Zdarma jako voda nebo vzduch

Jan Brož se zamýšlí nad stavem financování vysokých škol uměleckého zaměření, respektive na konkrétním příkladu malé americké soukromé univerzity The Cooper Union, s níž má osobní zkušenost, ilustruje, jakým způsobem získávala škola v minulosti finance a co se odehrálo poté, kdy se začalo jednat o zavedení školného.

Školní autobus BHQFU

Marcel Duchamp ve svém příspěvku na sympoziu Má mít umělec vysokou školu? deklaroval, že umělec má do školy chodit nejen proto, aby byl informovaný, ale aby se zároveň vyvaroval tzv. denního materiálního postupu. Zdůraznil vědeckou povahu studia umění, jehož případné hmotné výsledky jsou podmíněny výzkumnou činností.(1) Tento postoj připomnělo hned několik příspěvků vyslovených v rámci nedávného sympozia Mezi tvorbou a výrobou pořádaného VVP AVU. V performativní lekci Umělkyně s Ph.D. se Jan Zálešák (pedagog FaVU v Brně) skrze téma profesionalizace umění dostal ke srovnání, které mu nabídl nedávný pobyt v prostředí vysokých uměleckých škol v New Yorku. Přirovnal tehdy absolventa tamějšího undergraduate programu k magistru umění v Čechách a studenta MFA programu k doktorandovi. Srovnání mě přivádí k problematice, která je pro místního čtenáře zdánlivě cizí, ovšem, jak doufám, podnětná.

Tušený, ale jen stěží uvěřitelný, objem studijních dluhů (půjček na školné a poplatky) ve Spojených státech překročil v roce 2012 jeden bilion USD.(2) Stejně absurdně se ostatně jeví výše školného na jednotlivých vysokých uměleckých školách v New Yorku a přilehlých státech, přestože samotný obor prochází podobnou inflací jako v našem regionu.(3) The Cooper Union (CU), malá soukromá univerzita situovaná v East Village pro zhruba 200 studentů umění/designu, 80 architektů a 630 inženýrů undergraduate programu, má ve své zakládací listině konstituované průmyslníkem Peterem Cooperem roku 1859 požadavek být „zdarma pro všechny muže a ženy“. Tato vize ji činí majákem sociální rovnosti a nekompetitivního studijního prostředí. Škola je dnes financovaná především z pronájmu pozemku pod Chrysler Building, vysoké daně z této nemovitosti, jež ji po kontroverzní dohodě s městem náleží, a ročních příspěvků absolventů nebo dárců CU. S finanční krizí roku 2008, kterou navíc prohloubila stavba nové hi-tech budovy 41 Cooper Square, začala stagnovat i škola Vedení školy začalo spekulovat o dodatečných finančních zdrojích tj. školném na podzim 2011.(4)

Pizza vyslaná studentům během okupace 8. patra The Cooper Union

Od prosáknutí zvěsti o zmíněném záměru se zvedla vlna studentského odporu aktivizující absolventy i akademické pracovníky, jež doprovázela každé neutajené jednání představenstva školy. Komunita Free Cooper Union podnítila agendu řešení a aktivit a sami studenti ještě rozšířili seznam forem nenásilného odporu: vedle silně emotivních prostředků jako překračování nehybného studentova těla při vstupu na zasedání (tuition over my dead body) a propracovaných mystifikací webů (zde), „dopisů od prezidenta“ (Jamsheda Bharuchy) či tiskových prohlášení, která média papouškovala a zase dementovala, až po nemalou peněžní sbírku (Money On The Table). Protesty eskalovaly dvěma okupacemi: pečlivě zajištěnou týdenní blokádou nejvyššího patra staré budovy v prosinci 2012 a převzetím prezidentovy kanceláře od 8. května dodnes podloženým peticí za rezignaci jeho a představenstva v čele s Markem Epsteinem, kterou veřejně podepsala i část stálých profesorů (mj. Sharon Heyes či Walid Raad). Gigantický světlík tvaru písmena „t“ ve fasádě nové budovy jakoby se stal symbolem pro neodvratný příchod školného (tuition), které rada odhlasovala v dubnu 2013.

Brutální pragmatismus převálcoval deklarovanou misi školy a popřel její společenský význam.(5) Free Cooper Union však získala zájem masmédií jako New York Times či CNN i solidaritu ostatních škol, neodborné veřejnosti i starosty NY Michaela Bloomberga, jenž vyzývá absolventy k dárcovství (zde). Kdo však přispěje, když se vedení zpronevěřilo vlastní stanově? Sami studenti spolupracují s Occupy Wall Sreet či Bruce High Quality Foundation, organizují přednášky a diskuze zaměřené na řešení hospodářské situace školy nebo na témata spojená s aktivním postojem vůči nastalé situaci. Mimochodem právě iniciativa BHQF čelí studentské dluhové krizi alternativním modelem neakreditované univerzity umění, v níž probíhá bezplatná a více než pozoruhodná artists-for-artists výuka (Chat Room vedený Bradem Troemelem) na semestrální bázi (zde). Nabízí se tedy otázka, zda není třeba aktualizovat poselství Duchampovy přednášky, v níž se výjimečně otevřeně vyslovil k roli umělce ve společnosti, o nutný aktivismus jako dobou podmíněný životní přístup. Abychom totiž mohli vyvrátit výše zmíněné Zálešákovo srovnání, bylo by třeba si přiznat, že hodnoty, za něž bojují studenti CU, chápeme v Čechách naivně jako samozřejmost, a zároveň aktivizovat širší zájem místních studentů alespoň o dění na vlastních školách, např. o nadcházející volbu rektora AVU.

Podoba budovy The Cooper Union

Autor je diplomant AVU, v roce 2012 absolvoval reciproční stáž na CU, poděkování za redakci textu patří Janu Wollnerovi.

_____________________________________________________________
(1) ‘Should the Artist go to College?‘, Hofstra College Hempstead, NY 1960; viz. Herbert Molderings: Duchamp and the Aesthetics of Chance: Art As Experiment, Columbia Uni. Press, 2010.

(2) Více zde.

(3) Školné v průměru činí 16.000-25.000 USD / semester. Vyjímkou je pak Hunter College s 5.600 USD / semestr.

(4) První okamžitou reakcí byl článek ‘Why Cooper Union Matters?‘ Litie Perty, členky profesorského sboru CU zde.

(5) Viz. Julieta Aranda, Brian Kuan Wood, Anton Vidokle: Language and Internet; E-Flux 05/2013 zde.

 

 

Jan Brož | Narozen 1988, působí jako výtvarný umělec. Absolvoval AVU v Praze a studoval také na Cooper Union v New Yorku. Samostatně vystavoval ve Fait Gallery v Brně, v Centru pro současné umění Futura v Praze nebo v Galerii Hit v Bratislavě. V roce 2013 založil s Michalem Landou grafické studio Parallel Practice jako výstup stejnojmenné doktorské práce na UMPRUM.