Artalk.cz

Nekončící bludiště trochu nudného veletrhu

Dnes největší rakouský veletrh současného umění VIENNAFAIR letos připadl na 10. – 13. října. V depeši z  průběhu veletrhu vyzdvihuje její autor nápad moskevské galerie Regina prodávat plátna po centimetrech, přes výbornou organizaci i zajímavý výběr děl by však akcí vystupujících z masy uvítal více.

Prezentace moskevské galerie Regina
Prezentace moskevské galerie Regina

VIENNAFAIR vznikl v roce 2005 s původním zaměřením na umění střední a východní Evropy. Rychle se vypracoval, získal mezinárodní uznání a jeho spádová oblast se rozrostla do takové míry, že již obsáhne i Jižní Koreu či Irán. Také doprovodný program se z původních diskuzí a kurátorských výstav vyvinul v bohatou nabídku prohlídek s průvodci (pro všechny věkové skupiny), performancí, projekcí, diskuzí, workshopů, popř. předávání ceny Inovace. Původní záměr však platí stále – jde o příležitost podpořit prodeje soukromých galerií, kterých se letos ve Vídni prezentovalo 126.

Kromě nich bylo na veletrhu zastoupeno 14 především rakouských a ruských institucí, 10 sólových prezentací nových místních jmen a sekce je věnovaná oborovým médiím. Galeristka Lucie Drdová, provozovatelka jedné ze tří českých galerií, které se ve Vídni prezentovaly (spolu s Polansky Gallery a SVIT Praha), označila sice návštěvu v porovnání s loňským ročníkem za slabší, o moc více než oficiálně potvrzených 5.700 návštěvníků by však výstavní hala snad ani pojmout nedokázala. Shrnuto a podtrženo: pokud jste si vídeňský veletrh prohlédli celý, s trochou nadsázky to znamená, že už do galerie nemusíte alespoň rok vkročit; tedy co se východní polokoule týká.

uměni po cm

Po rychlém úvodním odbavení a prokázání se vstupenkou se před vámi rozprostřel široký prostor haly. Jako první jste narazili na bankovní přepážku „První banky“, aby bylo jasné, kdo to tu platí a také pro případné provětrání konta – některé galerie přijímaly pouze platby v hotovosti. Za ní se již otevíral nedozírný „křížovkový“ rastr výstavních kójí. Ze všeho nejdříve proto bylo radno posilnit se na cestu v The New Contemporary Art Lounge a pak už prohlídce nemohlo nic bránit.

Nabídka galerií obsahovala snad všechny umělecké formy, z logiky akce však vyplývá, že prim hrály závěsné práce, zatímco např. videí bylo minimum. To se týká také prostorových děl, která − pokud se nějaká vůbec vyskytla − byla spíše konceptuálního (lehčího, skládacího, nafukovacího) než sochařského charakteru. Procházení nekončícího bludiště zanedlouho návštěvníka zákonitě otupělo, možná i díky tomu že jediný oživující prostorový element tvořila ústřední ikonická Pocta Vídni ve středu haly – nadživotní iluminovaná socha Tonyho Soprana v podání Litevce Donatase Janakauskase. Bylo fyzicky nemožné dokázat skutečně vnímat všechny galerie, a tak se brzy začala vkrádat otázka, jak se odlišit, vyniknout, zaujmout? Do konzervativního galerijního prostředí se klasické veletržní postupy příliš nehodí, určitá kreativita by se zde však jistě uplatnit dala.

Prezentace Drdova Gallery
Prezentace Drdova Gallery

Prezentace se z pohledu autora tohoto textu nejlépe povedla moskevské galerii Regina, která zřejmě prosazuje revoluční přístup ke sběratelství a prodeji obrazů obecně, protože na VIENNAFAIRu zavedla prodej od metru. Na čelní zdi zde viselo několik válců s namotanými plátny a vedle nich byly tužkou vypsány ceny (průměrně 300 Euro za metr platba pouze cash). V daný moment zrovna „točili“ obraz s názvem Papoušci. Protože byl v akci: centimetr za Euro, recenzent neodolal a právě jeden centimetr si zakoupil. Autor jej následně vlastnoručně odměřil, uřízl, podepsal, sroloval i svázal a kupce si s obrazem vyfotil. Následně celá akce vyvolala očekávatelnou reakci, takže je možné, že se nakonec prodalo i všech zbývajících 495 centimetrů. A pokud ne, invence a vtip vzbudily zaslouženou pozornost, takže se účast na veletrhu této galerii s největší pravděpodobností vyplatila. Je pouze škoda, že se o něco podobného nepokusilo i zbývajících 125 vystavujících, že nedokázali „vystoupit z krabice“ a nějak výrazně se zapsat do paměti návštěvníků. Takto to byl i přes bezvadnou organizaci a spousty zajímavého umění tak trochu nudný veletrh.

Autor je nezávislý kurátor

______________________________________________________________

VIENNAFAIR: The New Contemporary / Vídeň / 10. – 13. 10. 2013

______________________________________________________________

foto: Eva Gerych, archiv Drdova Galllery

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *