Artalk.cz

TZ: Česká meziválečná plastika

Česká meziválečná plastika / Galerie moderního umění v Hradci Králové / Hradec Králové / 29. 3. – 17. 6. 2012 

ČESKÁ MEZIVÁLEČNÁ PLASTIKA ze sbírek Galerie moderního umění v Hradci Králové

29. března – 17. června 2012

Malý výstavní sál v prvním poschodí

autor výstavy : Martina Vítková

Galerie moderního umění v Hradci Králové představuje další kapitolu ze svých sbírek. Po loňské výstavě Secesní plastika, která se dotýkala období před první světovou válkou, se nyní dostáváme k období první republiky. Asi padesát soch z bronzu, mramoru, sádry i dřeva představuje obraz meziválečného období v plastice. Zatímco sbírka obrazů a prací na papíře je vizí tohoto období jako epochy avantgard, sochařstvím nahlížíme první republiku v jejím státotvorném aspektu. Mladá republika si vytvářela svůj pantheon hrdinů a zakládajících osobností, vzorů, do něhož na prvním místě patřil Tomáš Garrique Masaryk. Jeho portréty i figury tu najdeme od Otto Gutfreunda, Jana Štursy, Vincence Makovského, Ladislava Beneše. Návštěvníci mohou porovnat podobu viděnou Gutfreundem v životní velikosti (hlava) a několik variant, které připravoval Jan Štursa, jenž byl vybrán jako realizátor prezidentovy sochy do Hradce v první fázi. V závěsu za prvním prezidentem se ve slovanském duchu rozvíjel kult hudebního skladatele Bedřicha Smetany. Ale najdeme tu i portréty malířů, dalších politiků, mladých žen a autoportréty. K oblíbeným tématům patří akty, převážně ženské. Sochařství se už po tisíce let pokouší na základě lidského těla vyjádřit všechny obecné i konkrétní principy světa. Na druhé straně akt je privatissimem, něčím osobním, intimním a také sochařským cvičením, jednou ze základních lekcí.

Meziválečnou dobu charakterizují v sochařství dvě hlavní tendence – civilismus a neoklasicismus. A dalšími tématy jsou proto sportovní a pracovní motivy. Pracovních je pochopitelně víc. Zvlášť cenné a zajímavé jsou v případě dřevořezbářů z Orlických hor – Leoše a Josefa Kubíčkových. Ale galerie vlastní i modely k figurám Koželuhů od Josefa Škody, jejichž realizace jsou součástí Strojní průmyslovky, dříve Odborné školy koželužské od Josefa Gočára. Ve sbírkách galerie je i model ke Škodovu Soutoku, který byl vystaven před osazením v Jiráskových sadech v muzeu. Vzhledem k malému modelu v interiéru instituce byla veřejnost tolerantní. Velmi nepřátelská odezva s názorem, že jde o pornografii se objevila až po osazení sousoší v nadživotní velikosti.

Většinu sbírky tvoří práce Jana Štursy a jeho žáků, mezi něž patřili : Otakar Švec, Břetislav Benda, Karel Dvořák, Josef Wagner, Jan Lauda, Josef Jiříkovský, Vincenc Makovský, Bedřich Stefan, Josef Škoda a Marie Kulhánková-Wagnerová. Jsou tu ovšem i práce starší generace – Myslbekových a Suchardových žáků – Bohumila Kafky, Otakara Španiela a Ladislava Jana Kofránka.

Nejmladší skupinu tvoří studenti ateliéru Otakara Španiela a Karla Dvořáka : Karel Kotrba (člen Sociální skupiny Ho-Ho-Ko-Ko), Františka Stupecká, Antonie Urbanová.

Sochařství se stejně jako dnes dalo i v meziválečné době studovat také na uměleckoprůmyslové škole, kde absolvoval třeba Otto Gutfreund nebo medailéři Josef Šejnost a Miroslav Beutler, sklář Jaroslav Brychta a sochař usazený v Častolovicích Ladislav Beneš.

Avantgardní polohu sochařství zaujímá dílo Vincence Makovského a Ladislava Zívra. V neposlední řadě také bronzový Zápas malíře Emila Filly, který je ovšem zatím zapůjčen na výstavě Tauromachia.

K výstavě jsou připraveny programy pro děti všech věkových kategorií a komentované prohlídky pro školy i veřejnost.