Artalk.cz

Jak vstoupit do Úzkosti

Úzkost naplnila výstavní pavilon Secession ve Vídni. Dominik Lang tu komentuje a aktualizuje přemýšlení kubistů: na výstavě Expanded Anxiety prostorově zpracovává to, co se podle něj odehrává uvnitř Gutfreundovy sochy, čímž ji aktualizuje a rozšiřuje možnosti jejího dalšího vnímání.

lang_02

Hned od vstupu do výstavy je divák systematicky a pozvolna připravován na to, co čeká na jejím konci. První místnost je zcela prázdná a navozuje tíživou atmosféru spodního patra galerie. Ve druhé visí pár vitrínek s kubistickými předměty a vázami od Josefa Gočára, Vlastislava Hofmanna a Pavla Janáka. Představuje a odkrývá se tu tak kontext, ve kterém socha Úzkost vznikla. Pozornost je směrována k historickému dílu a dávné době, zároveň zde ale dochází k propojení se současností. Vše pak vrcholí prapodivnou tmavou jeskyní, která diváka vede přímo do středu Úzkosti, kubistické plastiky Oty Gutfreunda z roku 1911.

Lang už ve svých dřívějších dílech interpretoval starší práce (například pozdně modernistické plastiky svého otce Jiřího Langa na benátském bienále) a věnoval se vnímání samotného objektu a okolního prostředí divákem. Slovo „expanded“ (rozšířený) v názvu výstavy se vztahuje nejenom na prostorové rozšíření malé plastiky do velkého prostoru celé výstavní místnosti, ale − podle mého názoru − také na rozšíření myšlenek samotného Gutfreunda. Ten se − zjednodušeně řečeno − ve své plastice snažil o zploštění a přenesení okolního prostoru a objemu do středu sochy.

lang_03

Dominik Lang to po více než sto letech od vzniku sochy Úzkost udělal zcela obráceně. Místo vměstnání objemu dovnitř sochy jej ze středu vyhnal do celého okolního prostoru. Objem se dostal ze středu ven, zároveň ale zůstal neohraničený. Nejde totiž vidět, kde končí nebo začíná, rozepíná se v celém prostoru místnosti. Divák nemůže dílo vidět zvnějšku, tedy způsobem, na který je zvyklý u modernistických soch. Kubistická socha Úzkost tu jde vnímat pouze zevnitř. Lang reprodukuje Gutfreundovu 156 cm vysokou sochu v rozšířeném poli tak, že skutečná vnější forma, ve které je divák fyzicky přítomen uvnitř, není vidět a je přístupná pouze divákově představivosti. Vzniká tu tak jakési vnitřní napětí, úzkost a izolace, do kterého se divák dostává. Autor zavírá návštěvníka dovnitř sochařského tvaru. Otevírá se tu možnost být fyzicky přítomný v objektu; ve věci, kterou jsme zvyklí vnímat pouze zvenčí.

Výstava ale nepůsobí nijak monumentálně nebo teatrálně – protože vše je předkládáno postupně. Divák přicházející z ulice se zvolna připravuje a ladí na kubistickou notu. Zároveň si ale Dominik Lang i na této výstavě udržel téma svého systematického zájmu o institucionální aspekty výstavního prostoru, které sleduje a i ve Vídni v nich pokračuje.

lang_04

Zdá se, že na výstavě Expanded Anxiety přestaly platit fyzikální zákony. Lehce tu totiž jde procházet skrze objekty, ale také časem. Historické předměty jsou tu představeny se svým okolím a kontextem, ve kterém vznikly, a divák může fyzicky vstoupit do minulosti. Zároveň se tu zhušťuje a koncentruje motiv úzkosti. Dominik Lang vyvolává účinek závratě a jakési ztráty individuality způsobené přenesením do minulosti a také ztrátou optické kontroly nad věcí: nemožností diváka vidět sochu zvenčí.

______________________________________________________________

Dominik Lang: Expanded Anxiety / Secession / Vídeň / 27. 2. – 21. 4. 2013

______________________________________________________________

foto: Oliver Ottenschlaeger

 

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *