Fajt ředitelem: pozdě, ale přece?

Šéfredaktor Art+Antiques Jan Skřivánek se ve svém komentáři k jmenování Jiřího Fajta pozastavuje nad načasováním tohoto kroku: "To, že byl po třech letech do funkce generálního ředitele konečně jmenován, mě však spíše než radostí naplňuje obavami. Ne, že by se změnil můj názor na Jiřího Fajta, ale obávám se, že se výrazně proměnila celková situace a že leze do jámy lvové."

Jiří Fajt při instalaci výstavy Europa Jagellonica v kutnohorském GASKu / foto: Jan Rasch

Ministerstvo kultury ve čtvrtek 4. července, několik dní poté, co již Alena Hanáková neměla být ve funkci, oznámilo jmenování Jiřího Fajta novým generálním ředitelem Národní galerie. Je to dobře, nebo špatně?

To, že tomuto kroku nepředcházelo výběrové řízení, nevadí – Fajt ostatně před třemi lety zvítězil v prvním konkurzu, ve kterém rozhodovala mezinárodní odborná komise –, hloupé ale je, že se Alena Hanáková k tomuto kroku neodhodlala bezprostředně po odvolání Vladimíra Rösela a že se celá akce neobešla bez trapné mezihry se speciálně ustavenou komisí, která měla jejímu postupu poskytnout odborné krytí. Fakt, že nový ředitel byl jmenován ministryní v demisi poté, co s ní její vlastní odborné grémium odmítlo spolupracovat, otevírá prostor pro další kolo sporů a zákulisních hrátek.

Debatovat, zda by lepším ředitelem byl Jiří Fajt, Marek Pokorný či Vít Vlnas, je přitom ryze akademickým cvičením. Všichni tři byli (jsou?) legitimními kandidáty a proti každému bylo (je?) možné mít řadu námitek. Představa, že jde mezi nimi vybrat toho nejsprávnějšího na základě nějakých objektivních a nezpochybnitelných kritérií, je čirou fikcí, navíc v situaci, kdy minulé dva konkurzy jasně ukázaly, že jmenování ředitele nakonec není ani tak odbornou otázkou jako politikem.

Jmenování Jiřího Fajta se ne každému musí líbit, opravdu ale někdo věří, že Jiří Balvín (Zemanovci) by v této věci rozhodl kvalifikovaněji (z jeho dosavadních vyjádření se zdá, že vůbec netuší, že zde nějaké konkurzy v letech 2010 a 2011 již proběhly)? Nebo by snad celá věc měla počkat až do chvíle, kdy do křesla ministra kultury znovu usedne Vítězslav Jandák (ČSSD)?

Za sebe musím říct, že z vítězství Jiřího Fajta v prvním konkurzu, jsem měl radost a rozhodnutí výběrové komise jsem považoval za správnou volbu. To, že byl po třech letech do funkce generálního ředitele konečně jmenován, mě však spíše než radostí naplňuje obavami. Ne, že by se změnil můj názor na Jiřího Fajt, ale obávám se, že se výrazně proměnila celková situace a že leze do jámy lvové. Poslední, co přitom NG potřebuje, je další ředitel, který se místo řízení svěřené instituce bude muset věnovat hájení své vlastní pozice.

Přebírat NG po Vladimíru Röselovi je něco jiného než po Milanu Knížákovi (zatímco po Knížákovi šlo provést i radikální kroky, Rösel galerii přeci zdánlivě normalizoval, tak proč vůbec něco měnit...), hlavně si ale ministerstvo kultury za posledních dvou ministrů kultury (oba za TOP 09 a Starostové) zvyklo zasahovat do řízení příspěvkových organizací mnohem výrazněji než bylo v minulosti zvykem a než mu přísluší.

Role Jiřího Fajta tak bude extrémně náročná – na jedné straně bude muset ustát tlak zevnitř galerie (odbory NG již proti jeho jmenování vydaly protest), na druhé se naučit vycházet s ministerstvem, které příspěvkové organizace chápe jako pobočky centrálně řízené korporace. Nejhorší na jeho pozici ale je, že i když bude dělat ta nejlepší rozhodnutí ve prospěch galerie, nemusí to vůbec stačit.

Doufejme, že si Jiří Fajt v této nelehké situaci dokáže poradit a že i jeho oponenti si uvědomí, že se hraje o mnohem víc než jen o jejich ega. Obávám se totiž, že další kolo hledání nového ředitele by galerie už nemusela přežít.

Jan Skřivánek | Narozen 1977, je absolventem dějin umění a historie na Masarykově univerzitě v Brně a Mediálních studií na Univerzitě Karlově v Praze. Od konce roku 2006 vede časopis Art+Antiques. Před tím jako externista přispíval do týdeníku Euro, do Mf Dnes a do dalších médií. Je členem občanského sdružení Artalk. V září 2012 byl na tři roky jmenován do grantové komise hlavního města Prahy pro oblast kultury a umění. Od roku 2013 je členem dramaturgické rady Českých center a poradní a akviziční komise Sbírky moderního a současného umění Národní galerie v Praze.