Odpověď Vladimíra Birguse na komentář Martiny Pachmanové Originalita Vnitřního okruhu a mýty české fotografie

Dne 8. 7. vyšel na artalku komentář Martiny Pachmanové k výstavě Vnitřní okruh v současné české fotografii (zde). Podle Pachmanové se výstavě daří budit mylné zdání, že zpracovává téma, kterým se doposud v souvislosti s českou fotografií žádný kurátor nezabýbal. V reakci na komentář Martiny Pachmanové kurátor výstavy Vnitřní okruh Vladimír Birgus píše: "Udělal jsem chybu, že jsem i do katalogu nezařadil více informací o autorech, výstavách a publikacích, které se sledovaným tématům věnovaly v minulosti, ale rozhodně jsem nikde nenapsal, že – jak uvádíš – v českém prostředí se s takto tematicky koncipovanou výstavou setkáváme poprvé."

Milá Martino,

velice si Tě vážím za Tvou rozsáhlou kurátorskou, publicistickou a pedagogickou práci. Proto jsem byl překvapen Tvým komentářem Originalita Vnitřního okruhu a mýty české fotografie. Jako bys ho nepsala Ty, známá svým akcentem na preciznost. Hned v úvodu píšeš, že leitmotivem výstavy Vnitřní okruh v současné české fotografii, kterou jsem připravil pro Galerii hlavního města Prahy a která je do 18. srpna otevřena v Městské knihovně v Praze, je „lidská intimita: osobní introspekce, rodinné vztahy, erotické tužby a tělesnost“. Ve skutečnosti je v mém úvodním textu i v katalogu expozice napsáno, že výstava je zaměřena na „ témata a motivy autorské sebereflexe, introspekce, intimity, rodiny, nejbližších lidí a věcí.“ O tělesnosti tedy ani slovo.

A tělo skutečně nepatří k zásadním tématům výstavy. Z děl padesáti vystavujících hraje hlavní roli jenom u Zdeňka Lhotáka a motiv nahého těla (často vedlejší) se vyskytuje dále jenom u Jiřího Davida, Pavla Baňky, Terezy Kabůrkové, Lenky Klodové, Tomáše Třeštílka, Libuše Jarcovjákové a Vladimíra Kivy Novotného. To byl jeden ze dvou důvodů (tím druhým je vydání před rokem 2000), proč jsem do krátkého seznamu literatury o současné české fotografii nezařadil katalog v tomto směru skutečně průkopnické a zásadní výstavy Antonína Dufka Tělo v československé fotografii 1900-1986, uspořádané Muzeem Kroměřížska už v roce 1986, tedy plných dvanáct let před Tebou koordinovaným festivalem Tělo a fotografie, jenž proběhl v červnu 1998 v Praze a v Kolíně, o němž píšeš, že byl prvním projektem tohoto druhu, který se v tuzemsku realizoval.

I na Dufkově výstavě přitom byly práce fotografů i výtvarníků exploatujících fotografii. Máš pravdu, že jsem v té době byl členem správní rady „tehdy ještě dobře fungujícího Pražského domu fotografie“, který festival organizoval, a jsem si dobře vědom významu Tvé kurátorské práce při jeho přípravě. Ale expozice Vnitřní okruh v současné české fotografii skutečně není o těle ani o aktu. Proto jsem v krátké bibliografii a v úvodním textu neuvedl ani katalog expozice Tělo v současné české fotografii, který jsem v roce 1997 připravil pro festival Fotofeis v Edinburku, nebo katalog výstavy Tělo jako důkaz z Muzea umění v Olomouci (březen 1998) s texty Štěpánky Müllerové, Věry Jirousové a Marty Smolíkové, tedy publikace dalších dvou výstav, které předcházely Tebou zmiňovaný festival Tělo a fotografie. A nezařadil jsem tam ani rozsáhlou publikaci Akt v české fotografii, doprovázející stejnojmennou výstavu, kterou jsme s Janem Mlčochem připravili pro Nejvyšší purkrabství Pražského hradu v roce 2000, reprízovanou v Olomouci, Moskvě, Paříží, Cáchách, Poznani, Vratislavi, Bratislavě, Aténách, Varšavě a dalších městech, i když ten by rokem vydání už do bibliografie patřil.

Zato v seznamu literatury nechybí ani Tebou postrádaný katalog 7. fotografického festivalu Funkeho Kolín z roku 2007, jenž kurátorky Jolana Havelková, Naďa Kovaříková a Helena Musilová zaměřily na téma Rodina, které skutečně stojí v centru pozornosti Vnitřního okruhu (sám jsem pro tento festival připravil nejenom tematicky odlišnou retrospektivu Eugena Wiškovského, ale i expozice autoportrétů s rodinami od Dity Pepe) ani Tvůj katalog Behind the Velvet Curtain. Seven Women Artists from the Czech Republic z roku 2009, který se zabývá tvorbou řady účastnic nynější expozice v GHMP. A je tam i katalog výstavy Já, ty, my, kterou jsme loni sestavili s Alšem Kunešem pro Dům umění v Opavě, galerii Opera v Ostravě a Mezinárodní festival fotografie v Lodži na téma do značné míry podobné s Vnitřním okruhem, na kterou jsi zcela zapomněla ve výčtu „předchůdců“.

Řadu výstav, které u nás i v zahraničí nějakým způsobem anticipovaly téma Vnitřního okruhu (včetně Tebou zmiňovaných), jsem uvedl v původním obsáhlém úvodu pro katalog. Když jsem však zjistil, že můj úvodní text v řadě případů při interpretaci vystavovaných děl opakuje interpretační texty samotných autorů, které jsou uvedeny na výstavě i v katalogu, rozhodl jsem se ho nepublikovat a nahradit jenom velmi stručným úvodem. Udělal jsem chybu, že jsem i do něj nezařadil více informací o autorech, výstavách a publikacích, které se sledovaným tématům věnovaly v minulosti, ale rozhodně jsem nikde nenapsal, že – jak uvádíš – „v českém prostředí se s takto tematicky koncipovanou výstavou setkáváme poprvé.“

Milá Martino, snad Ti má odpověď postačí v korekci názoru, že jsem chtěl vědomě opomenout zásluhy jiných kurátorů včetně Tebe a vytvářet mýtus o jedinečnosti výstavy Vnitřní okruh. Těším se na Tvé další výstavy a publikace.

Vladimír Birgus