Artalk.cz

TZ: Čtvrtstoletí čtrnáctideníku Ateliér – jak to bude dál? Předáme další generaci prázdné ruce?

Unie výtvarných umělců České republiky / Čtvrtstoletí čtrnáctideníku Ateliér / 28. 3. 2012 

Čtvrtstoletí čtrnáctideníku ATELIÉR – jak to bude dál? Předáme další generaci prázdné ruce?

Výzva k zamyšlení.

Vážení přátelé výtvarného umění, vážení výtvarní umělci,

– členové výtvarných spolků a skupin,

– i vy, kdo jste individuálně zařazeni do Národního registru,

– i vy, kdo jste příjemci těchto e-informací a v dané chvíli se k různými způsoby organizované výtvarné obci nehlásíte.

Paní šéfredaktorka Mgr. Blanka Jiráčková se na nás obrátila s výzvou k zamyšlení nad budoucností jediného periodika svého druhu v České republice – čtrnáctideníku Ateliér.

Předplatitelé a čtenáři byli osloveni v prvním čísle letošního ročníku (Editorial ´12, http://www.uvucr.cz/diskuse/atelier_1_12.pdf), ve třetím čísle byl zveřejněn Otevřený dopis grantové komisi ministerstva kultury (http://www.uvucr.cz/diskuse/atelier_3_12.pdf) a v pátém čísle nalezneme odpověď (http://www.uvucr.cz/diskuse/atelier_5_12_m.jpg). Tato výzva je však určena především těm, kdo se s časopisem pravidelně nesetkávají. Budeme rádi, najdete-li si čas, vše si v klidu přečtete a promyslíte. Jedno je v tomto jubilejním 25. roce vydávání Ateliéru jisté: buď se podaří časopis udržet, nebo další generaci nedokážeme ani ten jediný čtrnáctideník předat!

Základní problém je v tom, že zatímco organizace, které stát zřizuje, každoročně přece jen nějak „nakrmí“, pro soukromé subjekty, byť neziskové, má

a) peněz stále méně,

b) nejsou vypracovány žádné standardy, které by dlouhodobým projektům pevně stanovené příspěvky zaručovaly a které by mohly být snižovány nebo odnímány jen odůvodněně, na základě sníženého hodnocení za předešlý rok.

Většina solidních dlouhodobých projektů je obecně známá a celá práce grantové komise je snižována na vytváření odborného zázemí pro rozhodnutí přijímaná úplně jinde, pro rozhodnutí o objemu prostředků na kulturu vydávaných.

Kde je ono dvě desetiletí proklamované cílové 1% ze státního rozpočtu na kulturu? Kde vůbec je alespoň nějaký relativní klíč, který by proporce, byť v dočasně úsporné podobě, zaručoval? Nikde.

Je správné, že představitelé odborné veřejnosti jmenovaní např. do grantové komise, se s tímto stavem smiřují? Není jejich dopis, jímž se komise společně ohradily proti snižujícímu se objemu prostředků, jen pro uklidnění svědomí?

Jaký názor na tuto problematiku má výtvarná obec, jíž se to především dotýká? To možná ukáže diskuse na toto téma. Rozhodně není předčasná. Předčasná je jen pro ty, kdo za půl roku budou tvrdit, že už se nic nedá dělat a že je škoda, že se o tom nedebatovalo dřív! A tak chcete-li, můžete své názory sdělit na atelier@uvucr.cz. Nejzajímavější zveřejníme v této diskusi, všechny předáme redaktorům Ateliéru k úvahám o zlepšení jejich práce.

Ale teď konkrétně. Zaniklý časopis už neobnoví nikdo, to považujeme za jisté. Můžeme ho udržet jednoduchým způsobem – předplatným. A to činí už léta (bez ohledu na stálý nárůst cen) 736 Kč ročně s donáškou až do domu. Je to necelých 62 korun měsíčně. Stačí, aby si např. kuřáci pro své zdraví i okolí odepřeli jednu jedinou krabičku měsíčně, aby si druzí např. při debatách třikrát za měsíc nedali čtvrté pivo, stačí tak málo… Udělat něco pro společnou věc.

Všichni, kdo u zrodu Ateliéru byli, kdo se dokázali adaptovat v nelehkých tržních podmínkách a udrželi časopis celé čtvrtstoletí, ti všichni jsou už ve věku, kdy by měli být střídáni novou generací. Přece to vše nebylo zbytečné? Mají snad krčit rameny a ukazovat prázdné ruce.

Časopis nemusí ležet na regálech knihoven, ani doma, ani ve školách. Trvalou dokumentací se zabývají jiné instituce. Ať si studenti vytrhnou zajímavý text, ať si každý schová, co ho zajímá. Ať časopis působí a funguje!

Předplaťte si Ateliér hned, alespoň na tento krizový rok. Je to jednoduché, stačí kliknout na http://www.atelier-journal.cz/node/11

Unie výtvarných umělců České republiky