Artalk.cz

Čištění hlavy a jiných artefaktů

Přenesenými i doslovnými významy slova úklid se zabývá výstava, která probíhá v pražské MeetFactory a slovo úklid si vetkla i do názvu: Zbytečný úklid. Díky ní se poprvé po osmi letech v Praze setkáme s díly Švýcarky Pipilotti Rist, kromě které kurátorka Katarina Kottová do projektu zapojila japonského umělce Masaru Iwai (ten je v současnosti na rezidenci v MeetFactory) a také umělce spojené s českým prostředím: Lucii Scerankovou, Janka Rouse, Jana Nálevku a manželskou dvojici Kristýnu a Marka Milde. Kottová tak volně navazuje na svůj loňský projekt Opak je pravdou který byl taktéž skupinovou výstavou představující mezinárodní hvězdu, rezidenta MeetFactory a domácí umělce na tematické výstavě.

zbytecny uklid_02

Podle kurátorky má pojem úklid na výstavě figurovat jako metafora pro psychické procesy, které v běžné mluvě označujeme jako „vyčistit si hlavu“, „uspořádat myšlenky“. Pojďme se podívat, do jaké míry se jí to podařilo. Prvním dílem, se kterým se v MeetFactory setkáme, je poněkud upozaděná fotografie Lucie Scerankové (původně měla být zřejmě nasvícená), visící nad stolkem s tiskovými zprávami. Do samotné výstavní místnosti je divák uveden šedou, zvedající se rampou, na níž je promítána projekce Janka Rouse. Tento scénografický prvek, který má dělit prostor, však působí poněkud rozpačitě a nuceně. Možná je to dáno právě tím, že Rousovo video Fig.7 – The King přestavuje spolu s díly Scerankové meditativní stránku výstavy, kterou bychom čekali umístěnou na jiném místě,

V první místnosti se nám zřetelně objevují dvě mezní polohy výstavy, lidské vědomí vytváření pořádku a iracionální touha po chaosu. Naproti světle a čistě nasvíceným podstavcům formátu A4 Jana Nálevky je promítána psychedelická projekce Pipilotti Rist. Blikající, vřeštící obdélník naplňuje prostor křiklavě barevným mihotáním. Projekce doplňuje zelený koberec, díky kterému je provázána s okolím a zároveň vytváří naprostý opak Nálevkových kreseb. Stohy ručně linkovaných papírů nás ale také přivádějí k myšlence na šílenství, při představě času stráveného v pedantském soustředění. Otázka prázdna nastolená v každém z řádků je víc jak hmatatelná. Naopak Pipelotte ve své ženském videu Pipilottiny chyby hraje na nostalgickou notu. Hlavní aktérka svým iracionálním počínáním nabourává poklidné vyznění zbytku výstavy, pohybuje se tak na opačné straně šílenství, kdy prázdno v mysli vzniká absolutní ztrátou sebekontroly, jak je ještě patrnější z jejího druhého videa v Meet Factory.

zbytecny uklid_03

Místnost uzavírá dvojice Milde a Milde, kteří zde představují fotografii z cyklu Domácí krajiny. Domov je v jejich díle nosným prvkem. Ostatně úklidem domova a jeho čistotou-shromážděnou špínou se před několika měsíci zabývali i na své výstavě v galerii Karlin Studios. Druhá místnost obsahuje převážně meditativní fotografie a tisky Lucie Scerankové. Objevují se motivy záhadných krajin a domáckých interiérů. V rohu se krčí videoisntalace s rozpíjející se voskovou šachovnicí s milostnou písní Cucurrucucu.

Japonec Iwai se jako jediný zabývá úklidem a posedlostí jím v nepřeneseném slova smyslu. Jeho monumentální projekce Mytí galaxie, je zároveň děsivá i poetická. Nadživotní pár rukou se zjevuje z bílého neznáma a s arogancí vlastní bohům vše nemilosrdně „očistí“, divák se nachází pod hladinou, kde mu před očima víří pomalu se rozpadající artefakty. Projekci tak lze číst jako paralelu na zacházení člověka se okolním světem a nesmyslnost jeho počínání. Video je dobře vygradované, a to i díky zvukovému podkresu, který je slyšet jakoby pod hladinou. Iwai ve videu navazuje na svoji další performance, kde se obsesivní čištění odehrává v akváriu rukama autora a přestože tedy tento námět u něj není nový, patří toto video k jedněm z jeho stěžejních prací.

zbytecny uklid_04

Druhé video od Pipilotti je skryto za příčkou v druhé místnosti, přesto stále ovládá svými všudypřítomnými skřeky a naprostou odlišností od ostatních děl celou výstavu. Video I’m Not the Girl Who Misses Much je jedním z jejích legendárních děl. Autorka si zde „čistí hlavu“ s obnaženým poprsím za manického tance a zpěvu úvodního verše sladkobolné písně Happiness is a Warm Gun od Beatles, vše v typické hře se střihy, barvami, rozostřením, rychlostí a zvukem.

Představit práce Pipilotti Rist a Masaru Iwai lze ostatně považovat za hlavní cíl výstavy, u Rist tomu naznačují i, oproti ostatním, starší data vzniku děl. Jejich práce představují mantinely, mezi kterými krouží myšlenka výstavy, úklid jako proces fyzický, kterým a během kterého se naše mysl uklidňuje a vyprazdňuje. A nekontrolovatelné šílenství se stejným výsledkem. V obojím se ale projevuje obsesivní chování. Co se týče naplnění myšlenky, kterou si autorka výstavy předsevzala, je výstava opravdu „intuitivním sledem obrazů“ a na diváka působivý celistvým, uklidňujícím dojmem. Z tohoto pocitu je opakovaně vytržen šílenými videi Pipilotti Rist, které se ale stále drží melancholické linie a spolu s Iwaiovým zde představují nejsilnější díla.

______________________________________________________________

Masaru Iwai, Kristýna a Marek Milde, Jan Nálevka, Pipilotti Rist, Janek Rous, Lucia Sceranková: Zbytečmný úklid / kurátorka: Karina Kottová / MeetFactory / Praha / 5. 6. – 25. 8. 2013

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *