Artalk.cz

TZ: Mechanika transkripce: třikrát

Mechanika transkripce: třikrát / Blanka Kirchner, Jan Lesák, František Janýš Novotný / Experimentální studio, PKO / Liberec / 9. — 30. 4. 2013

viewer

Mechanika transkripce: třikrát

9. 4. 2013 — 30. 4. 2013 / vernisáž 9. 4. v 19 hod

Experimentální studio, PKO, Liberec

vystavující: Blanka Kirchner, Jan Lesák, František Janýš Novotný

Výstava Mechanika transkripce nám ukazuje tři různé pohledy na aktuální témata výtvarného umění, tedy na přenášení již daných informací (transkripce/transpozice) do nového kontextu či přivlastňování (apropriace) existujících forem či děl. Autoři ve třech odlišných metodách pracují s informacemi, které recyklují, transformují, skládají do nových souvislostí, které reflektují současný svět v našem okolním prostředí a dávají zdánlivě banálním věcem optiku mikroskopu, který nachází běžně nezachytitelné prvky obsažené v jádru dané informace.

Lesákův přepis filmu do podoby objektu nás vtahuje do odlišného časoprostorového uspořádaní, při kterém nacházíme nové možnosti interpretace klasického média jako je film. Mechanickým přepisem autor klade důraz na akt činnosti, při které se na několik měsíců ponoří do časomíry 90 minut. Vzniklý objekt je zápisem informace, transkripcí existujícího díla do nové formy, která nás nutí k zamyšlení nad relevancí jakékoliv recepce informace a jejích konotací. Interpretací skrze fotografii se nezapře Lesák především jako fotograf, který si uvědomuje proměnu uměleckého díla do současných významů a jako badatel nám nabízí živoucí archeologii, která definuje současné tendence jako východisko pro nové chápaní těchto artefaktů.

Janýš se zabývá čtyřmi pracemi, které nám nabízejí zrcadlo na naše současné žití v digitálním světě plné sms zpráv, statusů na sociálních sitích či na (samo)pohyb internetu. Minimalisticky pojatá díla s jemným nádechem dekoru, v kterém vnímáme Janýše jako grafika, nás jako varovaní seznamují s možnými interpretacemi nás samotných v digitálním věku. Story thestance poukazuje na proměnu lidské emoce do chladné, leč zábavné podoby neživého objektu ve vodách internetové sítě, kde jednou daná informace může mutovat do nekonečných forem sebeinterpretace až na hranu destrukce a fatální proměny, tam kde lidská identita přijímá formu fikce. Mutovaná informace je v Janýšově podání jakousi strukturou vlnové délky, která pulzuje jako lidský tep, avšak při bližším zkoumání nacházíme nekonečnou řadu cyklicky-mechanické básně, která nás nese od člověka až do hlouby kyberprostoru a to, co vidíme zaznamenané v díle, vnímáme jako pauznutý obraz, pauznutý „transponát“, statické zrcadlení nekonečného pohybu jedniček a nul.

I další díla pracují podobnou výtvarnou stavbou, které nám v elementárních grafickým prvcích dává nahlédnout na uměleckou formu sociologie moderní doby, kde je zkoumána psychologie současného lidského jednání spjatého s digitálním věkem. Výstavu uzavírá svým dílem Blanka Kirchner, která se v Bourriaudovském pojetí snaží odhalit proměnu významů novou skladbou již existujícíh děl. Koncepce je ohraničena díly výtvarné skupiny Od 2 do 6 a tato reinterpretace v sobě nechává vyznít to, co charakterizuje práce Kirchner – deník. Archeologie a bádání v hlubinách deníků nás přenáší do nové reality, která je vyřčena autorčinou intervencí do minulosti, s kterou nás, až s jakousi metaforou, seznamuje právě teď. Historie se reinterpretací stává opět aktuální, ovšem v kontextu rukopisu autorky se historie stává transkripcí, která již v novém uspořádání tuto historii vlastně ruší, a tak jsme svědky interpretačních skoků, které utvářejí novotvar, kde jsou fotografie samply dýdžeje tvořící nový zvuk. A tato vizuální hudba má vlastní tempo a harmonii, kde se jednotlivé a odlišné prvky slučují do nové polyfonie.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *