TZ: Vítání jara

- - -
Rozhodl jsem se přivítat jaro. S každou další přibývající částí roste a nabývá na síle.
S každou další a přibývající částí rostu a přibývám na síle. To se tak na jaře stává.
Krabice vedle další Krabice pod dalšími Krabice nad dalšími Vršící se k nebi jako mrakodrap
(Fridrich Kiefler)
Lidské potřeby k životu jsou jednoduché. Komplikovanými a pokryteckými se stanou v momentě 
umělé simulace - v architektuře stejně jako všude jinde. Poctivá stavba může být postavena ze 
dřeva, bláta, nebo kamene, stejně jako nečestná stavba může být z nejlepšího skla a hliníku. 
(Fridrich Kiefler)
Ale já to nechápu tak, že bych chtěl novou možností v prostoru tvořit nový svět, i když se to 
nabízí.
Já ale dělám sice někde, ale nikam.
Mluvit o věci, která je z podstaty jasná, je dost zbytečný.
Nejde o to stát se pionýrem. Jde o to moct dělat to tak, jak potřebuju. A je to nekonečný a 
možná bez hranic. 
Ale najdeš tam člověka i zvíře.
Jednám intuitivně. 
A jenom já tuším, kde začínaj hranice, kterou ta moje "nekonečnost" má.
S jarem se budí medvědi. 
Taky je načase se vyholit. 
I vlasy rostou jak zjednaný.