TZ: Psovo slunce

Psovo slunce: expresivně laděné kresby ze sbírky Galerie moderního umění v Hradci Králové / Galerie moderního umění v Hradci Králové / Hradec Králové / 21. 6. - 16. 9. 2012

PSOVO SLUNCE

Expresivně laděné kresby ze sbírek galerie Galerie moderního umění v Hradci Králové

21.6. – 16.9.2012

Výstava je umístěna v komorním kabinetu v prvním patře galerie. Expresivně laděné kresby za posledních cca 120 let ze sbírek galerie.

Statistika : 35 autorů – 46 kreseb, některé drobné, jiné velkoformátové.

Autoři : Václav Stratil, Karel Nepraš, Michael Rittstein, Felix Jenewein, Ladislav Novák, František Kupka, Bohumil Kibišta, Jan Konůpek, Jan Štursa, František Hudeček, Jiří Sčerbakov, Josef Čapek, Zdeněk Seydl, Robert Piesen, Pavel Nešleha, František Ronovský, Daisy Mrázková, Karel Malich, Jiří Sozanský, Rudolf Kremlička, Karel Myslbek, Miloš Jiránek, Josef Váchal, František Tichý, Vojtěch Sedláček, Václav Špála, Kamil Lhoták, Jaroslav Róna, Václav Hejna, Antonín Pelc, Štěpán Málek, Aleš veselý, Vladimír Janoušek, Jiří Načeradský, Vladimír Tesař

Exprese znamená výraz, ale chápeme ji spíše jako vzrušený výraz. Je to způsob jak dramaticky vystihnout téma. Exprese vzniká v zápase o sebevyjádření. Mezi člověkem a světem existují překážky, a ať jsou povahy existenční, sociální, psychologické, kulturní nebo rodové, překonávají se obtížně. Exprese je jako agresivní destrukce nebo zoufalý skok, jimiž se můžeme s blokací vypořádat, rozbít bariéry a zábrany nebo aspoň obejít.

Exprese v kresbě může být vyjádřena rukopisem, formou a intenzitou použitých vizuálních prvků, jejich kompozicí nebo celkovým vyzněním. Exprese může být uložena v perspektivě nebo v barevné kombinaci. Expresivní je dílo, které vyvolává určitý duševní stav. Například kresby Václava Hejny se vyznačují živým neklidným spontánním rukopisem, zatímco kresby Čapkovy jsou výrazně uváženější, promyšlené, jejich expresivita vzniká použitím ostrých úhlů a neklidné kompoziční skladby.

Exprese je poučena na akčním umění, bývá v ní obsažena i složka agrese, dramatu nebo zoufalství. A je zřejmé, že ve skicách může být více exprese než v celém autorově díle. Expresivní je i sama podstata skicy, bývá totiž prvním nápadem, který malíř někdy váhavě, jindy rychle načrtne, aby ji postupně zpřesňoval a tím i harmonizoval. Velmi výrazová bývá sochařská kresba. Exprese se staví proti všem teoriím, protože hlavní důraz klade na spontánní projev emoce. Vychází z protestu, nastoluje myšlenku revoluce a zpochybnění reálného světa. Může být mystická a zároveň sociálně kritická, osobní i zastupovat globální šílenství.

Počátek dvacátého století přinesl expresivitu díky hnutí expresionismu a kuboexpresionismu. Ale výrazový neklid se nevyhnul ani symbolistům ve skupině Sursum. Apokalypticky expresivní jsou kresby symbolisty první generace Felixe Jeneweina, který každou pózu své figury zakoušel jako performer sám na sobě i kresby nebezpečně dunících koňských kopyt Pavla Nešlehy.

Expresi cítíme i ve vyjádření něčeho, co nevidíme rádi, co naznačuje nepříjemnosti a fyzickou nebo psychickou bolest. Expresivita se zvláště držela v dobách, o nichž historikové píší jako o dobách boje. Expresivní dojem vzniká, když je na kresbě příliš mnoho čehokoli, příliš černé, příliš čar, příliš předmětů, příliš hlav... Tak je tomu u černých kreseb Václava Stratila. Prostředky exprese jako zesílení účinu využívají karikatury, ať už jde o politické agitky Antonína Pelce nebo moralistní kritiku Františka Kupky. Expresivní je i zjednodušení na základní linie tak, aby myšlenka vyvstala už při prvním čtení. Expresivní kresby připomínají rychlé filmové střihy a básně se samými vykřičníky.

Expresivitu ve struktuře i figurách najdeme na kresbách ze šedesátých let, černý humor později nahradila groteska. Jindy hravý Zdeněk Seydl velmi názorně vyjádřil exponenciální růst bolesti vrtaného zubu. Generace osmdesátých let těžila z lokálních historek a absurdního divadla (Michael Rittstein) a existenciální vize světa (Jiří Sozanský).

Expresi podtrhují nepravidelné formáty. Výraz může dodat kresbě i nečekaně projevená vroucnost, s jakou Váchal kreslil svou milovanou romantickou a umírající Šumavu. Příroda jako plátno pro emoce individuality je tématem kreslířky a spisovatelky Daisy Mrázkové. Sochař a punker Štěpán Málek vychází z geometrie, která by vlastně ani expresivní být neměla, přesto i tady závisí na vyvážení jednotlivých složek a z křehké rovnováhy vznikne nerovnováha.

Exprese je tedy způsob vyjádření, účinek, který chceme navodit nebo téma, které si vynucuje být sděleno, případně vše zároveň. Výstava byla nazvána podle velkoformátové realizace Václava Stratila, ale psovým sluncem je i lidská lebka v malé skice Karla Nepraše. Metafora psa je tu pro bezvýhradnou i sebezničující psí oddanost, a pro zrcadlení člověka v očích bytosti, v níž zůstalo mnohem více z božího plánu.

Martina Vítková