těla prostředí, zátěž – rytmus – pomaleji s větší námahou – hlas, tělo – prostředí

Shledávám, že druhý setrvává sám v sobě, je sám touto setrvačností, na kterou narážím. Konstatuji, že s ním nemohou pohnout, ať udělám cokoli, ať za něj cokoli vydám, nikdy se nezřekne svého vlastního systému.

2. Werther: Mildorfová

příprava na vkročení do intímního prostoru, návod – křehká obrana – maskování – připravenost – budoucnost , tělo – tělo

Vždy totéž převrácení: to, co svět považuje za „objektivní-normální“, já považuji za strojené, a to, co se chápe jako šílenství, iluze, omyl já beru jako pravdu. V největší hloubce této lsti sídlí pradoxně zkušenost pravdy. Jsme jen „liberální“: jistý druh dogmatiky toho „Prvního“.

3. Proust: Šimonová

zpřístupnení osobního prostoru vkročením do osobního prostoru druhého (včetne diváka), rukojmí – zpráva – blízkost pod dohledem – vztah, tělo – tělo

Poměrně často se druhý deformuje řečí, řekne jiné slovo a já v něm slyším výhružně burácet zcela jiný svět. Slovo je jemná chemická substance, jež způsobuje ty nejnásilnější deformace: druhý mne drží v zámotku vlastního diskurzu ospravedlňování svých činů.

4. Barthes: Lelláková

zpřístupnení celého osobního prostoru, situace – konfrontace – žádný obranný štít – laskavost atrakce – neznámé, tělo – těla

Odlišnost je adresována druhému: obrať se, pohlédni na mne, podívej se, dotkni se mne. Je to jinakost: stavím před druhého obraz mého zdejšího vychýlení, při kterém nevyhnutelně dojde k interakci, pokud druhý podlehne (čemu?). To, co v řeči skrývám, říká mé tělo. Mé tělo je paličaté dítě, má řeč je velice civilizovaný dospělý…

5. Flaubert: M. Večeřová

nemožnost ovládnutí prostoru krajiny, zásah – záměna iluze – pohyb – hra, tělo – krajina

Obraz je korumpován, protože příroda/postava, kterou vidím, je najednou kdosi jiný, cizinec.

6. Barthes: Pachlová

ovládnutí nejbližšího fyzického prostoru, vymezení – nástroj prodloužující tělo – hranice, tělo – těla

Figura odkazuje ke každému vnitřnímu diskurzu vyvolanému letmým kontaktem s tělem kolemjdoucí bytosti.